Když to vezmeme hodně ze široka, musíme začít u původních obyvatel
Austrálie Aboriginců neboli Austrálců. Ti podle některých teorií přišli do
Austrálie jako část prvního afrického kmene lidí a to téměř suchou nohou ještě
před oddělením kontinentů. Po definitivním odtržení Australské pevniny se zde domorodci
vyvíjeli odříznuti od okolního světa. Mají velmi snědou pleť, černé často
kudrnaté vlasy, podsaditou postavu a výrazný širší nos. V ulicích
australských měst na ně ale narazíte dnes pouze výjimečně. Angličtí
kolonizátoři se k nim nezachovali zrovna přátelsky. V současnosti
tvoří Aboriginci pouze 1 % australské populace a většina z nich bydlí mimo
velká města. Z jejich jazyka je odvozeno nejen pojmenování australského
hlavního města Canberra, tedy „místo setkání“, ale i anglické slovo pro klokana
(„kangaroo“). Vznik názvu tohoto zvířete je poměrně kuriózní. Jeden
z prvních anglických usedlíků se domorodce zeptal, jak se jmenuje to divné
zvíře, co hopsá kolem. Ten mu ale nerozuměl a odpověděl „nevím“, což je
v aboriginském jazyce právě „kangaroo“. Podle aboriginských pověstí vzniku
světa předcházela „doba snění“. K jejich kultuře neodmyslitelně patří hra
na didgeridoo a typická tečkovaná malba v bílých a přírodních odstínech.
Obrázek 1: Domorodá malba
Novodobá australská historie se datuje od roku 1770, kdy v sydneyském
zálivu Port Jackson přistál kapitán James Cook. Už v roce 1788
v oblasti Sydney zakotvila první flotila s trestanci z Evropy
vedená kapitánem Arthurem Philipem. Jen několik dní poté u australských břehů
přirazila i francouzská expedice. Se zabíráním Austrálie ale už přišli
s křížkem po funuse. Podmínky na sluncem rozpáleném rudém kontinentě byly
před vybudováním zemědělské produkce a hospodářského chovu dobytka velmi těžké
a jak trestanci, tak i jejich dozorci museli čelit nezměrné bídě. Téměř nikdo
z nich neměl navíc žádné zkušenosti se zemědělstvím, natož pak
v subtropickém a tropickém podnebí. Obživou jim řadu měsíců zajišťovali
pouze námořní dodávky z Anglie, které se často během dlouhé cesty zkazily.
Paradoxní také je, že někteří z trestanců sem byli přepraveni
k výkonu několikaletého trestu například za drobné krádeže, jejich
následný návrat do rodné Anglie již ale nebyl domyšlen.
Krátce po přistání prvních trestanců vypukla v Austrálii epidemie
neštovic, při které zemřela třetina vězňů a námořníků. Za oběť neštovicím padla
i tisícovka Aboriginců. Tím ale jejich konflikt s anglickými dobyvateli
teprve začal. Domorodcům byla násilně zabírána půda a děti smíšených
aboriginsko-anglických rodičů byly posílány na převýchovu do bílých rodin nebo
křesťanských misií. Děti z misií pak často končily jako sluhové v „bílých“
rodinách. Odebírání dětí pokračovalo až do roku 1970 a odebráno bylo celkem 100
000 dětí. Tato generace, která nepatří ani mezi Australany anglického původu,
ale díky letům převýchovy a násilného odloučení od rodin a přírody nepatří ani
mezi domorodce. Bývají označováni jako
„ukradená generace“. Půda byla jediným zdrojem obživy domorodců a poté co jim
byla zabrána, nezbývalo jim než krást dobytek „bílým“ dobyvatelům, za což je
často stihly kruté tresty. Kritická byla situace na ostrově Tasmánie pod jižním
okrajem australského kontinentu, kde odměny vypsané za smrt Aborigince vedly
téměř k jejich vyhlazení. Pokud se chcete o této problematice na počátku
minulého století dozvědět více, můžu doporučit film Austrálie s Nicole
Kidman a film Protikráličí plot natočený podle skutečné události o míšenských
dětech, kterým se z převýchovného tábora podařilo utéct.
Pokud váháte nad tím, co je to protikráličí plot, čtěte dále. Králík divoký
byl z Evropy zavlečen do Austrálie již s prvními anglickými loděmi. Díky
absenci přirozených predátorů se králíci nezřízeně množili a postupně se
rozšířili na celé území Austrálie včetně ostrova Tasmánie. Nejenže spásali
úrodu zemědělcům ve velkém, ale díky nedostatku vegetace přispěli i k vymizení
téměř jedné osminy původních australských savců, kteří byli vyhubeni ve 20.
století. Naděje v samovolné vyřešení králičí invaze australskými lokálními
predátory se ukázala jako lichá a proto byl zahájen aktivní boj. Jed, pasti a
cílený lov byl následován přivezením lišek a koček, které se také enormně
přemnožily a dávaly bohužel přednost lovu původních australských drobných
savců, kteří byli lehčí kořist než rychlý králík. Po selhání všech těchto
opatření byl v západní Austrálii v roce 1907 vybudován protikráličí
plot dlouhý téměř 2 000 kilometrů. Jeho význam byl ale zanedbatelný,
protože králíci již byli rozšíření na jeho obou stranách. V 50. letech 20.
století bylo rozhodnuto o drastičtějším řešení a byl vypuštěn virus myxomatózy.
