Novoroční speciál s trochou inspirace do příštího roku

Na závěr roku bych se s vámi ráda podělila o dvě inspirativní setkání. Na procházce v parku jsme jednou s naším známým z Indie potkali maminku se dvěma dětmi. Zhruba pětiletá překrásná holčička stále pobíhala kolem, a když jsem mu řekla, jak se mi holčička líbí, odvětil, že by si ji také rád pochoval. Jediné co mě v tu chvíli pod vlivem české kultury blesklo hlavou, že v roli té matky, bych cizího dospělého muže, který chce chovat moje dítě, asi automaticky považovala při nejmenším za podivína.  Podle kamarádova vyprávění je v Indii přístup zcela jiný. A matka by zájem cizích lidí o její dítě brala jako velkou poklonu. Rovněž prý není neobvyklé, že např. při cestě vlakem si s dítětem hrají různí cizí lidé. To mi bohužel přijde, že v Čechách, nebo alespoň v Praze, tak trochu vymizelo.

Druhý příběh je trochu z jiného soudku. Jde o setkání s Čechem, který do Sydney přijel na kole a to až z Plzně. Přeletěl oceán mezi Asií a Austrálií a několik nebezpečných území, drtivá většina jeho cesty však byla čistě cyklistická záležitost. 

 Obrázek 1: Šnek na cestách

V sedle kola strávil 14 měsíců a ujel přes 16 000 kilometrů. Jaroslav Král neboli Šnek navzdory diagnostikované vážné srdeční vadě, která mu neumožňovala v prvních letech života téměř žádný pohyb, je aktuálně na cestě kolem světa na kole. Se sloganem „Není kopec, který bych nevytlačil“ procestoval při minulých cestách celou Evropu, přejel Alpy a dojel do Maroka. Se zanedbatelným rozpočtem přespává převážně pod širákem, ve stanu, nebo u lidí, které potká cestou a nabídnou mu nocleh. Šnekova neuvěřitelná vytrvalost a cílevědomost mě utvrdila v tom, že když člověk něco opravdu chce, je lepší hledat způsoby, jak toho dosáhnout, než ztrácet čas stížnostmi na osud a hledat důvody, proč něco nejde. Šnek se aktuálně zdržel v Sydney a zvažuje, zda cestu ukončí po objetí půlky zeměkoule nebo se mu podaří nastřádat dostatek prostředků, aby v cestě pokračoval. I kdyby se Šnekovi podařilo dojet na kole „pouze“ z Česka do Austrálie, je to obdivuhodné. Pokud Vás jeho příběh zaujal a rádi byste ho podpořili, můžete si např. zakoupit filmy o jeho cestování nebo sponzorovat některé z jeho kilometrů. Více informací a Šnekův článek pro náš blog naleznete níže.

Do nového roku všem přejeme co nejméně předsudků a zažitých stereotypů, hodně splněných snů a především dostatek síly si za nimi jít. A Šnekovi moc držíme pěsti, aby si ve svém cyklistickém deníku mohl odškrtnout i cestu kolem druhé poloviny zeměkoule.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny již opět v neděli (11. ledna) se můžete těšit na díl s názvem Šokující fakta o australské fauně aneb klokani a další potvory s vakem. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

Jaroslav (Šnek) Král pro Australský deník:

„Je mi ctí doplnit tato krásná a čtivá slova. Ano je to tak, na „Cestu“ jsem vyrazil 11. května 2013. Dnes v Sydney po 16 704 km a devatenácti měsících putování přemýšlím, co dál. Projel jsem sice flák světa (13 zemí - Česká Republika, Slovenská Republika, Ukrajina, Moldávie, Bulharsko, Turecko, Irán, Srí Lanka, Indie, Nepál, Thajsko, Malajsie, Austrálie) a i přestože jsem zažil neskutečné příběhy a spoustu věcí se při putování naučil, v těchto dnech nevím, jak dál. Pokud se snažím přemýšlet rozumem, prostě hlavou, tak se začínám bát, že předčasné ukončení cesty se nezadržitelně blíží. :-( V lednu tady v Sydney ukončuji první semestr študování anglického jazyka a pak mě čekají pětitýdenní prázdniny. Bohužel se mi ale zatím nepodařilo najít pořádně placený job, tak netuším, jak vydělám na další semestr a studentská víza jsou v tuto chvíli bohužel mojí jedinou možností. Nedej bože, že bych konečně začal šetřit na další putování. Co se týče konta, tak jsem úplně vycucán. Sotva platím nájem a na to jídlo už moc nezbývá.  Tady v Sydney jsem tak trochu narazil. Čekal jsem, že rozjezd vydělávající etapy mé cesty tu bude krapet rychlejší. Ale na druhou stranu jsem přeci Šnek, no ne? :-)

