Jak to vypadá u protinožců doma

Jak už jsem zmiňovala v některých z minulých dílů, sport hraje v životě Australanů významnou roli. K oblíbeným disciplínám patří snad všechny druhy sportu, které si umíte představit. Protinožci neváhají sportu přizpůsobit i svůj denní režim. Oblíbené je sportovat po ránu, před tím než na devátou vyrazí do kanceláře. Dobře to vystihla jedna moje kamarádka, když se kolem páté ranní chystala na pláž užít si východ slunce. Po rozednění se nestačila divit, kolik běžců, jogínů a dalších sportovců si stejně jako ona neváhalo přivstat. Pravdou ale je, že ve čtvrtích mimo centrum chodí lidé spát se slepicemi a rozsvícená okna pozdě večer jsou spíše výjimkou. I v Austrálii se ale najde řada lidí, kteří se sportu spíše vyhýbají a obezita dosahující u některých morbidního stupně je stejně jako v Americe palčivým problém i na rudém kontinentě.

Co se týče bydlení, my máme zkušenost zatím jen s tím studentským. Vzhledem k velkému počtu zámořských studentů v Sydney, jde o významnou část realitního trhu. Pronajímatelé nabízí ve sdílených bytech jednotlivé pokoje, někdy i jednotlivé postele. Výběr spolubydlících není radno podcenit. Vyváření různých pro Evropany nevoňavých delikates, brzké ranní náboženské rituály nebo záporný vztah k hygieně mohou harmonické soužití značně narušit. Když už si pokoj nebo postel vyberete, je nutné složit vratnou zálohu na případná poškození bytu a nezaplacené nájemné. Tuto částku musí pronajímatel poslat na speciální vládní bankovní účet, kde leží, až do doby ukončení nájmu. Majitelé tak vlastně státu poskytují jakousi půjčku. I přes tuto regulaci je pronajímání domů a bytů v Austrálii oblíbeným druhem podnikání.

Nájemné stejně jako mzda se často platí každý týden, ale není výjimkou je vyplácet také jednou za čtrnáct dní. Když jsem se snažila jedné Australance vysvětlit, že u nás se vyplácí mzda každý měsíc a že to učí lidi hospodařit s penězi a lépe si zorganizovat úspory, zdálo se jí to zbytečně složité a komplikované. Nejsem si jistá, jestli už jsem to tu zmiňovala, ale poměrně nás zaskočilo i to, že u kancelářských prací se mzdy vyplácí dopředu, takže vlastně dostanete zaplaceno za to, co si teprve odpracujete. Radek nastoupil do práce v polovině měsíce, kdy se zrovna blížil den výplaty a měl hned po dvou odpracovaných dnech možnost nechat si poslat výplatu za celý měsíc dopředu.

Ale zpět k australským domácnostem. Zajímavostí je, že většina bytů, a to nejen těch studentských, nemá vlastní pračku, ale prádelnu společnou pro všechny obyvatele domu. Řada bytů nemá ani to a obyvatelé jsou nuceni chodit do veřejných prádelen. Společné pračky a sušičky, včetně těch v domech, fungují zpravidla na dolarové mince. Jak jsme se opakovaně přesvědčili, vyplatí se tyto mince shromažďovat. Jedna várka praní vyjde na 2-3 AUD (40-60 Kč), někdy i více. Australané také nejsou zvyklí oblečení před praním třídit a bez ohledu na barvu perou vše dohromady. Pračky jsou totiž primárně nastavené na praní ve studené vodě. Pokud chcete prát na 30°C musíte zvolit jiný program a vyvářku nemá naše pračka vůbec. Zpravidla za stejný poplatek si můžete prádlo po vyprání dát do sušičky.

Obrázek 1: Naše bydlení (vpravo nahoře – první polovina našeho pokoje, vlevo nahoře – druhá půlka, vpravo dole – společná kuchyně, vlevo dole – naše prádelna)

Netradiční je rovněž nakládání s odpady. Ty běžné komunální se dělí na nerecyklovatelné a recyklovatelné. Ty druhé se hází všechny společně do jedné popelnice. Nemusíte se tak zdržovat s hledáním speciálního kontejneru na plasty, sklo nebo papír. Plastové lahve jsou stejně jako například v Německu vratné. Tedy alespoň se to na nich píše. Abych ale pravdu řekla, ještě jsem nevypozorovala, kam by se měly vracet. Do obchodu jsem je nikoho donést neviděla a na speciální sběrné místo jsem také zatím nenarazila. Nebo možná těch několik málo centů nestojí Australanů za to, aby pet láhve někam nosili.

