Psaní některých
dílů mi dávalo zabrat, ale tenhle šel tak nějak sám. Inspirace je každý den víc
než dost. Napsala jsem ho téměř na jeden zátah, tak snad se vám bude líbit.
Zmatení z australské
angličtiny může nastat hned při pozdravu. Obvyklým australským pozdravem je
doslovný překlad našeho dobrý den, tedy „Good Day“. Na rozdíl od zbytku
anglicky mluvícího světa se zde není nutné zdržovat rozlišováním, jestli je čas
popřát dobré dopoledne nebo odpoledne, jak od nás bylo striktně vyžadováno na
všech lekcích angličtiny v Česku. Často se setkáte i s neformálním
přepisem G´day, který více méně odpovídá i způsobu, jak tento pozdrav místní
vyslovují. Stejně jako například v Anglii bezprostředně po pozdravu
následuje dotaz na to, jak se vám vede. Nejčastěji se používá otázka „How are you going?“, ale ani větou „How are you?“ nic nezkazíte. Obdobně jako
v Anglii i v Austrálii se bez ohledu na skutečnost sluší odpovědět,
že se máte dobře. Běžná je například odpověď „Not too bad“, což doslovně sice
znamená „Není to tak špatné“, ale ve skutečnosti jde o synonymum pro dobře.
Pozor také na to,
jak se tváříte. Obvyklý český neutrální nebo spíše zamračený utrápený výraz
vyvolá v Australanech obvykle dojem, že se člověku muselo stát něco
opravdu špatného a smutného, jako minimálně smrt celé rodiny, výpověď
z práce nebo diagnostikování smrtelné choroby. Včetně cizích lidí na ulici
a v autobuse, se vás pak opakovaně začnou prát, zda je vše v pořádku
(„Everything alright?“). Takže i pokud spěcháte třeba do práce, vyplatí se u
toho usmívat nebo se tvářit alespoň neutrálně optimisticky a tím se vyvarovat
hovorů, zda jste v pořádku, které vás zdrží ještě více. I když to vyžaduje
trochu cviku, usměvavějším a méně ukřivděným přístupem k životu bychom se
mohli v Austrálii inspirovat. Pokud je člověk s něčím nespokojený, má
v podstatě jen dvě možnosti – něco s tím udělat nebo se s tím
smířit. Stížnosti a naštvanost nad nespravedlivostí světa nic nezmění, tak
proč si s nimi kazit život.
Ale zpět
k angličtině na pátém kontinentu. Zkratky se tu celkově těší všeobecné
oblibě. Pokud vás někdo po výměně úvodních zdvořilostních frází pozve
k sobě na „barbie“. Neděste se, že jde o dětinského blázna, co si hraje
s panenkami. „Barbie“, nebo také zkráceně jen BBQ, je hovorový výraz pro
grilování („barbeque“). Logika, proč se zdržovat se třemi slabikami, když je
lze zkrátit do dvou, má něco do sebe. Velmi příjemné je, že na řadě pláží i
dalších místech jsou volně k dispozici veřejné plynové grily. Stačí si
tedy jen donést vlastní klobásky a nefalšované australské „barbie“ může začít.
Obrázek 1: „Barbie“
na pláži v Manly
Ještě jedna
zkratka. Schválně hádejte, co je „servo“. Na mě to působí jako výraz
z filmu Rychle a zběsile. Ve skutečnosti jde o australský výraz pro
benzínovou pumpu, který vznikl v době, kdy se tam kromě benzínu nabízely i
opravy aut. Označení servisní stanice („service station“) se zachovalo, i když
se tu dnes obvykle prodává jen benzín a maximálně nějaké občerstvení. „Service
station“ pak bylo jednoduše zkráceno na „servo“. Možná by se němčina se svými
dlouhými složeninami a nejdelším slovem se 63 znaky
(„Rindfleischetikettierungsüberwachungs- aufgabenübertragungsgesetz“ neboli zákon
o přenosu povinností při kontrole označování hovězího masa) mohla u protinožců
inspirovat.
Zákeřností nejen
v Austrálii je psaní číslic, které v Čechách z nepochopitelných
důvodů píšeme jinak než velká část zbytku světa. Problematické jsou zejména
jednička, čtyřka a sedmička. Jednička se ve většině zemí píše pouze jako svislá
čárka a naší jedničku budou ve většině případů považovat za sedmičku. Sedmička
se totiž píše obvykle bez přeškrtnuté nožičky a naše sedmička ta na Australany
působí spíš jako čtyřka. Neptejte se mě proč, já v tom podobnost také
nevidím. Čtyřka se kreslí jedním tahem jako jednička s trojúhelníkem
v horní části. No raději se podívejte na obrázek. Při soustředění na
čísla, která mi někdo rychle diktuje, myslet ještě na to, že je musím psát
anglickým způsobem, mi zatím moc nejde. Zlepšení této dovednosti by značně
usnadnilo život nejedné servírky a zmatky o počtu objednaných porcí a čísle
stolu, kterého se objednávka týká. Donutit ale mozek a ruku psát čísla jinak
než doposud, dá celkem fušku. Pozor také na to, že čárka v čísle
v angličtině obvykle odděluje tisíce (namísto v Česku používané
mezery). A místo desetinné čárky se tu píše tečka. Nenechte se zmást nečekaně
levnou cenou luxusního zboží, tím že čárku oddělující tisíce budete chybně
požadovat za českou desetinu a cena zboží tak podle vás nebude 10 tisíc, ale 10
dolarů. Kdybyste náhodou v budoucnu pracovali v bance, dávejte si
pozor, abyste špatným použitím čárky a tečky nenarušila poklidný chod místní
ekonomiky.
Obrázek 2:
Porovnání anglického a českého způsobu psaní čísel
Obyvatelé pátého
kontinentu o sobě nikdy neříkají, že jsou Australané („Australians“). Sami sebe
označují jako Aussie, což je často zkracováno na „OZ“. Druhý výraz se vyslovuje
po písmenech, obojí se tak čte shodně zhruba jako „ozí“. Lekce australské
angličtiny, by nebyla kompletní bez zřejmě nejpoužívanější Australské věty „No
worries.“, která znamená „Bez obav.“ a dá se použít víceméně kdykoliv. Často se
používá i například jako vyjádření souhlasu.
Australská
angličtina nepoužívá přehnanou intonaci, jako například někteří Angličané.
Navzdory některým odlišnostem tu běžné americké angličtině většina lidí bez
problémů porozumí, protože ji mají stejně jako my odposlouchanou
z hollywoodských filmů a amerických seriálů. A pokud někdy získáte dobré mínění
o své angličtině a poté potkáte člověka, kterému ze tří vět nebudete rozumět
ani slovo, nezoufejte. Pravděpodobně jde někoho z Nového Zélandu a mluví
tzv. kiwi angličtinou, která alespoň mě dohání k šílenství. Po takovém
setkání člověk ještě s láskou vzpomíná na decentní australský přízvuk.
Tož tak. Jako
obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se
můžete těšit na článek o australském opravdu netradičním přístupu
k alkoholu. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.
M+R
Žádné komentáře:
Okomentovat