Australské Vánoce

Podle přístupu k Vánocům se Australané dají rozdělit do dvou skupin – na ty, kterým jsou naprosto jedno, a ty, kteří je slaví. V první skupině spíše než lidi odmítající konzumní způsob života, najdete lidi, kterým Vánoce nic neříkají z náboženských důvodů. A vzhledem ke kosmopolitnímu charakteru Sydney jich tu rozhodně není málo. Jedná se převážně o muslimskou menšinu a některé Asiaty (a to nejen Číňany), kteří namísto křesťanských Vánoc tradičně slaví na začátku února „čínský“ nový rok.

Australským dětem nosí dárky Santa Klaus. Podle některých měl předobraz ve svatém Mikuláši, italském duchovním z přístavu Bari, který o Vánocích drobnými dárky přilepšoval sirotkům a jemuž celosvětovou slávu zajistila firma Coca Cola. Santa Klause již od třicátých let limonádovna zmiňovala ve svých reklamách. Tradiční zelený kabátek svatého Mikuláše Coca Cola později vyměnila za ten dnešní červený, aby lépe ladil s firemními barvami.

Ale zpět k australským Vánocům. Když jsem se jedné známé Angličance svěřila, že to budou naše první letní Vánoce. Překvapivě odpověděla: „Hrozné, že? Já už tu žiji patnáct let a ještě jsem si na Vánoce na pláži a bez sněhu nezvykla.“ Někteří cizinci žijící u protinožců se k tomu staví ještě radikálněji a Vánoce prostě slaví v zimě, i když to tu znamená v červnu.

Hodně vánočních sladkostí v Austrálii je kopií těch anglických a k australským Vánocům tradičně patří i puding. Když mi někdo řekne o anglickém pudingu, pod tíhou všech historek si představím něco nechutného zalitého v loji kvůli konzervaci. To je takzvaný „černý puding“, jehož hlavní složkou je podobně jako u českých jelit vařená/pečená krev. Pod pojmem „puding“ se u protinožců nerozumí ani zabíjačková mňamka ani český solamylový krém, ale spíše něco jako biskupský chlebíček se spoustou kandovaného ovoce a oříšků s tím rozdílem, že puding se nepeče, ale vaří v misce ve vodní lázni a to několik hodin. Ovoce na nejlepší anglicko-australské vánoční sladkosti se ve směsi s rumem a brandy kanduje až 6 měsíců. Puding je velmi trvanlivý a ty nedojedené si některé rodiny schovávají na Velikonoce. Podle některých zdrojů nebylo ani neobvyklé si nechávat puding z jedněch Vánoc na ty příští. Tradiční vánoční puding se před podáváním polije alkoholem a zapálí. Tento mistrovský kousek se povedl i nám. Podívejte se na video.

Video 1: Náš vánoční večírek s tradičním pudingem

I Sydney se pyšní řadou vánočních stromečků v ulicích, i když vzhledem k současnému teplému počasí jsou všechny plastové a některé velmi technické – jednomu stromku údajně můžete poslat sms, aby změnil barvu osvětlení. Stejně jako v ČR i na druhém konci světa probíhá vánoční nákupní masáž již s několikatýdenním předstihem. Naplno se rozjede prvního listopadu, kdy prodejci vymění halloweenské dekorace za ty vánoční. Jednu z nejobdivovanějších výloh tradičně v Sydney mívá butik David Jones. Jeho několik výkladních skříní je obvykle vyplněno pohyblivou show doplněnou hudbou a výjimkou nebyl ani letošek. Přes všechny ty diváky jsem se to pokusila nafilmovat i já.

