Australské pláže

Někteří tvrdí, že Australané mají rádi svůj volný čas nadevše a oni sami popisují svůj životní styl jako „4B“ - Beer, Beach, Barbeque and Birds/Boobs, neboli pivo, pláže, grilování a holky/prsa. V Sydney se údajně nachází 100 pláží. My zatím navštívili zhruba 10, ale léto teprve začíná. S rostoucími teplotami potkáváme ve městě stále více lidí naboso. Ostatní, kterým není chůze bez bot po dlažbě příjemná, s oblibou volí pantofle mezi prsty bez ohledu na to, zda právě mají oblečení sportovní nebo elegantní šaty. Oblíbené žabky si tu kromě klasických obchodů můžete koupit i z prodejních automatů podobným těm kávovým.

Obrázek 1: Prodejní automat na žabky

Další neodmyslitelnou záležitostí na australských plážích je „barbie“. Malé opakování z lekce australské angličtiny. Vzpomínáte? „Barbie“ je hovorový výraz pro grilování. Nejen na plážích ale i v řadě parků jsou zdarma k dispozici grilovací místa a na ta nejoblíbenější se stojí dlouhé fronty. Veřejné plynové grily vypadají jako velké stříbrné kvádry nahoře s rovným plátem, který se rozehřeje po stisknutí tlačítka. A je neuvěřitelné, jak čisté byly všechny grily, které jsme zatím použili.

Jednou jsem se ptala kamarádů Australanů, co je jejich nejoblíbenější jídlo z grilu a jejich odpověď mě dost pobavila. Záleží v podstatě na tom, v jakou denní dobu jde člověk grilovat. Přičemž ideální je strávit grilováním na pláži celý den. Ráno můžete začít zdejší velmi oblíbenou „bacon and egg roll“, neboli opečenou slaninou a volským okem v bagetě. K obědu nějaký ten steak nebo hamburger. V případě toho druhého nesmí v Austrálii mezi houskami nikdy chybět kolečko sterilované červené řepy. A k večeři nějakou tu klobásku mezi dva toustové chleby s pořádnou vrstvou plátků osmahlé cibulky. Ať už si vyberete klobásky hovězí, klokaní nebo jiné, je nutné myslet na to, že na rozdíl od českých vuřtů a špekáčků se prodávají jako syrové a musí se důkladně opéct, příp. podle návodu předvařit doma ve vodě.

Alkohol je na většině australských pláží zakázaný. Podle mě je to tak trochu škoda, protože sednout si do plážového baru s koktejlem nebo ledovou kávou, je moje představa o ideálním létě u moře. Na většině australských pláží však bohužel naleznete jen stánek nabízející rybu s hranolky a další rychlé občerstvení nevalné kvality. Řada návštěvníků ale nebere tento zákaz vážně a proto na jeho dodržování zejména ve večerních hodinách dohlíží policisté, kteří údajně neváhají očichat obsah vaší rozpité lahve, jestli nečpí po alkoholu a pokud po prvním napomenutí objeví ve vašem batohu při druhé kontrole méně lahví piva než při té první, máte problém. Důvodem přísné regulace jsou údajně zejména úmrtí opilých lidí.

Kromě grilování k australským plážím neodmyslitelně patří i surfování. Historie surfování sahá až do středověku a poprvé bylo zaznamenáno na ostrově Tahiti v Polynésii. V Sydney je mezi surfaři zřejmě nejproslulejší Bondi beach. Mezi vlnami jsou k vidění nejen surfaři, ale i borci na paddleboardech a bodyboardech. Paddleboard je zjednodušeně řečeno surf, na kterém se jezdí ve stoje a zároveň se člověk odráží pádlem. Lekce surfování jsme prozatím odložili, když vidíme marně se plácat ve vodě všechny začátečníky, je jisté, že poprvé se projet na vlně není jen tak. Koupili jsme si ale bodyboard, který je kratší a jezdí se na něm celou dobu vleže, takže odpadá problém s vyhoupnutím se na surf, když jde ta správná vlna.

V blízkosti většiny pláží v Sydney má moře zvlněné dno, které vytváří příhodné podmínky pro surfaře po většinu roku. Méně příjemná je ale tato skutečnost pro plavce, protože ve vlnách, ať už jsou v daný den větší nebo menší, prostě plavat neumím. Plavci si ale nemusejí zoufat, u řady pláží jsou k dispozici bazény, které jsou zpravidla na útesu velmi blízko mořské hladině a plní se šploucháním vody z příbojových vln.

