I když by se možná
ze skladby posledních dílů mohlo zdát, že se z mého cestovatelského blogu
začíná tak trochu stávat blog kulinární, tento článek jsem si na konci roku odpustit
nemohla. Ale slibuji, že od nového roku zařadím více pestrých témat a nebudu
provokovat všechny, kdo si dali za novoroční předsevzetí shodit nějaké to kilo.
Tím se ale teď netrapme a s chutí do čtení dnešního sladkého dílu.
O tradičních
australských oplatkách Tim Tam už jsem se zmiňovala, to jsem ale ještě
nevěděla, že sníst je není jen tak. Jednou z variant je z obdélníkové
máčené sušenky odkousnout dva protilehlé rohy, do půlky ji namočit do sklenice
s mlékem, pít přes ni mléko jako brčkem (nevěřila jsem tomu, ale opravdu
to jde) a až potom ji sníst. Tahle varianta mi na rozdíl od té další, co budu
popisovat, opravdu chutnala.
Obrázek 1: Návod jak
sníst sušenku Tim Tam po australsku
Při jedné večerní procházce
jsme narazili na cukrárnu s nabídkou smažených Tim Tam a ze zvědavosti
jsme si jednu objednali. Tim Tam smažený v těstíčku se dá popsat jako malá
kobliha se sušenkou uprostřed. Reklamní slogan byl přiléhavě doplněn větou
„Dieta až zítra“. Až vám někdy přijde, že jste snědením čokolády zhřešili,
vězte, že se dá zajít i dál. V těstíčku smažená se tu sehnat i například
čokoládová tyčinka Snickers nebo Mars. V této souvislosti mě velmi pobavila
informace, co jsme našli k této laskomině na internetu. Podle článku se
společnost Mars staví proti této úpravě svých tyčinek a vydala prohlášení, dle
kterého smažení tyčinky Mars neodpovídá zdravému a aktivnímu životnímu stylu
propagovanému společností. Na zkoušku smažené Mars ani Snickers jsme zatím
nenašli odvahu, ale kdybyste měli zájem, v Sydney jsou prý k dostání na Bondi
Beach.
Ze všech možných
sladkostí ale k létu jistě nejvíce patří zmrzlina. A ani v Austrálii
tomu není jinak. Nedaleko našeho domu je vyhlášená zmrzlinárna Messina, která
nabízí několik desítek různých příchutí a překrásné zmrzlinové dorty. My
zkusili příchuť hruška s rebarborou a byla výborná. Pro milovníky
neobvyklých chutí je v nabídce například zmrzlina s příchutí slaného
karamelu. Pokud máte odvahu zajít ještě dál, v Čechách k tomu máte
příležitost ve Stráži pod Ralskem. Zhruba hodinku od Prahy si jeden Ital
otevřel vyhlášenou zmrzlinárnu. V létě nabízí okolo stovky příchutí od
těch klasických až po bláznivé jako čabajková, pivní, mateřídoušková, maková a mnoho
jiných.
Další oblíbenou
zmrzlinárnou v Sydney je řetězec Gelatissimo, který své zmrzlině neříká
anglicky „ice cream“ ale po vzoru italské tradice „gelato“. V jedné jeho pobočce
„vaří“ zmrzlinu i moje kamarádka Lenka. A navzdory tomu, že v takovém
objemu, jaký tam mají, je to nejen snová práce každého mlsala ale někdy i
pořádná dřina, je tam spokojená a vždycky nám se zájmem líčí, jakou zmrzlinu připravovala
posledně. Hodně zvědavá jsem byla na zmrzlinu z burákového másla a Lenka
nezklamala, umí ji opravdu výbornou. Při její přípravě se nejprve zahřeje
mléko, přidají se ztužovače, přimíchá se burákové máslo a pak už se všech za
stálého míchání pomalu zchlazuje ve speciálním šlehači. I v Gelatissimu je
ale hitem nejen letošního léta příchuť slaný karamel.
Mezi naše oblíbené
patří i samoobslužné zmrzlinárny, kde si můžete sami „načepovat“ různé
zmrzliny, přisypat ovoce a oříšky, vybrat polevu a další vychytávky. Když tam
jdete poprvé, je velmi těžké nenechat se unést, aby výsledná kombinace všech
více než třiceti dostupných ingrediencí nedopadla jako dort od pejska a
kočičky. V Sydney je nejrozšířenější řetězec Yogurberry, který jako základ
svých zmrzlin používají jogurt. Největším zmrzlinovým zážitkem pro mě ale byla
návštěva N2 Extreme Gelato. K výrobě zmrzliny tam používají tekutý dusík
(odtud taky samotný název zmrzlinárny N2), díky kterému mohou vyrobit zmrzlinu
i například z normálně nezmrazitelného alkoholu. Příprava jednotlivých
pohárů je show sama o sobě a připomíná spíše než kuchyni chemickou laboratoř.
Asijské brýlaté slečny v bílých pláštích vyrábí sladkou pochoutku přímo
před zákazníky a kolem svých šlehačů udržují takovou dusíkovou mlhu, za kterou
by se schoval celý rybníček Brčálník i s Rákosníčkem. Rovněž estetická
stránka finálního produktu je propracovaná do nejmenšího detailu. Neotřelé je
např. servírování polevy v plastové injekční stříkačce zapíchnuté do zmrzliny.
Obrázek 2: Naše N2 zmrzlina
– banánové pyré s na kost zmrzlou sušenkovou drtí, slanými buráky a
karamelem (vlevo), mangový krém se zmrzlou sněhovou pusinkou (vpravo)
V Sydney žije
i velmi početná menšina Asiatů a výrobci zmrzlin a dalších sladkostí se snaží
přizpůsobovat nabídku i jim. Co se týče zmrzliny, v čínském městě jsou
k dostání například příchutě zelený čaj, černé fazole a kukuřice. Většinu
z nich jsme již vyzkoušeli a byly překvapivě dobré. I když to nebyla až
taková exotika, jak by se mohlo zdát. Jsou založené převážně na vanilkové
zmrzlině a například na mini fazolku narazíte jen občas. Opravdu netradiční ale
byla návštěva tchajwanská cukrárny. Výběr nebyl jednoduchý, protože většina
menu byla psaná čínskými znaky a pokud už něco bylo anglicky, měli jsme jen
malé tušení, jak to bude chutnat. Po dlouhém vybírání jsme si dali fazolovou
misku číslo 7. Hromada ledové tříště uprostřed politá třtinovým sirupem byla
obklopená různými barevnými kuličkami a kostičkami. Naše světle růžové a
oranžové byly z moučného želé, které se nám nepodařilo identifikovat. Další
černé želé, hnědé fazolky a pasta ze sladkého kořene taro.
Obrázek 3:
Tchajwanský dezert
A aby těch
sladkostí nebylo málo, ani letos jsme nemohli vynechat již tradiční předvánoční
pečení perníčků. Sehnat potřebné suroviny a vyválet těsto lahví od vína, byla
celkem výzva. Ale výsledek stál za to a snad ho docenila i naše mezinárodní
skupina pekařů. Jen obvyklý svařák jsme vzhledem k aktuálním letním
teplotám v Sydney inovativně nahradili studenou sangrií.
Tož tak. Jako
obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se
můžete těšit na vánoční díl našeho blogu. Budeme vděční za veškeré dotazy,
náměty a komentáře.
M+R
Žádné komentáře:
Okomentovat