Získáním víz to nekončí, teď ještě najít práci

Vtipnými historkami se získáváním australských víz jsem již oblažila řadu svých kamarádů. Tak snad jen pro ty, kteří to ještě neslyšeli. Češi bohužel nemají možnost získat v Austrálii čistě pracovní víza. Alternativou jsou víza turistická nebo studentská. V rámci těch druhých lze omezeně legálně pracovat.

My jsme se rozhodli pro jednu z nejvýhodnějších variant, tzv. dependantská víza, kdy studuje pouze jeden z partnerů a druhý může pracovat. Cestou k získání tohoto víza je kromě dlouhého seznamu jiných dokladů i předložení dokumentu o vztahu obou partnerů potvrzeného některou osobou vyjmenovanou na seznamu (právník, notář, učitel atp.). Osvědčení od některé z těchto osob asi většina z nás může předložit. V českých poměrech si však úplně neumím představit toto potvrzení od lékaře, který je také na seznamu. No posuďte sami. Příkladem otázek z oficiálního dotazníku je – Myslíte si, že vztah žadatelů je pevný a bude pokračovat do budoucna? Pokud ano, podejte o tom důkaz. Při prvním čtení, nás napadlo, že nějaký laškovný lékař by mohl odpovědět třeba takto:  „Jsem lékař obou žadatelů. Chodí ke mně vždy společně. Opakovaně jsem je přistihl líbat se v čekárně a při poslední návštěvě jsem zaslechl, jak plánují společnou budoucnost.“

Papírů a požadavků na získání víz je opravdu hodně a z naší zkušenosti se určitě vyplatí spolupracovat s agenturou. My jsme využili služby Alfa Agency a můžeme ji jen doporučit. Po dlouhém shromažďování stohu dokumentů a stresových dnech těsně před odletem, kdy jsme stále neměli víza, všechno dobře dopadlo. Možná byly naše obavy a nervozita přehnané. Podle jednoho našeho kamaráda, který zde dlouho žil, má Austrálie pro všechny mladé zdravé vzdělané Evropany otevřenou náruč. 

Obrázek 1: Sydney pohled z Darling harbour

Navzdory dosaženému vzdělání a několika letům praxe jsem se po podrobné analýze zdejšího pracovního trhu rozhodla naplno věnovat své kariéře servírky, minimálně první semestr. Díky tomu jsem se ale ve výběrových řízeních dostala do řady zajímavých situací. Zejména velké nadnárodní řetězce mají velmi propracované dotazníky. Formulář na žádost o práci v Hard Rock Cafe, tak například obsahuje kolonky – Jaká píseň nejlépe vystihuje Vaši pracovní morálku? Jakým superhrdinou byste chtěli být? A klasika – Které tři věci si vezmete na pustý ostrov? Všechny odpovědi bylo nutné navíc náležitě zdůvodnit. Podezírám manažery Hard Rock Cafe, že tuto sekci otázek zařadili jen proto, aby se měli čím bavit o polední pauze.

Rovněž personální oddělení Starbucks se při sestavování dotazníku asi nechtělo nechat zahanbit a popustili uzdu fantazii. Ale tím mě nemohli odradit. Úkolu jsem se postavila čelem! Celý den jsem vymýšlela líbivé obraty, že právě kavárny Starbucks jsou jako klidné oázy v rozbouřeném městě. Upřímně v češtině to zní ještě o fous hloupěji a z pusy bych to asi v životě nevypustila, ale tady se to tak nějak očekává. Se svým dílem jsem byla opravdu spokojená. O to větší bylo moje zklamání, když jsem nedostala žádnou odpověď a o pár dní později zjistila, že celý internetový systém odevzdávání dotazníků nefunguje. Ale kdybyste někdy potřebovali zdařilou esej na téma, co mám ráda na kávě, ráda jednu poskytnu. 

 Obrázek 2: Surfaři na zimní Bondi beach

O Australanech se říká, že důležitější než výše HDP je pro ně aktuální velikost vln a podmínky pro surfování. Přijímací pohovory, ale očividně berou velmi seriózně. Částečně i díky vysokému přílivu cizinců je na australském trhu práce mezi uchazeči o zaměstnání velká konkurence. Podle některých statistik se každý čtvrtý Australan narodil v zámoří a v Sydney je procento cizinců dokonce 40%. Podle některých příliv zahraničních pracovníků obecně snižuje mzdy. Podle jiných zase dochází ke zvýšení počtu kvalifikovaných pracovníků. Ožehavým tématem jsou ilegální imigranti, kteří jsou i dnes pašování do Austrálie ukrytí na lodích. Australský ministr pro imigraci Scott Morrison se k velkorysé australské politice vyjádřil velmi kriticky a vyčíslil náklady na každého žadatele o azyl na téměř 1,5 milionu Kč.

V Sydney už se začalo ze dne na den oteplovat. Je to definitivní, jaro je tu. 