Za veškerou podporu předem děkuji a Marušce, Radkovi i všem čtenářům Australského deníku přeji hodně štěstí v roce 2015.“

Jaroslav (Šnek) Král

Užitečné odkazy:

FB stránka o filmu - „Země je kulatá 1 – Jedu si svůj sen!“ s možností zakoupit film
https://www.facebook.com/pages/Země-je-kulatá-Jedu-si-svůj-sen/771429912897020?fref=ts

Videoupoutávka na film
https://www.youtube.com/watch?v=mTim_HU5yFs

Webové stránky o cestě www.zemejekulata.cz , v sekci „Váš kilometr“ najdete číslo transparentního účtu, kde je možno přispět na moji cestu koupí konkrétních kilometrů na přání

A odkaz na samotný účet 

https://www.fio.cz/scgi-bin/hermes/dz-transparent.cgi?ID_ucet=2500409856

FB stránka o cestě - Cesta kolem světa
https://www.facebook.com/pages/Cesta-kolem-světa/322909937725153

FB osobní profil - Jaroslav Král Plzeň
https://www.facebook.com/jaroslav.kral.58

Australské Vánoce

Podle přístupu k Vánocům se Australané dají rozdělit do dvou skupin – na ty, kterým jsou naprosto jedno, a ty, kteří je slaví. V první skupině spíše než lidi odmítající konzumní způsob života, najdete lidi, kterým Vánoce nic neříkají z náboženských důvodů. A vzhledem ke kosmopolitnímu charakteru Sydney jich tu rozhodně není málo. Jedná se převážně o muslimskou menšinu a některé Asiaty (a to nejen Číňany), kteří namísto křesťanských Vánoc tradičně slaví na začátku února „čínský“ nový rok.

Australským dětem nosí dárky Santa Klaus. Podle některých měl předobraz ve svatém Mikuláši, italském duchovním z přístavu Bari, který o Vánocích drobnými dárky přilepšoval sirotkům a jemuž celosvětovou slávu zajistila firma Coca Cola. Santa Klause již od třicátých let limonádovna zmiňovala ve svých reklamách. Tradiční zelený kabátek svatého Mikuláše Coca Cola později vyměnila za ten dnešní červený, aby lépe ladil s firemními barvami.

Ale zpět k australským Vánocům. Když jsem se jedné známé Angličance svěřila, že to budou naše první letní Vánoce. Překvapivě odpověděla: „Hrozné, že? Já už tu žiji patnáct let a ještě jsem si na Vánoce na pláži a bez sněhu nezvykla.“ Někteří cizinci žijící u protinožců se k tomu staví ještě radikálněji a Vánoce prostě slaví v zimě, i když to tu znamená v červnu.

Hodně vánočních sladkostí v Austrálii je kopií těch anglických a k australským Vánocům tradičně patří i puding. Když mi někdo řekne o anglickém pudingu, pod tíhou všech historek si představím něco nechutného zalitého v loji kvůli konzervaci. To je takzvaný „černý puding“, jehož hlavní složkou je podobně jako u českých jelit vařená/pečená krev. Pod pojmem „puding“ se u protinožců nerozumí ani zabíjačková mňamka ani český solamylový krém, ale spíše něco jako biskupský chlebíček se spoustou kandovaného ovoce a oříšků s tím rozdílem, že puding se nepeče, ale vaří v misce ve vodní lázni a to několik hodin. Ovoce na nejlepší anglicko-australské vánoční sladkosti se ve směsi s rumem a brandy kanduje až 6 měsíců. Puding je velmi trvanlivý a ty nedojedené si některé rodiny schovávají na Velikonoce. Podle některých zdrojů nebylo ani neobvyklé si nechávat puding z jedněch Vánoc na ty příští. Tradiční vánoční puding se před podáváním polije alkoholem a zapálí. Tento mistrovský kousek se povedl i nám. Podívejte se na video.

Video 1: Náš vánoční večírek s tradičním pudingem

I Sydney se pyšní řadou vánočních stromečků v ulicích, i když vzhledem k současnému teplému počasí jsou všechny plastové a některé velmi technické – jednomu stromku údajně můžete poslat sms, aby změnil barvu osvětlení. Stejně jako v ČR i na druhém konci světa probíhá vánoční nákupní masáž již s několikatýdenním předstihem. Naplno se rozjede prvního listopadu, kdy prodejci vymění halloweenské dekorace za ty vánoční. Jednu z nejobdivovanějších výloh tradičně v Sydney mívá butik David Jones. Jeho několik výkladních skříní je obvykle vyplněno pohyblivou show doplněnou hudbou a výjimkou nebyl ani letošek. Přes všechny ty diváky jsem se to pokusila nafilmovat i já.

