Věděli jste, že obyvatelé
Sydney v češtině nemají na rozdíl od Pražanů, Brňanů atp. jednoslovné
označení. V angličtině se jim říká „Sydney-siders“. Sydney leží na pobřeží
Tichého oceánu na jihovýchodě australského kontinentu v zálivu Port
Jackson. Hlavní rameno zálivu má 19 kilometrů a je největším přírodním
přístavem na světě. Přístav je zakončen čtvrtí Darling Harbour, která kromě
řady restaurací láká návštěvníky i na 3D kino s největším plátnem na světě a
sydneyské akvárium, kde se v proskleném tunelu prohání žraloci přímo nad
vaší hlavou. Lístky do kina máme koupené na příští měsíc, tak se můžete těšit
v některém z příštích dílů. A akvárium si taky jistě nenecháme ujít.
Průměrná nadmořská
výška Sydney je pouze 3 metry nad hladinou moře. Jeho plocha je více než
dvacetkrát větší než Praha a tím pádem je rozlehlejší než celý Středočeský kraj.
Nejvzdálenější části Sydney tak leží více než 100 km od sebe. Jedním
z důvodů této rozlohy je fakt, že drtivá většina obyvatel žije v malých
viktoriánských domcích s předzahrádkou a bytové domy jsou spíše výjimkou
převážně v centru.
Nejmladší kontinent
se vzhledem ke své blízkosti u rovníku rozkládá převážně v tropickém a
subtropickém pásmu. Mírné podnebí, podobné tomu českému, je pouze na ostrově Tasmánie,
který leží pod jižní částí australského kontinentu. Sydney se nachází v subtropech,
ale díky poloze u oceánu zde obvykle letní teploty nedosahují takových extrémů
jako v nitru kontinentu. Nejvyšší naměřená teplota byla přes 45°C. Obecně
jsou však v Sydney teploty nad 40°C spíše výjimkou a to i v lednu,
který je zde na rozdíl od Česka nejteplejším měsícem. Lehce šokující je však
nejnižší naměřená teplota. No schválně, tipněte si. Je to něco přes 2°C. Není
tak divu, že sněhové srážky byly v Sydney naposledy zaznamenány
v roce 1836. Ani to však není jisté, protože podle některých zdrojů se
jednalo o kroupy.
Obrázek 1: Mapa
světa
Nečekaným
meteorologickým jevem v Sydney jsou písečné bouře. V roce 2009 zasáhla město
nejsilnější písečná bouře („Sydeney red dust storm“) za
posledních 70 let. Silný vítr rychlosti přes 80 km/hod přinesl do města drobný písek
z pouště a město bylo několik dní zahaleno tmou z červeného prachu. Ne
nadarmo je Austrálie přezdívána rudý kontinent. Nikoho asi nepřekvapí, že tento
přírodní úkaz ochromil nejen sydneyskou leteckou, ale i lodní dopravu, která je
obdobně jako například v italských Benátkách významnou součástí zdejší
městské hromadné dopravy.
Stavbou číslo jedna
je v Sydney beze sporu Opera. Realizace technicky náročné budovy
z dílny dánského architekta Jørna Utzona se protáhla z plánovaných 5
na 14 let. Architekt se při jejím návrhu inspiroval slupkami z oloupaného
pomeranče. Opera byla slavnostně otevřena britskou královnou Alžbětou II. v říjnu
1973, první představení ale bylo odehráno již o měsíc dříve. Stavba Opery se
prodražila ze zamýšlených 7 na více než 100 milionů AUD a část prostředků byla
financována z výnosů z loterie zřízené za tímto účelem. Jednou
z nejvýznamnějších položek celého rozpočtu byla výroba speciálních
skořepinových střech a více než milionu dílů jejích obkladů. Speciální
v dešti samočistící keramické obklady byly přepraveny do australské
metropole ze Švédska. Jen škoda, že tato převratná novinka se ani po 40 letech
nerozšířila i na běžná okna. Nad v dešti samočistícím oknem by jistě
zaplesalo srdce každé hospodyňky. Ale zpět k sydneyské Opeře. Kvůli sporům
ohledně více než desetinásobně překročeného rozpočtu odjel Utzon
z Austrálie ještě před dokončením celé stavby a své dílo pak už nikdy
neviděl kompletní. Označení opera není zcela přesné. Operní sál je pouze jedním
z pěti divadelních a koncertních síní a to ani ne tou největší.
