Lekce australské angličtiny nejen pro začátečníky

Psaní některých dílů mi dávalo zabrat, ale tenhle šel tak nějak sám. Inspirace je každý den víc než dost. Napsala jsem ho téměř na jeden zátah, tak snad se vám bude líbit.

Zmatení z australské angličtiny může nastat hned při pozdravu. Obvyklým australským pozdravem je doslovný překlad našeho dobrý den, tedy „Good Day“. Na rozdíl od zbytku anglicky mluvícího světa se zde není nutné zdržovat rozlišováním, jestli je čas popřát dobré dopoledne nebo odpoledne, jak od nás bylo striktně vyžadováno na všech lekcích angličtiny v Česku. Často se setkáte i s neformálním přepisem G´day, který více méně odpovídá i způsobu, jak tento pozdrav místní vyslovují. Stejně jako například v Anglii bezprostředně po pozdravu následuje dotaz na to, jak se vám vede. Nejčastěji se používá otázka „How are you going?“, ale ani větou „How are you?“ nic nezkazíte. Obdobně jako v Anglii i v Austrálii se bez ohledu na skutečnost sluší odpovědět, že se máte dobře. Běžná je například odpověď „Not too bad“, což doslovně sice znamená „Není to tak špatné“, ale ve skutečnosti jde o synonymum pro dobře. 

Pozor také na to, jak se tváříte. Obvyklý český neutrální nebo spíše zamračený utrápený výraz vyvolá v Australanech obvykle dojem, že se člověku muselo stát něco opravdu špatného a smutného, jako minimálně smrt celé rodiny, výpověď z práce nebo diagnostikování smrtelné choroby. Včetně cizích lidí na ulici a v autobuse, se vás pak opakovaně začnou prát, zda je vše v pořádku („Everything alright?“). Takže i pokud spěcháte třeba do práce, vyplatí se u toho usmívat nebo se tvářit alespoň neutrálně optimisticky a tím se vyvarovat hovorů, zda jste v pořádku, které vás zdrží ještě více. I když to vyžaduje trochu cviku, usměvavějším a méně ukřivděným přístupem k životu bychom se mohli v Austrálii inspirovat. Pokud je člověk s něčím nespokojený, má v podstatě jen dvě možnosti – něco s tím udělat nebo se s tím smířit. Stížnosti a naštvanost nad nespravedlivostí světa nic nezmění, tak proč si s nimi kazit život.

Ale zpět k angličtině na pátém kontinentu. Zkratky se tu celkově těší všeobecné oblibě. Pokud vás někdo po výměně úvodních zdvořilostních frází pozve k sobě na „barbie“. Neděste se, že jde o dětinského blázna, co si hraje s panenkami. „Barbie“, nebo také zkráceně jen BBQ, je hovorový výraz pro grilování („barbeque“). Logika, proč se zdržovat se třemi slabikami, když je lze zkrátit do dvou, má něco do sebe. Velmi příjemné je, že na řadě pláží i dalších místech jsou volně k dispozici veřejné plynové grily. Stačí si tedy jen donést vlastní klobásky a nefalšované australské „barbie“ může začít.

Obrázek 1: „Barbie“ na pláži v Manly

Ještě jedna zkratka. Schválně hádejte, co je „servo“. Na mě to působí jako výraz z filmu Rychle a zběsile. Ve skutečnosti jde o australský výraz pro benzínovou pumpu, který vznikl v době, kdy se tam kromě benzínu nabízely i opravy aut. Označení servisní stanice („service station“) se zachovalo, i když se tu dnes obvykle prodává jen benzín a maximálně nějaké občerstvení. „Service station“ pak bylo jednoduše zkráceno na „servo“. Možná by se němčina se svými dlouhými složeninami a nejdelším slovem se 63 znaky („Rindfleischetikettierungsüberwachungs- aufgabenübertragungsgesetz“ neboli zákon o přenosu povinností při kontrole označování hovězího masa) mohla u protinožců inspirovat.