Video 2: Jedna z nejhezčích vánočních výloh v Sydney

Dárky australské děti rozbalují až 25. prosince ráno stejně jako v USA a místo štědrovečerní večeře je největším svátkem vánoční oběd rovněž na český První svátek vánoční. Sympatické na tom je i to, že tím pádem vychází díky 10 hodinovému časovému posunu český Štědrý večer a australské ranní rozbalování dárků zhruba na stejnou dobu. Když je v Česku 24. prosince 9 hodin večer v Sydney už je 25. prosince 7 ráno. U protinožců se na Vánoce tradičně podává krůta a vánoční šunka. Řada hlavně mladých lidí ale slaví na pláži grilováním nebo nad talířem mořských plodů.

26. prosince je v Austrálii stejně jako v Americe „boxing day“, tedy mohutný začátek výprodejů. Poté co jsem o této události slyšela, váhala jsem, jestli je název odvozen od slova box ve významu krabice, do které se zlevněné věci přesunou a koupěchtivý zákazníci se v nich zběsile přehrabují, anebo je jeho původ v boxu. Počínání některých nakupujících totiž bezmála bitku připomíná. Kamarád Australan nám ale vysvětlil, že dříve australské děti obcházely v tento den sousedy a ti jim dávali koledu do jakési "krabice". Odtud tedy název svátku.

Vstup do nového roku je v Sydney tradičně spojen s velkolepým ohňostrojem. Silvestrovské rachejtle jsou odpalovány hned na několika místech. Tím zřejmě nejznámějším je Harbour Bridge, kde je ohňostroj umístěn přímo na jeho oblouku. Závratné částky, které město na dělbuchy každoročně vynaloží, zdůvodňuje propagací Sydney v zahraničí. Hned po Novém Zélandu a několika malých ostrůvcích je Sydney jedno z prvních měst, kde oslaví půlnoc. Díky časovému posunu a velkolepému ohňostroji si tak Sydney vyslouží zmínku ve zpravodajství po celém světě.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a na novoroční speciální díl se můžete tentokrát těšit už 1. ledna. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

O sydneyské zmrzlině a dalších dobrotách aneb sladká tečka na konec roku

I když by se možná ze skladby posledních dílů mohlo zdát, že se z mého cestovatelského blogu začíná tak trochu stávat blog kulinární, tento článek jsem si na konci roku odpustit nemohla. Ale slibuji, že od nového roku zařadím více pestrých témat a nebudu provokovat všechny, kdo si dali za novoroční předsevzetí shodit nějaké to kilo. Tím se ale teď netrapme a s chutí do čtení dnešního sladkého dílu.

O tradičních australských oplatkách Tim Tam už jsem se zmiňovala, to jsem ale ještě nevěděla, že sníst je není jen tak. Jednou z variant je z obdélníkové máčené sušenky odkousnout dva protilehlé rohy, do půlky ji namočit do sklenice s mlékem, pít přes ni mléko jako brčkem (nevěřila jsem tomu, ale opravdu to jde) a až potom ji sníst. Tahle varianta mi na rozdíl od té další, co budu popisovat, opravdu chutnala.

Obrázek 1: Návod jak sníst sušenku Tim Tam po australsku

Při jedné večerní procházce jsme narazili na cukrárnu s nabídkou smažených Tim Tam a ze zvědavosti jsme si jednu objednali. Tim Tam smažený v těstíčku se dá popsat jako malá kobliha se sušenkou uprostřed. Reklamní slogan byl přiléhavě doplněn větou „Dieta až zítra“. Až vám někdy přijde, že jste snědením čokolády zhřešili, vězte, že se dá zajít i dál. V těstíčku smažená se tu sehnat i například čokoládová tyčinka Snickers nebo Mars. V této souvislosti mě velmi pobavila informace, co jsme našli k této laskomině na internetu. Podle článku se společnost Mars staví proti této úpravě svých tyčinek a vydala prohlášení, dle kterého smažení tyčinky Mars neodpovídá zdravému a aktivnímu životnímu stylu propagovanému společností. Na zkoušku smažené Mars ani Snickers jsme zatím nenašli odvahu, ale kdybyste měli zájem, v Sydney jsou prý k dostání na Bondi Beach.