Obrázek 2: Jeden z nejznámějších bazénů na útesu - Bondi Icebergs

Další oblíbenou plážovou aktivitou jsou tzv. „coastal walks“ (procházky mezi jednotlivými plážemi, přilehlými chráněnými přírodními rezervacemi atp.). Pláže se snaží nalákat návštěvníky i na bohatý zábavný a kulturní program po celý rok. Mimo hlavní sezónu např. na umělá kluziště, různé koncerty a výstavy. Na přelomu října a listopadu letos proběhl již osmý ročník projektu „Sculptures by the Sea“ nebo „Sochy u moře“. Během procházky mezi plážemi mohli návštěvníci obdivovat mimo jiné i Miminka od českého kontroverzního umělce Davida Černého. Stejná Miminka jako ta, která v Praze lezou po Žižkovské věži a dírou místo obličeje symbolizují slepotu komunistické diktatury, kdy např. stavba žižkovského vysílače byla na několik let pozastavena z důvodu vyšetřování, zda se nejedná o skryté odpaliště raket kapitalistické Ameriky. Mě na výstavě na pláži nejvíce zaujala velká barevná plastika plazící se po skále, která se třpytila slunečním odrazem, jako by byla ze smaltu nebo flitrů. O to větší překvapení bylo, když jsem přišla blíž a zjistila, že celé umělecké dílo jsou pouze drátem pospojovaná barevná víčka od plastových lahví a třpytí se, protože do nich příliv nahnal vodu.

Obrázek 3: Sculptures by the Sea („Miminka“ Davida Černého)

Velmi chladná voda v Sydney je sice z jara nepříjemná, ale má i své výhody. Díky ní se Sydney vyhýbají medúzy, které každoročně sužují návštěvníky severnějších částí Austrálie. Na internetu je kromě teploty vody v postižených letoviscích dostupné i „medúzové“ zpravodajství. Podle obecných informací je na některých plážích nutné počítat s výskytem medúz od října do června, takže v podstatě celý rok kromě několika nejchladnějších měsíců. Proti některým druhům medúz postačí neopren. Pokud vás už některá žahne, zpravidla se doporučuje polít postižené místo octem, který bývá na dotčených plážích volně k dispozici. I tak si ale není radno s medúzami zahrávat. Některé z nich mohou způsobit až smrt. Tou nejnebezpečnější v Austrálii je box jellyfish (čtyřhranka). Pokud v Austrálii v horkém letním dni narazíte na pláž, kde nebude ani noha, je nutné se mít na pozoru a důkladně nastudovat varovné tabule.

Australské pláže se neobejdou ani bez urostlých záchranářů v typických žluto červených plaveckých čepicích. Většina plavčíků jsou dobrovolníci a část peněz potřebných na provoz vodní záchranné služby se získávají z charitativních akcí. Na některých plážích jsou vlaječkami vyznačené pruhy, kde lze jít do vody. Někdy to tak vypadá poměrně komicky, protože na malém kousku ve vodě se těsná řada ochlazujících se návštěvníků pláže a většina hladiny až na pár surfařů zeje prázdnotou. Důvodem jsou silné proudy, tzv. rip current, díky kterým v některých místech převládá pouze proudění směrem od pláže. Nezkušený plavec by se mohl vyčerpat marnou snahou doplavat k pláži a v krajním případě utonout.

Bohužel ani nejlepší záchranáři neumí ochránit lidi před spálením. A jak jsme se sami přesvědčili, australské sluníčko má opravdu sílu. Většina opalovacích krému se prodává s faktorem 50, výjimečně 30 a nižší jsem ještě neviděla. Naleznete i krémy označené 50+, z nichž některé by měly mít faktor 70, ale nesmí se to zde údajně uvádět, aby spotřebitelé nezískali milný dojem, že s tak vysokým faktorem mohou být na slunci neomezeně dlouho. Kvalitní opalovací krém je u protinožců nesmírně důležitý také s ohledem na skutečnost, že právě v této oblasti bylo zaznamenáno významné poškození ozonové vrstvy. I pro samotné Australany britského původu, kteří jsou často blonďatí, je sluníčko velkou hrozbou. Na rozdíl od svých předků z deštivého ostrovního království disponují jistě větší dávkou pigmentu, ale za zhruba 10 a méně generací v Austrálii, ještě příroda nedokázala evolucí vyřešit tento problém zcela a rakovina kůže je tu bohužel častým postižením. V této souvislosti mě pobavil jeden známý Ind, když jsem se ho ptala, jestli chodí rád na pláž. Podíval se na mě, jako bych byla úplně blbá, a pak mi řekl, že černý je dost a plavat neumí, tak co by tam dělal.

Již se nám tu podařilo narazit i na nudistickou pláž La Perouse, což by samo o sobě nebylo až tak kuriózní, ale vzhledem k okolnostem, to byla celkem vtipná situace. Vyzbrojeni odvahou poté, co nás jedna Australanka ujistila, že nudistická pláž tam byla zrušená, jsme se na začátku jara vypravili do odlehlé zapomenuté zátoky. Naše česko-slovensko-indicko-pákistánská skupina ale rychle zjistila, že realita je jiná. Po písku se hrdě promenovali naháči z většiny důchodového věku. Největší kulturní šok to byl zřejmě pro kamaráda muslima, který je ze své země zvyklí na ženy zahalené od hlavy až k patě. Ale vzhledem k tomu, že to pro něho bylo první plavání v moři v životě, nenechal se zaskočit trapnou situací a rychle skočil do vody. Plavky jsme si samozřejmě ale všichni nechali. Nejhůř jsem z toho nakonec vyšla asi já, protože jsme původně nechystali k moři, neměla jsem s sebou nic, v čem bych se mohla koupat, a na Evu se mi rozhodně nechtělo. Zůstala jsem na břehu hlídat naše věci a snažila se pohledem zachytit co nejméně postarších nahých naturistů.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na sladkou tečku ke konci roku. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R