Zákeřností nejen v Austrálii je psaní číslic, které v Čechách z nepochopitelných důvodů píšeme jinak než velká část zbytku světa. Problematické jsou zejména jednička, čtyřka a sedmička. Jednička se ve většině zemí píše pouze jako svislá čárka a naší jedničku budou ve většině případů považovat za sedmičku. Sedmička se totiž píše obvykle bez přeškrtnuté nožičky a naše sedmička ta na Australany působí spíš jako čtyřka. Neptejte se mě proč, já v tom podobnost také nevidím. Čtyřka se kreslí jedním tahem jako jednička s trojúhelníkem v horní části. No raději se podívejte na obrázek. Při soustředění na čísla, která mi někdo rychle diktuje, myslet ještě na to, že je musím psát anglickým způsobem, mi zatím moc nejde. Zlepšení této dovednosti by značně usnadnilo život nejedné servírky a zmatky o počtu objednaných porcí a čísle stolu, kterého se objednávka týká. Donutit ale mozek a ruku psát čísla jinak než doposud, dá celkem fušku. Pozor také na to, že čárka v čísle v angličtině obvykle odděluje tisíce (namísto v Česku používané mezery). A místo desetinné čárky se tu píše tečka. Nenechte se zmást nečekaně levnou cenou luxusního zboží, tím že čárku oddělující tisíce budete chybně požadovat za českou desetinu a cena zboží tak podle vás nebude 10 tisíc, ale 10 dolarů. Kdybyste náhodou v budoucnu pracovali v bance, dávejte si pozor, abyste špatným použitím čárky a tečky nenarušila poklidný chod místní ekonomiky.

Obrázek 2: Porovnání anglického a českého způsobu psaní čísel

Obyvatelé pátého kontinentu o sobě nikdy neříkají, že jsou Australané („Australians“). Sami sebe označují jako Aussie, což je často zkracováno na „OZ“. Druhý výraz se vyslovuje po písmenech, obojí se tak čte shodně zhruba jako „ozí“. Lekce australské angličtiny, by nebyla kompletní bez zřejmě nejpoužívanější Australské věty „No worries.“, která znamená „Bez obav.“ a dá se použít víceméně kdykoliv. Často se používá i například jako vyjádření souhlasu.

Australská angličtina nepoužívá přehnanou intonaci, jako například někteří Angličané. Navzdory některým odlišnostem tu běžné americké angličtině většina lidí bez problémů porozumí, protože ji mají stejně jako my odposlouchanou z hollywoodských filmů a amerických seriálů. A pokud někdy získáte dobré mínění o své angličtině a poté potkáte člověka, kterému ze tří vět nebudete rozumět ani slovo, nezoufejte. Pravděpodobně jde někoho z Nového Zélandu a mluví tzv. kiwi angličtinou, která alespoň mě dohání k šílenství. Po takovém setkání člověk ještě s láskou vzpomíná na decentní australský přízvuk.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na článek o australském opravdu netradičním přístupu k alkoholu. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

Sydneyské zajímavosti

Věděli jste, že obyvatelé Sydney v češtině nemají na rozdíl od Pražanů, Brňanů atp. jednoslovné označení. V angličtině se jim říká „Sydney-siders“. Sydney leží na pobřeží Tichého oceánu na jihovýchodě australského kontinentu v zálivu Port Jackson. Hlavní rameno zálivu má 19 kilometrů a je největším přírodním přístavem na světě. Přístav je zakončen čtvrtí Darling Harbour, která kromě řady restaurací láká návštěvníky i na 3D kino s největším plátnem na světě a sydneyské akvárium, kde se v proskleném tunelu prohání žraloci přímo nad vaší hlavou. Lístky do kina máme koupené na příští měsíc, tak se můžete těšit v některém z příštích dílů. A akvárium si taky jistě nenecháme ujít.

Průměrná nadmořská výška Sydney je pouze 3 metry nad hladinou moře. Jeho plocha je více než dvacetkrát větší než Praha a tím pádem je rozlehlejší než celý Středočeský kraj. Nejvzdálenější části Sydney tak leží více než 100 km od sebe. Jedním z důvodů této rozlohy je fakt, že drtivá většina obyvatel žije v malých viktoriánských domcích s předzahrádkou a bytové domy jsou spíše výjimkou převážně v centru.