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a příště se můžete těšit na naše australské kulinární postřehy. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

První australské dojmy

Čistá doba letu z Prahy do Sydney je zhruba 24 hodin, vzdušná vzdálenost přes 16 000 km. Zpravidla se léta s přestupem někde v Asii, což cestu ještě trochu prodlouží. My jsme letěli z Frankfurtu s transferem v Tajpeji téměř dva dny a uletěli jsme polovinu obvodu zeměkoule. 

Ze slunečných Čech jsme odjížděli v červenci, kdy v Austrálii vrcholí zima. Naproti tomu prosinec, leden a únor jsou zde letní měsíce. V červenci, nejchladnějším měsíci, se denní teploty v Sydney pohybují mezi 8°C a 16°C. Což by se mohlo v porovnání s Čechami zdát jako velmi mírná zima. Avšak většinu doby tu velmi chladně fouká. V centru Sydney je navíc řada čtyřicetipatrových a vyšších budov, které příliš neumožňují slunci proniknout do ulic. Hlavně brzy ráno či později večer se teplota pocitově často blíží nule a zimní bunda je navzdory hodnotám na teploměru téměř nutností. Další nepříjemností zdejší zimy jsou netěsnící jednoduchá okna a absence topení ve většině budov, což lze pocítit hlavně v noci, kdy teploty spadnou k 5°C.

Obrázek 1: Pohled na Central Business District (CBD) z Darling Harbour

Většina z nás si ze školní výuky vzpomene, že Austrálie je bývalou anglickou kolonií. Ne každý už ale ví, že hlavou Australského společenství je i dnes anglická královna Alžběta II., která je zde reprezentována generálním guvernérem. Z anglické kultury si Austrálie ponechal například ježdění vlevo. Namísto anglické libry tu však platí australský dolar, který je necelých 20 korun. Podle Big Mac indexu by mělo být v Austrálii v porovnání s ČR sice dráž jen zhruba o 50%. Podle naší zkušenosti jsou ale ceny za ubytování a potraviny v Sydney zhruba třikrát až čtyřikrát vyšší než v Praze. 

V Austrálii žije přibližně 23,5 milionů obyvatel. Největším městem je se 4 miliony Sydney. Hlavním městem je ale s necelými 400 000 obyvatel Canberra. Nejsem si zcela jistá, jak je to v jiných městech, ale v sydneyských ulicích mě překvapil velký počet cizinců. Zastoupení Asiatů a Australanů s anglickými kořeny se zdá být zhruba jedna k jedné. Řada obyvatel Austrálie asijského původu se však již narodili zde a cítí se býti Australany. Asijská kultura a kuchyně tu mají silné zastoupení. V Sydney tak například mimo čínské čtvrti najdeme i čtvrť thajskou. Původních obyvatel, Aboriginců, je podle statistik pouze 1%. My jsme zatím potkali jen dva hrající v centru na didgeridoo. 

Podle našeho prvního dojmu jsou Australané tak zdvořilí, až nás to někdy vyvádí z míry. Při nákupu košile mi prodavač našel moji velikost, a když mi ji podává, ptá se, jestli bych pro něho neudělala laskavost. Ostražitě jsem čekala ledacos, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že tou laskavostí bude to, abych si nezapomněla zapnout košili u krku, abych viděla, jak mi sedí límeček. Četné zkušenosti máme i s díváním se do mapy, které skoro vždy vede k tomu, že se někdo z kolemjdoucích zeptá, jestli nepotřebujeme pomoc.

Obrázek 2: Noční CBD a Queen Victoria Building

 
Časové pásmo Sydney je oficiálně plus 9 hodin vůči středoevropskému času. V realitě to však je trochu zamotanější. V českém létě je v Sydney o 8 hodin víc. V zimě je to díky přechodům na letní a zimní čas plus 10 hodin. Celý australský kontinent je rozdělen do tří základních časových pásem. Kromě toho existuje i řada výjimek a oblastí, kde je časový posun pouze půlhodinový. Zmatky také mohou způsobit oblasti, které na rozdíl od většiny Austrálie na letní čas nepřechází.

Co se týče zdejších obávaných pavouků, dostali jsme radu, že těch velkých jako dlaň se bát nemusíme, ale obvykle čím menší pavouk tím jedovatější. Po několika týdnech tady jsme viděli pavouka pouze jednoho, o to dramatičtěji to ale probíhalo. Nezoufáme, jen co se oteplí, prý pavouci vylezou. Zabíjení našeho prvního australského pavouka velikosti klíštěte byla v návaznosti na předchozí varování velká akce. Jestli byl opravdu tak jedovatý, dodnes nevíme. V Čechách bychom takovou miniaturu pravděpodobně nechali lézt dál. 

Stále se také snažíme ulovit fotku s klokany. Upřímně převážně kvůli tomu, že se na ně každý ptá. S klokany v Sydney je to trochu problém. Žádní zde nejsou. Zatím máme alespoň několik fotek s klokany plyšovými a podobně jako my je na tom i řada Australanů - 90% všech obyvatel Austrálie žije v 10 největších městech a řada z nich viděla klokana jen v zoo. 

Tož tak. Děkujeme všem čtenářům za přízeň a rádi bychom v psaní zajímavostí o Austrálii pokračovali. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a připomínky. 

M+R