V těsné
blízkosti Opery se nachází i druhá z dominant Sydney Harbour Bridge,
velkolepý most přezdívaný díky svému tvaru ramínko na šaty („coat hanger“). Během
Velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století dosahovala míra
nezaměstnanosti v Austrálii jedné třetiny. Ekonomický růst přineslo až
opětovné zvýšení ceny vlny, které sebou neslo i rozkvět stavebního průmyslu a
výstavbu Harbour Bridge. Realizace rozsáhlého projektu dala práci řadě
nezaměstnaných. Možná se zadavatelé inspirovali českou Hladovou zdí, jen
zvolili poněkud praktičtější stavbu. Při slavnostním otevření mostu v roce
1932 nebyla páska přestřižena premiérem Nového Jižního Walesu, ale přeťata
tasenou šavlí předákem pravicové opozice, který nečekaně přicválal na koni a premiéra
předběhl. Za tento čin dostal pokutu 4 AUD za buzení veřejného pohoršení. Páska
byla improvizovaně svázána a znovu slavnostně přestřižena. Během otevření
přešlo přes most 300 000 lidí za jediný den. Pro milovníky adrenalinu je
nabízena možnost túry po horním oblouku Harbour Bridge, který se ve svém
nejvyšším místě tyčí 134 metrů nad hladinou moře. Celková délka mostu činí více
než kilometr a je dostatečně široký pro osmiproudou dálnici, dvě železniční
koleje, cyklostezky i chodníky. Kompletní natření mostu trvá 10 let a po jejím
dokončení je třeba začít od začátku. Není se čemu divit. Jeden známý nám
nedávno vyprávěl, že lidem, kteří bydlí nedaleko moře, dobré kolo zkoroduje do
téměř nepojízdného stavu díky koncentraci soli ve vzduchu během dvou let a
nějaké bazarové klidně i za méně než rok.
Obrázek 2: Harbour
Bridge
Na jižním konci
Harbour Bridge se ve čtvrti The Rocks nachází nejstarší dochované části
osídlení města. Úzké strmé uličky s malými domky při troše fantazie
připomínají podhradí Pražského hradu. V rámci několikaletého programu byla
čtvrť zrekonstruována a je sídlem řady restaurací, kavárniček a víkendových
trhů. V této čtvrti se nachází i Muzeum moderního umění („Museum of
Contemporary Art“). V přízemí muzea se mimo jiné nachází prázdné bíle
vymalované místnosti, ve kterých jsou na všechny stěny a strop promítány
efektní videoprojekce. Z řady expozic je patrný silný vliv asijské kultury
a své místo tu má i výstava umění Aboriginců, tedy původních obyvatel Austrálie.
Zajímavá je i přechodná výstava, která netradičně kombinuje látkové exponáty
s prouděním vzduchu a světelnými efekty. Odměnou všem, kteří vydrží nálož
moderního umění, je v nejvyšším patře kavárna s výhledem na Operu a
Harbour Bridge. V obchůdku s moderním uměním v přízemí muzea,
kde jsme se schovávali jak jinak než před největším lijákem dne, jsme narazili mimo
jiné i na vodovky a pastelky KOH‑I‑NOOR, výbavu každého českého prvňáčka. K mání
je tam i nafukovací žirafa slavné české designérky hraček Libuše Niklové,
tvůrkyně plastové kočky s bílou harmonikou místo břicha, která byla
součástí většiny českých domácností za minulého režimu. Po úspěšné mezinárodní
výstavě jejích nadčasových hraček v roce 2010 byla v České republice
obnovena výroba jejích hraček. Ale to už je trochu jiný příběh.
Obrázek 3: Muzeum moderního umění
Stejně jako Londýn
i Sydney nabízí řadu muzeí a galerií se vstupem zdarma. Určitě je můžeme
doporučit jako příjemný program třeba na deštivé odpoledne. A vzhledem
k tomu, že už prší několikátý týden téměř nepřetržitě, prošli jsme již většinu
z nich. Možná právě zdejší deštivé srpnové počasí bylo důvodem, proč se
Angličané rozhodli kolonizovat Austrálii, prostě si tu připadali díky tomu jako
doma v deštivé Anglii. Zdejší déšť si ale nepředstavujte jako žádné
mrholení, ale spíš jako českou srpnový lijavec. V předpovědi počasí se
střídají dny s mráčkem s nápisem „sprchy/spršky“ („showers“) a déšť
(„rain“). „Showers“ jsou oficiální pojem znamenající kratší velmi intenzivní déšť, který
se může opakovat. Když už jsme u toho deště, pokud někdo sháníte námět na dobrý
podnikatelský plán, jeden bych měla - prodej holínek v Sydney. Po velmi
intenzivním shánění se mi je podařilo nalézt jen v několika obchodech,
bohužel nikde ne v mojí velikosti. Ale předpověď na příští týden vypadá
optimisticky, tak snad už nebudou letos potřeba.
Tož tak. Jako
obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se
můžete těšit na lekci australské angličtiny nejen pro začátečníky. Budeme
vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.
M+R
Žádné komentáře:
Okomentovat