Nejmladší kontinent se vzhledem ke své blízkosti u rovníku rozkládá převážně v tropickém a subtropickém pásmu. Mírné podnebí, podobné tomu českému, je pouze na ostrově Tasmánie, který leží pod jižní částí australského kontinentu. Sydney se nachází v subtropech, ale díky poloze u oceánu zde obvykle letní teploty nedosahují takových extrémů jako v nitru kontinentu. Nejvyšší naměřená teplota byla přes 45°C. Obecně jsou však v Sydney teploty nad 40°C spíše výjimkou a to i v lednu, který je zde na rozdíl od Česka nejteplejším měsícem. Lehce šokující je však nejnižší naměřená teplota. No schválně, tipněte si. Je to něco přes 2°C. Není tak divu, že sněhové srážky byly v Sydney naposledy zaznamenány v roce 1836. Ani to však není jisté, protože podle některých zdrojů se jednalo o kroupy.

 Obrázek 1: Mapa světa

Nečekaným meteorologickým jevem v Sydney jsou písečné bouře. V roce 2009 zasáhla město nejsilnější písečná bouře („Sydeney red dust storm“) za posledních 70 let. Silný vítr rychlosti přes 80 km/hod přinesl do města drobný písek z pouště a město bylo několik dní zahaleno tmou z červeného prachu. Ne nadarmo je Austrálie přezdívána rudý kontinent. Nikoho asi nepřekvapí, že tento přírodní úkaz ochromil nejen sydneyskou leteckou, ale i lodní dopravu, která je obdobně jako například v italských Benátkách významnou součástí zdejší městské hromadné dopravy.

Stavbou číslo jedna je v Sydney beze sporu Opera. Realizace technicky náročné budovy z dílny dánského architekta Jørna Utzona se protáhla z plánovaných 5 na 14 let. Architekt se při jejím návrhu inspiroval slupkami z oloupaného pomeranče. Opera byla slavnostně otevřena britskou královnou Alžbětou II. v říjnu 1973, první představení ale bylo odehráno již o měsíc dříve. Stavba Opery se prodražila ze zamýšlených 7 na více než 100 milionů AUD a část prostředků byla financována z výnosů z loterie zřízené za tímto účelem. Jednou z nejvýznamnějších položek celého rozpočtu byla výroba speciálních skořepinových střech a více než milionu dílů jejích obkladů. Speciální v dešti samočistící keramické obklady byly přepraveny do australské metropole ze Švédska. Jen škoda, že tato převratná novinka se ani po 40 letech nerozšířila i na běžná okna. Nad v dešti samočistícím oknem by jistě zaplesalo srdce každé hospodyňky. Ale zpět k sydneyské Opeře. Kvůli sporům ohledně více než desetinásobně překročeného rozpočtu odjel Utzon z Austrálie ještě před dokončením celé stavby a své dílo pak už nikdy neviděl kompletní. Označení opera není zcela přesné. Operní sál je pouze jedním z pěti divadelních a koncertních síní a to ani ne tou největší.  

V těsné blízkosti Opery se nachází i druhá z dominant Sydney Harbour Bridge, velkolepý most přezdívaný díky svému tvaru ramínko na šaty („coat hanger“). Během Velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století dosahovala míra nezaměstnanosti v Austrálii jedné třetiny. Ekonomický růst přineslo až opětovné zvýšení ceny vlny, které sebou neslo i rozkvět stavebního průmyslu a výstavbu Harbour Bridge. Realizace rozsáhlého projektu dala práci řadě nezaměstnaných. Možná se zadavatelé inspirovali českou Hladovou zdí, jen zvolili poněkud praktičtější stavbu. Při slavnostním otevření mostu v roce 1932 nebyla páska přestřižena premiérem Nového Jižního Walesu, ale přeťata tasenou šavlí předákem pravicové opozice, který nečekaně přicválal na koni a premiéra předběhl. Za tento čin dostal pokutu 4 AUD za buzení veřejného pohoršení. Páska byla improvizovaně svázána a znovu slavnostně přestřižena. Během otevření přešlo přes most 300 000 lidí za jediný den. Pro milovníky adrenalinu je nabízena možnost túry po horním oblouku Harbour Bridge, který se ve svém nejvyšším místě tyčí 134 metrů nad hladinou moře. Celková délka mostu činí více než kilometr a je dostatečně široký pro osmiproudou dálnici, dvě železniční koleje, cyklostezky i chodníky. Kompletní natření mostu trvá 10 let a po jejím dokončení je třeba začít od začátku. Není se čemu divit. Jeden známý nám nedávno vyprávěl, že lidem, kteří bydlí nedaleko moře, dobré kolo zkoroduje do téměř nepojízdného stavu díky koncentraci soli ve vzduchu během dvou let a nějaké bazarové klidně i za méně než rok.

