Šokující fakta o australské fauně aneb klokani a další potvory s vakem

Ještě než se pustíme do vačnatců, nedá mi to, abych se nevrátila k Vánocům a silvestrovskému ohňostroji, kterým na konci roku žilo celé Sydney. Po pár měsících tady na mě Australané působí jako mistři příprav. Když vyrazíte na nějakou akci, můžete počítat s tím, že bude zajištěn nejen dostatek toalet a cisterny s pitnou vodou, ale i personál, který návštěvníky informuje a drží vše v čistotě. A to neplatí jen o placené zábavě ale i o akcích, které jsou pro diváky zdarma. Jednou takovou velkolepou vánoční akcí je i zpívání koled v parku The Domain v centru Sydney. Posledního, již třicátého druhého ročníku, se podle oficiálních odhadů zúčastnilo osmdesát tisíc diváků. Celá rozlehlá louka byla poseta lidmi se svíčkou s červenou krytkou, která se prodávala v rámci doprovodné charitativní sbírky. Atmosféra byla úžasná a byl to v podstatě jediný okamžik, kdy na mě v letním Sydney letos sáhlo kouzlo Vánoc.

Co se týče příprav na oslavy Silvestra, informační tabule o dopravních uzavírkách a letáky s programem se začali objevovat snad již v listopadu. Každá sranda ale něco stojí. Veškeré náklady na silvestrovské oslavy se vyšplhaly na neuvěřitelných 7,2 milionů AUD (téměř 150 milionů Kč). Obdobná částka je ve státním rozpočtu ČR pro rok 2015 vyčleněna např. na celoroční provoz ústavního soudu. Clover Moore, která je starostkou města Sydney už více než deset let, čelí kritice neúměrně vysokých výdajů na oslavy vstupu do nového roku.

Na rozdíl od Česka si u protinožců nelze legálně koupit žádné rachejtle ani petardy a na některá místa byl na Silvestra zákaz vstupu dokonce i s prskavkami. Oficiální půlnoční ohňostroj se odpaloval ze čtyř lokalit a pro děti byly připravené dva ohňostroje v 9 hodin, které nemohly být ukončeny jinak než melodií z nového Disneyho vánočního filmu Frozen. Zajímavostí je, že hudbu k ohňostroji vysílalo rádio a divákům bylo doporučeno přinést si např. mobil, na kterém si hudbu naladí. V praxi to však bohužel kvůli beznadějně přetíženým sítím na většině míst nebylo možné. Není se co divit, v období ohňostroje vzroste počet lidí v Sydney ze 4,5 na 5,5 milionů. Záznam sydneyského ohňostroje zhlédne po celém světě přes miliardu diváků. Pokud chcete být jedním z nich, koukněte na internet, stojí to určitě za to.

V podvečer silvestrovského ohňostroje zaplavilo centrum Sydney 1,6 milionu diváků. Tedy o něco více, než kdyby se přišli kouknout všichni Pražané. Vstupné na večeři s nejprestižnějším výhledem na ohňostroj jako např. otočná restaurace věže Sydney Tower Eye nebo část botanické zahrady naproti Opeře v pozadí s mostem Harbour Bridge se pohybovalo okolo 500 AUD (10 000 Kč). K čemuž musíte připočítat ještě nemalé náklady na pití. Např. za láhev vína si museli hosté sáhnout do kapsy pro dalších zhruba 50 AUD (1 000 Kč). Pro spořivější návštěvníky byl vyčleněn park hned vedle botanické zahrady s obdobným výhledem a vstupem zdarma. Jediným úskalím byl počet zájemců o tuto lokalitu, který významně přesahoval její kapacitu. Aby se lidé neušlapali nebo nepřepadávali z tlačenice rovnou do zálivu, byl do areálu vpuštěn jen omezený počet diváků. Řada zájemců o vstup se táhla jako fronta na banány několik stovek metrů (pozn. pro mladší čtenáře „jako fronta na nejnovější iPhone“). Celý zástup končil na louce, kde lidé disciplinovaně stáli ve frontě podle čar připravených na trávníku. Jedna řada těsně vedle druhé. Na pořádek a zřejmě i na to, aby rozlícený dav nezlynčoval případné předbíhače, kontrolovaly desítky lidí z ochranky. Brány areálu se pro vyčerpání kapacity zavřely již před třetí hodinou odpoledne. V televizi běžel rozhovor s houževnatými japonskými turisty, kteří v čele fronty strávili tři dny a dvě noci, aby si zajistili nejlepší místa.

Video 1: Fronta na sledování silvestrovského ohňostroje z parku Mrs Macquarie's Chair

Pokud se vypravíte do Sydney a nechce se vám trávit mládí ve frontě, můžete se alternativně nechat najmout na práci na některém z prestižních míst. Což má mimo jiné i tu výhodu, že po půlnoci začíná státní svátek a hodinové mzdy vystřelí k 50 AUD (1 000 Kč). Já měla to štěstí, že jsem pracovala v botanické zahradě hned naproti Opeře. Řada návštěvníků byli turisté z Ameriky a Evropy, kteří chtěli slavný ohňostroj vidět živě. Atmosféra byla celý večer výborná a navíc během ohňostroje si hosté nic neobjednávají a tak jsme si i my nerušeně užili půlnoční show v celé její kráse. Pokud oželíte výhled na Operu z bezprostřední blízkosti, existuje mnoho míst, odkud je na ohňostroj dobře vidět. Radek chytře vyrazil do čtvrti Balmain až krátce před půlnocí a měl odtamtud krásný výhled na celou dvanáctiminutovou show. V řadě za sebou viděl všechny čtyři místa, odkud se ohňostroje odpalovaly. A několikatisícová kapacita tohoto místa dokonce nebyla ani vyčerpána.