Video 2: Jedna z nejhezčích vánočních výloh v Sydney

Dárky australské děti rozbalují až 25. prosince ráno stejně jako v USA a místo štědrovečerní večeře je největším svátkem vánoční oběd rovněž na český První svátek vánoční. Sympatické na tom je i to, že tím pádem vychází díky 10 hodinovému časovému posunu český Štědrý večer a australské ranní rozbalování dárků zhruba na stejnou dobu. Když je v Česku 24. prosince 9 hodin večer v Sydney už je 25. prosince 7 ráno. U protinožců se na Vánoce tradičně podává krůta a vánoční šunka. Řada hlavně mladých lidí ale slaví na pláži grilováním nebo nad talířem mořských plodů.

26. prosince je v Austrálii stejně jako v Americe „boxing day“, tedy mohutný začátek výprodejů. Poté co jsem o této události slyšela, váhala jsem, jestli je název odvozen od slova box ve významu krabice, do které se zlevněné věci přesunou a koupěchtivý zákazníci se v nich zběsile přehrabují, anebo je jeho původ v boxu. Počínání některých nakupujících totiž bezmála bitku připomíná. Kamarád Australan nám ale vysvětlil, že dříve australské děti obcházely v tento den sousedy a ti jim dávali koledu do jakési "krabice". Odtud tedy název svátku.

Vstup do nového roku je v Sydney tradičně spojen s velkolepým ohňostrojem. Silvestrovské rachejtle jsou odpalovány hned na několika místech. Tím zřejmě nejznámějším je Harbour Bridge, kde je ohňostroj umístěn přímo na jeho oblouku. Závratné částky, které město na dělbuchy každoročně vynaloží, zdůvodňuje propagací Sydney v zahraničí. Hned po Novém Zélandu a několika malých ostrůvcích je Sydney jedno z prvních měst, kde oslaví půlnoc. Díky časovému posunu a velkolepému ohňostroji si tak Sydney vyslouží zmínku ve zpravodajství po celém světě.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a na novoroční speciální díl se můžete tentokrát těšit už 1. ledna. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

O sydneyské zmrzlině a dalších dobrotách aneb sladká tečka na konec roku

I když by se možná ze skladby posledních dílů mohlo zdát, že se z mého cestovatelského blogu začíná tak trochu stávat blog kulinární, tento článek jsem si na konci roku odpustit nemohla. Ale slibuji, že od nového roku zařadím více pestrých témat a nebudu provokovat všechny, kdo si dali za novoroční předsevzetí shodit nějaké to kilo. Tím se ale teď netrapme a s chutí do čtení dnešního sladkého dílu.

O tradičních australských oplatkách Tim Tam už jsem se zmiňovala, to jsem ale ještě nevěděla, že sníst je není jen tak. Jednou z variant je z obdélníkové máčené sušenky odkousnout dva protilehlé rohy, do půlky ji namočit do sklenice s mlékem, pít přes ni mléko jako brčkem (nevěřila jsem tomu, ale opravdu to jde) a až potom ji sníst. Tahle varianta mi na rozdíl od té další, co budu popisovat, opravdu chutnala.

Obrázek 1: Návod jak sníst sušenku Tim Tam po australsku

Při jedné večerní procházce jsme narazili na cukrárnu s nabídkou smažených Tim Tam a ze zvědavosti jsme si jednu objednali. Tim Tam smažený v těstíčku se dá popsat jako malá kobliha se sušenkou uprostřed. Reklamní slogan byl přiléhavě doplněn větou „Dieta až zítra“. Až vám někdy přijde, že jste snědením čokolády zhřešili, vězte, že se dá zajít i dál. V těstíčku smažená se tu sehnat i například čokoládová tyčinka Snickers nebo Mars. V této souvislosti mě velmi pobavila informace, co jsme našli k této laskomině na internetu. Podle článku se společnost Mars staví proti této úpravě svých tyčinek a vydala prohlášení, dle kterého smažení tyčinky Mars neodpovídá zdravému a aktivnímu životnímu stylu propagovanému společností. Na zkoušku smažené Mars ani Snickers jsme zatím nenašli odvahu, ale kdybyste měli zájem, v Sydney jsou prý k dostání na Bondi Beach.