 Obrázek 2: Harbour Bridge

Na jižním konci Harbour Bridge se ve čtvrti The Rocks nachází nejstarší dochované části osídlení města. Úzké strmé uličky s malými domky při troše fantazie připomínají podhradí Pražského hradu. V rámci několikaletého programu byla čtvrť zrekonstruována a je sídlem řady restaurací, kavárniček a víkendových trhů. V této čtvrti se nachází i Muzeum moderního umění („Museum of Contemporary Art“). V přízemí muzea se mimo jiné nachází prázdné bíle vymalované místnosti, ve kterých jsou na všechny stěny a strop promítány efektní videoprojekce. Z řady expozic je patrný silný vliv asijské kultury a své místo tu má i výstava umění Aboriginců, tedy původních obyvatel Austrálie. Zajímavá je i přechodná výstava, která netradičně kombinuje látkové exponáty s prouděním vzduchu a světelnými efekty. Odměnou všem, kteří vydrží nálož moderního umění, je v nejvyšším patře kavárna s výhledem na Operu a Harbour Bridge. V obchůdku s moderním uměním v přízemí muzea, kde jsme se schovávali jak jinak než před největším lijákem dne, jsme narazili mimo jiné i na vodovky a pastelky KOH‑I‑NOOR, výbavu každého českého prvňáčka. K mání je tam i nafukovací žirafa slavné české designérky hraček Libuše Niklové, tvůrkyně plastové kočky s bílou harmonikou místo břicha, která byla součástí většiny českých domácností za minulého režimu. Po úspěšné mezinárodní výstavě jejích nadčasových hraček v roce 2010 byla v České republice obnovena výroba jejích hraček. Ale to už je trochu jiný příběh. 

 Obrázek 3: Muzeum moderního umění

Stejně jako Londýn i Sydney nabízí řadu muzeí a galerií se vstupem zdarma. Určitě je můžeme doporučit jako příjemný program třeba na deštivé odpoledne. A vzhledem k tomu, že už prší několikátý týden téměř nepřetržitě, prošli jsme již většinu z nich. Možná právě zdejší deštivé srpnové počasí bylo důvodem, proč se Angličané rozhodli kolonizovat Austrálii, prostě si tu připadali díky tomu jako doma v deštivé Anglii. Zdejší déšť si ale nepředstavujte jako žádné mrholení, ale spíš jako českou srpnový lijavec. V předpovědi počasí se střídají dny s mráčkem s nápisem „sprchy/spršky“ („showers“) a déšť („rain“). „Showers“ jsou oficiální pojem znamenající kratší velmi intenzivní déšť, který se může opakovat. Když už jsme u toho deště, pokud někdo sháníte námět na dobrý podnikatelský plán, jeden bych měla - prodej holínek v Sydney. Po velmi intenzivním shánění se mi je podařilo nalézt jen v několika obchodech, bohužel nikde ne v mojí velikosti. Ale předpověď na příští týden vypadá optimisticky, tak snad už nebudou letos potřeba.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na lekci australské angličtiny nejen pro začátečníky. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

Australské kulinární poklady

Když jsme se ptali našich Australských známých, co je jejich národní jídlo, dlouze se zamysleli a pak řekli, že něco z grilu, neboli barbecue. V létě všudypřítomné grilování je tu opravdu tématem číslo jedna. Grilují se obvykle klobásky, které se pro nás netradičně podávají mezi dvěma toustovými chleby. Vliv původních anglických kolonizátorů se odráží v australské kuchyni nejen velkou oblibou nejrůznějších sendvičů, ale i vegemite/marmite, pomazánkou ze zeleniny, kvasnic a koření, která chutí i barvou připomíná české Maggi. Australané jsou stejně jako Angličané odkojeni na opečených toustech s touto pomazánkou a na vegemite/marmite nedají dopustit. Největší fajnšmekři holdují lepeňáku z jednoho toustového chleba namazaného vegemite/marmite a druhého burákovým máslem. Kombinace, ze které se asi většině Čechů ježí vlasy hrůzou. 