Obrázek 1: Radkův výhled na ohňostroj

Ale teď už k těm vačnatcům. Pod tímto pojmem si většina z nás asi představí hlavně klokany. Zejména toho nejslavnějšího, Skippyho. Mimochodem věděli jste, že tento seriál pochází již z roku 1968? Pro někoho může být také novinkou, že mezi vačnatce patří i koaly a vombati. Další zajímavostí, kterou nám v hodinách přírodopisu zatajili, je skutečnost, že vačnatci nemají placentu. Mláďata klokana velká jako nehet se z tohoto důvodu rodí už po několika týdnech. V podstatě si ale jen přelezou do vaku, kde se zůstávají další rok. V mámině kapse většinou už potkají staršího sourozence. Ve vaku mohou být zároveň až tři různě stará mláďata. Každé z nich má vlastní místo, kde vytéká z matčina břicha mléko odpovídající složením jejich stupňům vývoje. Odrostlejší mláďata občas vylézají z vaku se proskočit a pak se vrátí nakrmit. Klokanímu mláděti se v australské angličtině říká „joey“ a na rudém kontinentu se setkáte s celou řadou klokaních druhů. Největší z nich, klokan rudý, je vysoký až dva metry s půlmetrovým ocasem. Naproti tomu nejmenší wallaby jsou menší než metr. Největší naměřená klokaní rychlost byla 64 km/h, nejdelší skok 13,5 metrů a je doloženo, že někteří klokani dokáží přeskočit až 3 metry vysoký plot.

Není sporu, že tato zajímavá zvířata se vyplatí vidět. A vzhledem k tomu, že během prvního půlroku tady jsme viděli klokana jen na talíři, je na čase vydat se do Morisset parku omrknout i ty živé. Klokani nejsou hloupí a tak v parném létě vylézají na pastvu zejména brzy ráno a přes den se schovávají někde ve stínu. Pokud je chcete vidět trochu skotačit a ne jen relaxovat líně pod stromem, musíte si přivstat.

Obrázek 2: Fotku klokana dodáme (výlet na klokany jsme bohužel kvůli dešti a vlakovým výlukám už třikrát odložili, ale příště už to snad klapne)

Zajímavým živočichem je i koala čili koala medvídkovitý, který není žádný medvěd ale také vačnatec. Rovněž malé koaly dorůstají v matčině vaku. Koala s mládětem vylézajícím z vaku se na rozdíl od klokana příliš nezobrazuje. Důvodem asi bude ten, že koalí kapsa neústí na břiše, ale pod zadkem, což má trochu nechutný ale velmi praktický důvod. Koaly se živí výhradně listy eukalyptu čili blahovičníku, které obsahují toxické látky a jsou velmi těžko stravitelné. Koala je ve svém žaludku zpracovává až 100 hodin a během této doby dochází k jejich fermentaci. Žaludek malých koal neumí jedovaté listy strávit, matky proto eukalyptovou omamnou mňamku musí svým mláďatům natrávit. Z této hmoty malé koaly získají i mikroby potřebné k trávení blahovičníku. Až příště uvidíte třeba v zoo koalu a bude se vám zdát, že se pořád jen cpe a nepřítomně líně hledí před sebe, tak se vám to nezdá. Eukalyptové listí nemá příliš velkou výživnou hodnotu, koaly ho proto musí sníst velké množství. Denně tráví jedením tři až pět hodin. Toxiny v něm zároveň udržují koaly „zfetované“. Ani genetickou dispozicí nejsou koaly příliš bystré. Jejich mozek vyplňuje dutinu lebeční pouze z 60% a dosahuje velikosti vlašského ořechu. Na počátku minulého století byly koaly kvůli svému měkkému kožíšku téměř vyhubeny. Nyní se však jejich počty díky různým ochranným programům zvyšují. Bohužel ani živou koalu jsme zatím nepotkali. V centru Sydney na ně nenarazíte. Není ale nijak neobvyklé tam zahlédnout jiného vačnatce, kterého jsme si podle anglickému názvu pokřtili bilbík.

Obrázek 3: Náš kamarád bilbík s neuvěřitelně hebkým kožíškem

I když později se ukázalo, že krasavec na fotce není bilby, ale jiný druh vačnatce, a sice kusu liščí. Nicméně přezdívka mu už zůstala. Chlupáč o trochu větší než kočka je aktivní hlavně v noci. V Hyde parku v centru Sydney jich žije hned několik a někteří se nechají i pohladit. Netradiční je také název jejich čeledi, a sice patří mezi kuskusovité. Jejich příbuzní bilby byli v minulosti často loveni pro svůj hebký kožíšek a téměř vyhubeni. Jedním zajímavým programem, který se snažil zvýšit povědomí o tomto zvířátku a zároveň vybrat prostředky na podporu jejich ochrany, bylo prodávání velikonočních čokoládových bilby jako alternativy klasických zajíčků.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na další díl o dopravě nejen v Sydney. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R