Ze všech možných sladkostí ale k létu jistě nejvíce patří zmrzlina. A ani v Austrálii tomu není jinak. Nedaleko našeho domu je vyhlášená zmrzlinárna Messina, která nabízí několik desítek různých příchutí a překrásné zmrzlinové dorty. My zkusili příchuť hruška s rebarborou a byla výborná. Pro milovníky neobvyklých chutí je v nabídce například zmrzlina s příchutí slaného karamelu. Pokud máte odvahu zajít ještě dál, v Čechách k tomu máte příležitost ve Stráži pod Ralskem. Zhruba hodinku od Prahy si jeden Ital otevřel vyhlášenou zmrzlinárnu. V létě nabízí okolo stovky příchutí od těch klasických až po bláznivé jako čabajková, pivní, mateřídoušková, maková a mnoho jiných. 

Další oblíbenou zmrzlinárnou v Sydney je řetězec Gelatissimo, který své zmrzlině neříká anglicky „ice cream“ ale po vzoru italské tradice „gelato“. V jedné jeho pobočce „vaří“ zmrzlinu i moje kamarádka Lenka. A navzdory tomu, že v takovém objemu, jaký tam mají, je to nejen snová práce každého mlsala ale někdy i pořádná dřina, je tam spokojená a vždycky nám se zájmem líčí, jakou zmrzlinu připravovala posledně. Hodně zvědavá jsem byla na zmrzlinu z burákového másla a Lenka nezklamala, umí ji opravdu výbornou. Při její přípravě se nejprve zahřeje mléko, přidají se ztužovače, přimíchá se burákové máslo a pak už se všech za stálého míchání pomalu zchlazuje ve speciálním šlehači. I v Gelatissimu je ale hitem nejen letošního léta příchuť slaný karamel.

Mezi naše oblíbené patří i samoobslužné zmrzlinárny, kde si můžete sami „načepovat“ různé zmrzliny, přisypat ovoce a oříšky, vybrat polevu a další vychytávky. Když tam jdete poprvé, je velmi těžké nenechat se unést, aby výsledná kombinace všech více než třiceti dostupných ingrediencí nedopadla jako dort od pejska a kočičky. V Sydney je nejrozšířenější řetězec Yogurberry, který jako základ svých zmrzlin používají jogurt. Největším zmrzlinovým zážitkem pro mě ale byla návštěva N2 Extreme Gelato. K výrobě zmrzliny tam používají tekutý dusík (odtud taky samotný název zmrzlinárny N2), díky kterému mohou vyrobit zmrzlinu i například z normálně nezmrazitelného alkoholu. Příprava jednotlivých pohárů je show sama o sobě a připomíná spíše než kuchyni chemickou laboratoř. Asijské brýlaté slečny v bílých pláštích vyrábí sladkou pochoutku přímo před zákazníky a kolem svých šlehačů udržují takovou dusíkovou mlhu, za kterou by se schoval celý rybníček Brčálník i s Rákosníčkem. Rovněž estetická stránka finálního produktu je propracovaná do nejmenšího detailu. Neotřelé je např. servírování polevy v plastové injekční stříkačce zapíchnuté do zmrzliny.  

Obrázek 2: Naše N2 zmrzlina – banánové pyré s na kost zmrzlou sušenkovou drtí, slanými buráky a karamelem (vlevo), mangový krém se zmrzlou sněhovou pusinkou (vpravo)