K pátému kontinentu neodmyslitelně patří i sušenky Tim Tam. Čokoládová lahůdka byla uvedena na trh přesně před 50 lety, což je období delší než jedna pětina novodobé australské historie. Moderní australské dějiny se počítají od zabrání východní poloviny pevniny Velkou Británii v roce 1770, resp. od prvního osídlení pobřeží trestanci v roce 1788. Kromě klasické příchutě jsou Tim Tam nabízeny i v nejrůznějších variacích, včetně anglické populární kombinace čokolády a mentolu. Oblíbeným dezertem je i sněhový dort pavlova. Slavná ruská baletka Anna Pavlová rozšířila během svého světového turné tuto lahůdku do řady měst. 

Velmi oblíbené jsou v Austrálii i velké snídaně v malebných kavárničkách v postranních uličkách. V nabídce obvykle jsou vajíčka na různé způsoby, palačinky, ovesné kaše, ale i klasická anglická snídaně – volské oko, pečená slanina a fazole v rajčatové omáčce. Obdobně jako v Americe se tu často servírují i francouzské tousty. Tedy toustový chleba obalený ve směsi vajíčka a mléka, který se tradičně jí s vypečenou slaninou a javorovým sirupem, který svou chutí připomíná aromatický med. Ochutnat jsem se zatím neodvážila, ale navzdory netradiční kombinaci sirupu a slaniny si umím představit, že to nechutná špatně. 

Když jsem v úvodním článku psala, že během prvních týdnů jsme tu viděli klokany pouze plyšové, nebyla to tak úplně pravda. V obchodě mě hned několik dní po příjezdu zaujala široká nabídka sušeného masa. Kromě obligátního hovězího je tu k dostání právě i sušené maso klokaní. Tím to ale nekončí. Lze si koupit i maso z emu a dokonce i z krokodýla. Běžný sortiment supermarketu tvoři i klokaní steaky a klobásky. Obecně však klokaní maso z místního jídelníčku postupně ubývá. Nejen pod tlakem ochránců přírody, ale částečně i z etických důvodů. Přeci jen jsou klokan a emu národními symboly nejmladšího kontinentu. 

Velký důraz je kladen na australský původ potravin. Pravděpodobně proto, aby se zámořské potraviny vůbec prodávaly, jsou často označeny jako „evropská kvalita“. Australané jsou také aktuálně téměř posedlí zdravou stravou bez glutamátů. Označením, že jídlo je bez glutamátů, se pyšní i řada restaurací, což je jistě pozitivní. Na druhou stranu nápis na čerstvém banánu, že neobsahuje tuk ani glutamáty, mě asi nepřestane rozesmávat. 

Kromě anglické kuchyně je ta australská silně ovlivněna i jinými světovými kulinárními poklady. Třeba tradiční ukrajinský pokrm kuře Kyjev plněné bylinkovým máslem se minimálně v Sydney servíruje na každém rohu. Díky početné komunitě přistěhovalců je dostupná i například řecká kuchyně. Australské Melbourne je údajně dokonce hned po Aténách a Soluni třetím největším městským společenstvím Řeků na světě. Nejsilnější vliv má ale beze sporu kuchyně asijská. Kapitolou samo o sobě jsou pak asijské obchody a trhy, na kterých jsou k dostání mimo slepičích pařátů a řady neidentifikovatelných potravin opatřených pouze čínskými znaky i roztodivné druhy ovoce a zeleniny. Jako velcí příznivci objevování nových netradičních chutí si to tu opravdu užíváme. Metodou pokus omyl prozkoumáváme australské kulinární poklady a předháníme se, kdo dnes první navrhne, že si jdeme koupit nějakou divnost.  