Zato v „recyklaci“ oblečení a domácího vybavení jsou Australané vynalézaví. Nepotřebné oblečení můžete například darovat neziskové organizaci, která je ve svých second handech prodává a z tržeb pak financuje charitativní akce. Nepotřebný nábytek a spotřebiče, často i funkční, je obvyklé odkládat na chodník před dům. Kamarád nám vyprávěl, jak takto přišel k televizi. Původní majitel si koupil novou a se starou se mu nechtělo jet do sběrného dvora a ještě platit za ekologickou likvidaci, takže na tom vydělali oba. Samozřejmě ne všechny věci se někomu hodí, a aby nezůstávaly na ulicích, většina čtvrtí vyhlašuje, kdy bude velkoobjemový odpad sbírat. Lidé nepotřebné věci vystrčí na ulici o několik dní dříve, a co se nikomu nelíbí, odvezou popeláři. Další možností jsou garážové výprodeje. Majitelé do svých garáží nanosí nepotřebné věci a prodávají je po pár dolarech z otevřených vrat. V naší čtvrti dokonce existují i dva malé obchůdky, které si za tímto účelem můžete krátkodobě pronajmout. Jeden je hned u našeho domu a minulý týden jsme si tam za 10 AUD (200 Kč) koupili skoro nový kuchyňský robot.

Nejen v australských domácnostech, ale i v kancelářích, obchodech a MHD se v létě neuvěřitelně nadužívá klimatizace. Přestože teploty venku v parném lednu šplhají ke 40°C, nesmíte si zapomenout minimálně svetr, ideálně i plné boty. Bez nich se to ve 20°C za stálého studeného foukání ve vlaku a ve škole nedá vydržet. Co se týče vytápění, většina domů v Sydney žádné nemá. Asi právě proto jsou Australané tak otužilí a projevuje se to i ve stylu oblékání. Nejotužilejší obyvatelé Sydney vytahují žabky už v srpnu ještě před začátkem australského jara, kdy teploty přeskočí 10°C a přes poledne se začnout blížit 15°C. Zároveň ale ještě řada lidí chodí v zimních kabátech a kozačkách. Na ulicích není nic neobvyklého ani člověk v žabkách, který má zároveň kulich. Každá otužilost má ale své meze a i Australané mívají rýmu. Bohužel je tu stejně jako u některých dalších národů rozšířené popotahování namísto smrkání. Což mě v zimě, kdy většina z mých několika desítek spolužáků velkou část přednášky popotahovala, dohánělo k totálnímu šílenství. Nejsem si zcela jistá, co přesně velí při rýmě australská etiketa, ale vím, že například pro Číňany a některé Řeky je společensky přípustnější popotahovat a případně se dojít vysmrkat na záchod, než celou „nechutnou“ proceduru s kapesníkem řešit na veřejnosti a pak si ještě použitý kapesník strčit do kabelky nebo do kapsy. Hygienické aspekty každé z těchto zvyklostí mají něco do sebe, ale chce to hodně vzájemné tolerance. A díky nim můžou vzniknout i komické situace. Jednu moji známou z Evropy neodbytně dobýval spolupracovník Číňan. Slečna už nevěděla jak neúnavného ctitele odmítnout. Načež ji jedna kolegyně poradila: „Nezoufej, stačí, když se před ním vysmrkáš a tím se mu znechutíš.“ Nejsem si jistá, jak to celé dopadlo, ale jistě je to nejoriginálnější odmítací strategie, kterou jsem kdy slyšela.

Obrázek 2: Naše historická jízda na Dnu Austrálie

Ještě novinky z aktuálního dění v Sydney. Máme za sebou první oslavy Dne Austrálie. Protinožci si v tento den připomínají den vylodění anglických dobyvatelů u sydneyských břehů dne 26. ledna. V některých městech se konají oslavy různých australských přistěhovaleckých skupin. Během slavnostní přehlídky byste ale jen těžko hledali původní domorodé australské obyvatele. Aboriginci oslavy anglického osidlování bojkotují, protože zahájilo období jejich útlaku a pronásledování. Radikálnější Aboriginci překřtili Australian day (“Den Austrálie”) na Invasion day (“Den invaze”). Většina Australanů tráví den volna jak jinak než na pláži u grilu. Od jiných letních dnů se ale tenhle liší množstvím nafukovacích lehátek ve tvaru pantofle žabky s australskou vlajkou. Sydney letos oslavilo Den Austrálie rozsáhlou výstavou veteránů. My se v rámci této akce svezli historickým dvoupatrovým autobusem. Ohňostroj, koncerty a průvod jsme si ale nechali ujít. Celý den totiž skoro bez přestávky lilo jak z konve. V tento den se také uděluje australské občanství cizincům. Podmínkou získání občanství je mimo odříkání australské hymny i účast v průvodu právě na oslavu Dne Austrálie. Nejoriginálněji ale letos tento svátek oslavila jedna farmářka, která svých více než tisícům oveček sešikovala do tvaru ohromné australské vlajky. Šla na to chytře. Nasypala jim krmení do příslušného tvaru a zvířata už se seřadila sama.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na článek o největších oslavách čínského nového ruku mimo Asii. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R