V Sydney žije i velmi početná menšina Asiatů a výrobci zmrzlin a dalších sladkostí se snaží přizpůsobovat nabídku i jim. Co se týče zmrzliny, v čínském městě jsou k dostání například příchutě zelený čaj, černé fazole a kukuřice. Většinu z nich jsme již vyzkoušeli a byly překvapivě dobré. I když to nebyla až taková exotika, jak by se mohlo zdát. Jsou založené převážně na vanilkové zmrzlině a například na mini fazolku narazíte jen občas. Opravdu netradiční ale byla návštěva tchajwanská cukrárny. Výběr nebyl jednoduchý, protože většina menu byla psaná čínskými znaky a pokud už něco bylo anglicky, měli jsme jen malé tušení, jak to bude chutnat. Po dlouhém vybírání jsme si dali fazolovou misku číslo 7. Hromada ledové tříště uprostřed politá třtinovým sirupem byla obklopená různými barevnými kuličkami a kostičkami. Naše světle růžové a oranžové byly z moučného želé, které se nám nepodařilo identifikovat. Další černé želé, hnědé fazolky a pasta ze sladkého kořene taro.

Obrázek 3: Tchajwanský dezert

A aby těch sladkostí nebylo málo, ani letos jsme nemohli vynechat již tradiční předvánoční pečení perníčků. Sehnat potřebné suroviny a vyválet těsto lahví od vína, byla celkem výzva. Ale výsledek stál za to a snad ho docenila i naše mezinárodní skupina pekařů. Jen obvyklý svařák jsme vzhledem k aktuálním letním teplotám v Sydney inovativně nahradili studenou sangrií.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na vánoční díl našeho blogu. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

                                                                                          

Australské pláže

Někteří tvrdí, že Australané mají rádi svůj volný čas nadevše a oni sami popisují svůj životní styl jako „4B“ - Beer, Beach, Barbeque and Birds/Boobs, neboli pivo, pláže, grilování a holky/prsa. V Sydney se údajně nachází 100 pláží. My zatím navštívili zhruba 10, ale léto teprve začíná. S rostoucími teplotami potkáváme ve městě stále více lidí naboso. Ostatní, kterým není chůze bez bot po dlažbě příjemná, s oblibou volí pantofle mezi prsty bez ohledu na to, zda právě mají oblečení sportovní nebo elegantní šaty. Oblíbené žabky si tu kromě klasických obchodů můžete koupit i z prodejních automatů podobným těm kávovým.

Obrázek 1: Prodejní automat na žabky

Další neodmyslitelnou záležitostí na australských plážích je „barbie“. Malé opakování z lekce australské angličtiny. Vzpomínáte? „Barbie“ je hovorový výraz pro grilování. Nejen na plážích ale i v řadě parků jsou zdarma k dispozici grilovací místa a na ta nejoblíbenější se stojí dlouhé fronty. Veřejné plynové grily vypadají jako velké stříbrné kvádry nahoře s rovným plátem, který se rozehřeje po stisknutí tlačítka. A je neuvěřitelné, jak čisté byly všechny grily, které jsme zatím použili.

Jednou jsem se ptala kamarádů Australanů, co je jejich nejoblíbenější jídlo z grilu a jejich odpověď mě dost pobavila. Záleží v podstatě na tom, v jakou denní dobu jde člověk grilovat. Přičemž ideální je strávit grilováním na pláži celý den. Ráno můžete začít zdejší velmi oblíbenou „bacon and egg roll“, neboli opečenou slaninou a volským okem v bagetě. K obědu nějaký ten steak nebo hamburger. V případě toho druhého nesmí v Austrálii mezi houskami nikdy chybět kolečko sterilované červené řepy. A k večeři nějakou tu klobásku mezi dva toustové chleby s pořádnou vrstvou plátků osmahlé cibulky. Ať už si vyberete klobásky hovězí, klokaní nebo jiné, je nutné myslet na to, že na rozdíl od českých vuřtů a špekáčků se prodávají jako syrové a musí se důkladně opéct, příp. podle návodu předvařit doma ve vodě.