Obrázek 1: Paddy's Market

Jedno z jídel, po kterých se nám tu první měsíc stýskalo, byly české koláče a buchty. V obchodech je k dostání různé pečivo z listového těsta, ale o kynuté koláče jsme tu nezavadili. Při jedné procházce jsme tento týden náhodně zašli do pekařství v čínské čtvrti a koupili si kynutou buchtu. Těsto chutnalo úplně jako v Čechách, jen náplň byla neurčitá růžovobílá hmota. Nicméně v pekárně měli v nabídce i rozinkovou vánočku posypanou mandlemi. Pekařství s podobným sortimentem jsme v čínské čtvrti našli ještě několik. To by člověka nenapadlo, jak blízko k sobě má čínská a česká kuchyně. 

Naše zážitky ze zkoušení neznámých potravin a nápojů by vydaly na samostatný blog. Ve zkratce musím ale všechny varovat alespoň před hořkým melounem („bitter melon“). Meloun vypadá jako větší vrásčitá okurka, uvnitř bílý a pod vrstvou dužiny je vatovitý střed. Navzdory tomu, že tato zelenina je podle všech dostupných materiálů nesmírně zdravá, polknout se nám ji nepodařilo. Chuť bych popsala jako kombinaci nezralého ovoce s hořkou příchutí. No prostě takhle si představuji chuť něčeho jedovaného. Podle video kuchařky se dá konzumovat syrový, k tomu se ale neodvážil ani sošný kuchař, hrdina celého videa, a rovněž po dušení malého množství melounu s kopou česneku, čili a tuňáka nevypadal při jídle příliš spokojeně. 

Obrázek 2: Hořký meloun 

Naopak nám tu velmi chutnají sladké čínské koláčky plněné černými fazolemi.  Navzdory tomu, jak nepředstavitelně a možná i nechutně to zní, jsou opravdu dobré. Je to vlastně taková česká buchta s tenkým těstem podobným listovému plněná černou hmotou, která chutí trochu připomíná kořeněný čokoládový krém. Výborné také byli mini buchtičky a vanilkový vnitřkem, které ve vyhlášeném obchůdku v čínské čtvrti vyrábí přímo před zákazníky plně automatizovaná stroj, jehož rok výroby odhadujeme minimálně před 100 lety. 

Obrázek 3: Krabí a humří hostina 

V Sydney jsme si nemohli nechat ujít ani další ze zdejších vyhlášených kulinárních míst, rybí trh. K vidění tam byl například krab velikosti mikrovlnky (na kterého bychom doma jen těžko hledali hrnec) a řada ryb a mořských potvor, o kterých se jen dohadujeme, co přesně to bylo.  V přilehlém bistru jsme se nechali nalákat na kraba a pravděpodobně humra. Krab překvapivě chutnal téměř stejně jako české krabí tyčinky, které kraby viděly jen z rychlíku. Maso pracně vydolované z pevného obalu krabí nožky i podobně jako česká krabí tyčinka vypadá, na povrchu výrazně růžové, uvnitř bílé. Pokud někdo víte, jak se to jí, určitě mi dejte vědět. Já krustu krabí nožky prošťuchovala tupým koncem plastového příboru, a jestli mě někdo pozoroval, jistě se náramně bavil.  Vyhlášené jsou i australské ústřice, které se tu dají v porovnání s Českou republikou, koupit za hubičku. Možná tomu dám ještě šanci, i když naposledy to chutnalo jako lžíce mořské vody s trochou želé. 

Obrázek 4: Prodejkyně ústřic na rybím trhu v Sydney

Nesmíme zapomenout ani na kuchyni původních obyvatel Austrálie, Aboriginců. Tu jsme zatím neměli možnost ochutnat, ale z dokumentů, které jsme viděli, na nás udělala dojem. Aboriginci dodnes žijí v úzkém spojení s přírodou a součástí jejich jídelníčku jsou například i leguáni. Poté co zvíře chytí za ocas, roztočí ho a hlavou mu mrsknou o připravený zapíchnutý klacek. Celého leguána pak pečou přímo v rozpálených uhlících. V centrální Austrálii v oblasti Alice Springs můžete vyzkoušet i delikatesu původních obyvatel - larvy brouků a motýlů. Podávané pečené nebo v syrovém stavu.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na zajímavosti o Sydney. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře. 

 M+R