Cestovatele, kteří dorazí do Austrálie, může zaskočit množství zdejších regulací v prodeji a konzumaci alkoholu. Jeho pití na většině veřejných míst je zakázané. Takže například v létě můžete zapomenout na to, že si koupíte pivo v obchodě a vypijete si jej někde venku. Ani to že si láhev dáte do papírového sáčku jako v americkém filmu, vás obvykle od tučné pokuty neuchrání. I samotný nákup alkoholu se zde od Čech značně liší. Supermarkety a obchody s potravinami standardně alkohol neprodávají, protože nemají potřebnou licenci. Pokud už narazíte na supermarket, kde je alkohol k dostání, musíte ještě najít označenou kasu, kde sedí certifikovaná pokladní, která vám ho může prodat. Mnohem běžnější tu ale je nákup alkoholu ve specializovaných obchodech, které se řídí přísnými pravidly.
Obrázek 1: Náš oblíbený obchod s alkoholem („liquor store / bottle shop“)
Narazit můžete, i pokud se v restauraci rozhodnete zapít dobré jídlo skleničkou alkoholu. Některé nenabízí alkohol vůbec, některé jsou označeny jako BYO. Což nejsou restaurace, které sice nabízí kvalitní potraviny, ale personál neví mnoho o gramatice, ale jde o podniky označené jako „přines si vlastní“ ("Bring Your Own" nebo zkráceně BYO). A není jich tu málo. Důvodem je cena licence. Ta na rozlévání alkoholu přineseného zákazníky je značně levnější. Servírka si od hosta ochotně převezme jeho lahev a nápoje mu pak nosí jako v klasické restauraci. Tato služba v některých případech není ani zpoplatněná, ale předpokládá se, že k vlastnímu alkoholu si hosté objednají jídlo. Hned vedle těchto restaurací často bývají obchody s alkoholem, aby hosté nemuseli vláčet lahve z domu. Je však nutné pamatovat na to, že prodej alkoholu je s výjimkou barů a hospod zpravidla po 8. hodině večerní ze zákona zakázán. V BYO restauraci jsme v Sydney zatím nebyli, ale určitě to pro zajímavost alespoň jednou zkusíme.
Řada omezení platí i pro bary a restaurace. Jejich přísnost se stupňuje podle počtu nahlášených opilců a potyček za určité období. Ty s největším počtem trestných bodů musí například zavřít dříve než ve 2 ráno, po půlnoci nesmí servírovat tvrdý alkohol a od určité hodiny musí všechny nápoje podávat jen v plastových kelímcích. Velký důraz je kladen na to, že se host nesmí opít. Podnik, který umožnil hostovi se opít, se dopustil přestupku a riziku sankce se vystavuje nejen podnik samotný, ale i konkrétní servírka. Pokud už to někdo z hostů přežene, obsluha mu obvykle velmi ochotně zavolá taxi a ještě ho k němu doprovodí, aby minimalizovali riziko pokuty a dostali opilce rychle co nejdál. Zajímavé také je, že veškerá pravidla se vztahují nejen na podnik samotný, ale i na jeho okolí v okruhu 50 metrů.
Rovněž personál barů, restaurací a všech podniků, které prodávají alkohol, musí mít potřebnou certifikaci, tzv. RSA („Responsible Service of Alcohol“ neboli Zodpovědné podávání alkoholu). Příslušný kurz se dá složit buď po internetu, nebo v levnější variantě na zhruba šestihodinovém školení, i za něj ale v přepočtu zaplatíte něco přes 2 000 Kč. Výše uvedená pravidla pro Nový jižní Wales se mohou lišit například od těch v sousední Viktorii. Servírky tak potřebují různé certifikáty pro jednotlivé australské státy.
Až bude chtít zajít v Austrálii na pivo, připravte si minimálně 4 AUD, tedy zhruba 80 Kč na malé pivo v hospodě a 1,5 až 3 AUD (tj. 30 až 60 Kč) na třetinkové pivo z liquor storu. Za nejlevnější lahev vína v obchodě nebo skleničku vína ve studentském baru dáte 5 AUD (zhruba 100 Kč). Ani u levnějšího vína se obvykle nemusíte bát, že se bude jednat o nějaký nepitelný krabičák. Díky svému slunnému podnebí je Austrálie významným producentem vín a dobré australské víno se dá sehnat v každé cenové relaci. Co se týče tvrdého alkoholu, například láhev Captain Morgan se aktuálně prodává v Sydney okolo 32 AUD (zhruba 640 Kč) a český tuzemák tu překvapivě v nabídce nemají.
A ještě jedna zajímavost na závěr. Když Australané mluví o baru, obvykle používají slovo hotel, což může být zejména pro cizince někdy značně zmatečné. Tato specialita vznikla na konci devatenáctého století, kdy si skupina radikálních křesťanů vynutila přísnou legislativní úpravu podávání alkoholu, která zahrnovala povinnost každého baru zajišťovat i ubytování. Většina barů tak musela zbudovat několik pokojů pro hosty a byly opatřeny štítem hotel. Nejsem si jistá, jak je to v dnešních barech s pokoji k přenocování, označení hotel si ale zachovaly.
Konzumace alkoholu je u protinožců v porovnání s Českem silně regulovaná. Z některých školení jsem získala dojem, že na jeho konzumenty se tu nahlíží jako na nesvéprávné, kteří potřebují striktní pravidla, kolik drinků si mohou dát (mimochodem někdy to jsou pouze 4 takzvané standardní drinky, kde jeden drink je například 1 dl vína nebo malé pivo). Jeden Čech, co už tu žije již dlouho, Austrálii přiléhavě nazval „Nanny´s land“, tedy něco jako stát v roli chůvy. Podle většiny Australanů, kterých jsem se na to ptala, je problém v tom, že když jdou do "hotelu" nebo do hospody, tak obvykle s úmyslem totálně se opít (což mi není jasné jak při vší té regulaci a značně přemrštěných cenách pořídí). Ani pozvracené slečny plazící se po chodníku před klubem v roztrhaných punčochách údajně nejsou o víkendu až tak neobvyklý úkaz. Otázkou tak zůstává, jestli český benevolentní přístup nevychovává lidi k větší osobní odpovědnosti za vlastní konzumaci alkoholu.
Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na článek o asijské kuchyni v Sydney. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.
M+R
Žádné komentáře:
Okomentovat