Alkohol je na většině australských pláží zakázaný. Podle mě je to tak trochu škoda, protože sednout si do plážového baru s koktejlem nebo ledovou kávou, je moje představa o ideálním létě u moře. Na většině australských pláží však bohužel naleznete jen stánek nabízející rybu s hranolky a další rychlé občerstvení nevalné kvality. Řada návštěvníků ale nebere tento zákaz vážně a proto na jeho dodržování zejména ve večerních hodinách dohlíží policisté, kteří údajně neváhají očichat obsah vaší rozpité lahve, jestli nečpí po alkoholu a pokud po prvním napomenutí objeví ve vašem batohu při druhé kontrole méně lahví piva než při té první, máte problém. Důvodem přísné regulace jsou údajně zejména úmrtí opilých lidí.

Kromě grilování k australským plážím neodmyslitelně patří i surfování. Historie surfování sahá až do středověku a poprvé bylo zaznamenáno na ostrově Tahiti v Polynésii. V Sydney je mezi surfaři zřejmě nejproslulejší Bondi beach. Mezi vlnami jsou k vidění nejen surfaři, ale i borci na paddleboardech a bodyboardech. Paddleboard je zjednodušeně řečeno surf, na kterém se jezdí ve stoje a zároveň se člověk odráží pádlem. Lekce surfování jsme prozatím odložili, když vidíme marně se plácat ve vodě všechny začátečníky, je jisté, že poprvé se projet na vlně není jen tak. Koupili jsme si ale bodyboard, který je kratší a jezdí se na něm celou dobu vleže, takže odpadá problém s vyhoupnutím se na surf, když jde ta správná vlna.

V blízkosti většiny pláží v Sydney má moře zvlněné dno, které vytváří příhodné podmínky pro surfaře po většinu roku. Méně příjemná je ale tato skutečnost pro plavce, protože ve vlnách, ať už jsou v daný den větší nebo menší, prostě plavat neumím. Plavci si ale nemusejí zoufat, u řady pláží jsou k dispozici bazény, které jsou zpravidla na útesu velmi blízko mořské hladině a plní se šploucháním vody z příbojových vln.

Obrázek 2: Jeden z nejznámějších bazénů na útesu - Bondi Icebergs

Další oblíbenou plážovou aktivitou jsou tzv. „coastal walks“ (procházky mezi jednotlivými plážemi, přilehlými chráněnými přírodními rezervacemi atp.). Pláže se snaží nalákat návštěvníky i na bohatý zábavný a kulturní program po celý rok. Mimo hlavní sezónu např. na umělá kluziště, různé koncerty a výstavy. Na přelomu října a listopadu letos proběhl již osmý ročník projektu „Sculptures by the Sea“ nebo „Sochy u moře“. Během procházky mezi plážemi mohli návštěvníci obdivovat mimo jiné i Miminka od českého kontroverzního umělce Davida Černého. Stejná Miminka jako ta, která v Praze lezou po Žižkovské věži a dírou místo obličeje symbolizují slepotu komunistické diktatury, kdy např. stavba žižkovského vysílače byla na několik let pozastavena z důvodu vyšetřování, zda se nejedná o skryté odpaliště raket kapitalistické Ameriky. Mě na výstavě na pláži nejvíce zaujala velká barevná plastika plazící se po skále, která se třpytila slunečním odrazem, jako by byla ze smaltu nebo flitrů. O to větší překvapení bylo, když jsem přišla blíž a zjistila, že celé umělecké dílo jsou pouze drátem pospojovaná barevná víčka od plastových lahví a třpytí se, protože do nich příliv nahnal vodu.

Obrázek 3: Sculptures by the Sea („Miminka“ Davida Černého)

Velmi chladná voda v Sydney je sice z jara nepříjemná, ale má i své výhody. Díky ní se Sydney vyhýbají medúzy, které každoročně sužují návštěvníky severnějších částí Austrálie. Na internetu je kromě teploty vody v postižených letoviscích dostupné i „medúzové“ zpravodajství. Podle obecných informací je na některých plážích nutné počítat s výskytem medúz od října do června, takže v podstatě celý rok kromě několika nejchladnějších měsíců. Proti některým druhům medúz postačí neopren. Pokud vás už některá žahne, zpravidla se doporučuje polít postižené místo octem, který bývá na dotčených plážích volně k dispozici. I tak si ale není radno s medúzami zahrávat. Některé z nich mohou způsobit až smrt. Tou nejnebezpečnější v Austrálii je box jellyfish (čtyřhranka). Pokud v Austrálii v horkém letním dni narazíte na pláž, kde nebude ani noha, je nutné se mít na pozoru a důkladně nastudovat varovné tabule.