Ze všech možných sladkostí ale k létu jistě nejvíce patří zmrzlina. A ani v Austrálii tomu není jinak. Nedaleko našeho domu je vyhlášená zmrzlinárna Messina, která nabízí několik desítek různých příchutí a překrásné zmrzlinové dorty. My zkusili příchuť hruška s rebarborou a byla výborná. Pro milovníky neobvyklých chutí je v nabídce například zmrzlina s příchutí slaného karamelu. Pokud máte odvahu zajít ještě dál, v Čechách k tomu máte příležitost ve Stráži pod Ralskem. Zhruba hodinku od Prahy si jeden Ital otevřel vyhlášenou zmrzlinárnu. V létě nabízí okolo stovky příchutí od těch klasických až po bláznivé jako čabajková, pivní, mateřídoušková, maková a mnoho jiných. 

Další oblíbenou zmrzlinárnou v Sydney je řetězec Gelatissimo, který své zmrzlině neříká anglicky „ice cream“ ale po vzoru italské tradice „gelato“. V jedné jeho pobočce „vaří“ zmrzlinu i moje kamarádka Lenka. A navzdory tomu, že v takovém objemu, jaký tam mají, je to nejen snová práce každého mlsala ale někdy i pořádná dřina, je tam spokojená a vždycky nám se zájmem líčí, jakou zmrzlinu připravovala posledně. Hodně zvědavá jsem byla na zmrzlinu z burákového másla a Lenka nezklamala, umí ji opravdu výbornou. Při její přípravě se nejprve zahřeje mléko, přidají se ztužovače, přimíchá se burákové máslo a pak už se všech za stálého míchání pomalu zchlazuje ve speciálním šlehači. I v Gelatissimu je ale hitem nejen letošního léta příchuť slaný karamel.

Mezi naše oblíbené patří i samoobslužné zmrzlinárny, kde si můžete sami „načepovat“ různé zmrzliny, přisypat ovoce a oříšky, vybrat polevu a další vychytávky. Když tam jdete poprvé, je velmi těžké nenechat se unést, aby výsledná kombinace všech více než třiceti dostupných ingrediencí nedopadla jako dort od pejska a kočičky. V Sydney je nejrozšířenější řetězec Yogurberry, který jako základ svých zmrzlin používají jogurt. Největším zmrzlinovým zážitkem pro mě ale byla návštěva N2 Extreme Gelato. K výrobě zmrzliny tam používají tekutý dusík (odtud taky samotný název zmrzlinárny N2), díky kterému mohou vyrobit zmrzlinu i například z normálně nezmrazitelného alkoholu. Příprava jednotlivých pohárů je show sama o sobě a připomíná spíše než kuchyni chemickou laboratoř. Asijské brýlaté slečny v bílých pláštích vyrábí sladkou pochoutku přímo před zákazníky a kolem svých šlehačů udržují takovou dusíkovou mlhu, za kterou by se schoval celý rybníček Brčálník i s Rákosníčkem. Rovněž estetická stránka finálního produktu je propracovaná do nejmenšího detailu. Neotřelé je např. servírování polevy v plastové injekční stříkačce zapíchnuté do zmrzliny.  

Obrázek 2: Naše N2 zmrzlina – banánové pyré s na kost zmrzlou sušenkovou drtí, slanými buráky a karamelem (vlevo), mangový krém se zmrzlou sněhovou pusinkou (vpravo)

V Sydney žije i velmi početná menšina Asiatů a výrobci zmrzlin a dalších sladkostí se snaží přizpůsobovat nabídku i jim. Co se týče zmrzliny, v čínském městě jsou k dostání například příchutě zelený čaj, černé fazole a kukuřice. Většinu z nich jsme již vyzkoušeli a byly překvapivě dobré. I když to nebyla až taková exotika, jak by se mohlo zdát. Jsou založené převážně na vanilkové zmrzlině a například na mini fazolku narazíte jen občas. Opravdu netradiční ale byla návštěva tchajwanská cukrárny. Výběr nebyl jednoduchý, protože většina menu byla psaná čínskými znaky a pokud už něco bylo anglicky, měli jsme jen malé tušení, jak to bude chutnat. Po dlouhém vybírání jsme si dali fazolovou misku číslo 7. Hromada ledové tříště uprostřed politá třtinovým sirupem byla obklopená různými barevnými kuličkami a kostičkami. Naše světle růžové a oranžové byly z moučného želé, které se nám nepodařilo identifikovat. Další černé želé, hnědé fazolky a pasta ze sladkého kořene taro.

Obrázek 3: Tchajwanský dezert

A aby těch sladkostí nebylo málo, ani letos jsme nemohli vynechat již tradiční předvánoční pečení perníčků. Sehnat potřebné suroviny a vyválet těsto lahví od vína, byla celkem výzva. Ale výsledek stál za to a snad ho docenila i naše mezinárodní skupina pekařů. Jen obvyklý svařák jsme vzhledem k aktuálním letním teplotám v Sydney inovativně nahradili studenou sangrií.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na vánoční díl našeho blogu. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R