Australské pláže se neobejdou ani bez urostlých záchranářů v typických žluto červených plaveckých čepicích. Většina plavčíků jsou dobrovolníci a část peněz potřebných na provoz vodní záchranné služby se získávají z charitativních akcí. Na některých plážích jsou vlaječkami vyznačené pruhy, kde lze jít do vody. Někdy to tak vypadá poměrně komicky, protože na malém kousku ve vodě se těsná řada ochlazujících se návštěvníků pláže a většina hladiny až na pár surfařů zeje prázdnotou. Důvodem jsou silné proudy, tzv. rip current, díky kterým v některých místech převládá pouze proudění směrem od pláže. Nezkušený plavec by se mohl vyčerpat marnou snahou doplavat k pláži a v krajním případě utonout.

Bohužel ani nejlepší záchranáři neumí ochránit lidi před spálením. A jak jsme se sami přesvědčili, australské sluníčko má opravdu sílu. Většina opalovacích krému se prodává s faktorem 50, výjimečně 30 a nižší jsem ještě neviděla. Naleznete i krémy označené 50+, z nichž některé by měly mít faktor 70, ale nesmí se to zde údajně uvádět, aby spotřebitelé nezískali milný dojem, že s tak vysokým faktorem mohou být na slunci neomezeně dlouho. Kvalitní opalovací krém je u protinožců nesmírně důležitý také s ohledem na skutečnost, že právě v této oblasti bylo zaznamenáno významné poškození ozonové vrstvy. I pro samotné Australany britského původu, kteří jsou často blonďatí, je sluníčko velkou hrozbou. Na rozdíl od svých předků z deštivého ostrovního království disponují jistě větší dávkou pigmentu, ale za zhruba 10 a méně generací v Austrálii, ještě příroda nedokázala evolucí vyřešit tento problém zcela a rakovina kůže je tu bohužel častým postižením. V této souvislosti mě pobavil jeden známý Ind, když jsem se ho ptala, jestli chodí rád na pláž. Podíval se na mě, jako bych byla úplně blbá, a pak mi řekl, že černý je dost a plavat neumí, tak co by tam dělal.

Již se nám tu podařilo narazit i na nudistickou pláž La Perouse, což by samo o sobě nebylo až tak kuriózní, ale vzhledem k okolnostem, to byla celkem vtipná situace. Vyzbrojeni odvahou poté, co nás jedna Australanka ujistila, že nudistická pláž tam byla zrušená, jsme se na začátku jara vypravili do odlehlé zapomenuté zátoky. Naše česko-slovensko-indicko-pákistánská skupina ale rychle zjistila, že realita je jiná. Po písku se hrdě promenovali naháči z většiny důchodového věku. Největší kulturní šok to byl zřejmě pro kamaráda muslima, který je ze své země zvyklí na ženy zahalené od hlavy až k patě. Ale vzhledem k tomu, že to pro něho bylo první plavání v moři v životě, nenechal se zaskočit trapnou situací a rychle skočil do vody. Plavky jsme si samozřejmě ale všichni nechali. Nejhůř jsem z toho nakonec vyšla asi já, protože jsme původně nechystali k moři, neměla jsem s sebou nic, v čem bych se mohla koupat, a na Evu se mi rozhodně nechtělo. Zůstala jsem na břehu hlídat naše věci a snažila se pohledem zachytit co nejméně postarších nahých naturistů.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na sladkou tečku ke konci roku. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R