Populace králíků díky němu klesla z 600 milionů „pouze“ na 100 milionů. Po čase
ale virus zmutoval na méně účinný, králíci se stali odolnější a jejich počty
začaly opět narůstat jako při jakékoliv jiné epidemii. Za stejným účelem byla
později vysazena i králičí blecha, která ale nevydržela horké australské
podnebí. Po krátkodobém snížení počtu králíku, jejich počty vždy opět narostly.
V současnosti je snaha o vývoj nového silnějšího viru.
Obrázek 2: Aboriginská vlajka
I když dnes Aboriginci nejsou vnímáni negativně a jejich vlajka visí po
boku té australské v parlamentu a na všech významných akcích, aboriginská
otázka je stále ožehavým tématem. Už jsme byli upozorněni, že anglické slovo
„aboriginal“ může být někdy vnímáno jako rasizmus a vhodnější je například
výraz „indigenous“ tedy „domorodý“. Situace se nevyřešila ani po roce 2008
po oficiální omluvě australské vlády za zabrání půdy a veškerá příkoří
způsobená původnímu australskému obyvatelstvu. Jako odškodné jim byly přiznány vysoké
důchody, čímž se ale rozpoutal další problém. Tato generace Aboriginců již
neumí žít v souladu s přírodou, ale ani nejsou připraveni začlenit se
do životního stylu „bílých“ Australanů. Vysoké důchody, díky kterým nejsou
nuceni chodit do práce, zároveň přispěli k dramatickému nárůstu
alkoholizmu v aboriginské populaci.
Australský svaz (Commonwealth of Australia) byl založen 1. ledna 1901 a
dnes zde naleznete neuvěřitelný kulturní a národností mix. Čtyři z deseti
Australanů jsou migranti, nebo první generace potomků přistěhovalců zejména
z různých asijských a evropských států. Pokud vaše angličtina má zatím pár
mezer a nemůžete se zbavit přízvuku, není důvod k obavám, rozhodně v tom
tady nebudete sami. Zároveň je ale Austrálie skvělým místem na zlepšení
angličtiny a asi nejlepším místem pro získání kamarádů z nejrůznějších
zemí.
Díky své velké odříznutosti od okolního světa se Austrálii významně
nedotkla ani jedna ze světových válek a v současnosti je s výjimkou
Antarktidy jediným kontinentem bez aktivního válečného konfliktu. I přesto nebo
právě proto jsou Australané na své vojáky velmi hrdí a 25. dubna slaví ANZAC den.
ANZAC je zkratka pro australské a novozélandské vojenské jednotky (Australian
and New Zealand Army Corps), zejména ty bojující během první světové války. Den
tohoto státního svátku byl zvolen podle vylodění australských jednotek na
poloostrově Gallipoli v provincii Canakkale v evropské části Turecka, která
sousedí s úžinou Dardanely. Anglická a francouzská vojska podpořená
australskými jednotkami obléhala tehdejší osmanskou říši a chtěli se zmocnit
strategického průplavu. Australské jednotky se na poloostrově Gallipoli vylodily
25. dubna 1915. Letos si tak Australané připomněli sté výročí jedné
z nejvýznamnějších historických událostí krátké novodobé australské
historie. A i když pro Austrálii skončila bitva drtivou porážkou, jsou na ni
velmi hrdí a podle jednotek ANZAC pojmenovali nejen slavné sušenky, ale i druhý
největší most v Sydney
Na ANZA C den se každoročně koná velkolepá vojenská přehlídka a u
příležitosti stého výročí, vyšla i řada knih, byl natočen výpravný seriál
v hollywoodském stylu inspirovaný skutečnými příběhy a australské
televizní kanály se již několik měsíců předhání v množství odvysílaných
dokumentů na toto téma. Na řadě míst Austrálie se ve státní svátek tradičně
koná ve 4:15 pieta za vojáky padlé v této bitvě. V Sydney následuje
dopoledne vojenská přehlídka a vzdání holdu při západu slunce. U příležitosti stého
výročí byl zorganizován i tábor Gallipoli, kdy lidé měli mít možnost přenocovat
v jednom ze sydneyských parků podobně, jako kdysi nocovali vojáci, kteří
se chystali do bitvy. Protože park, kde se akce měla konat, máme za rohem,
zvažovali jsme, že bychom se ke stanování přidali. Odradila nás ale velmi
vysoká cena vstupného a špatné počasí. Kvůli silným dešťům a povodním byla tato
akci z podmáčeného parku přesunuta a nakonec bohužel pravděpodobně i
zrušena.
V samotný ANZAC den ale panovalo po dlouhé době slunečné počasí a tak
jsme vyrazili obdivovat průvod. Nepředstavujte si ale žádný manifest vojenské
techniky a síly. Armádní kapely střídali současní aktivní vojáci a skupinky
postarších veteránů často i na invalidních vozících. Spojitost s britskou
historií demonstrovaly skupinky dudáků v kiltech s velkými chocholy
na hlavách, právě takovými, které má i hradní stráž před londýnským
Buckinghamským palácem. Nejen na hrudích vojáků ale i na civilním oblečení
několika lidí mezi diváky se leskla řada vyznamenání a metálů. Celá akce byla
velmi emotivní. Když procházeli kolem vojáci, lidé srdečně tleskali, mávali a
skandovali. V průvodu šli i pozůstalí padlých vojáků s jejich
fotografiemi. Úctu přihlížející vzdávali diváci i červeným květem vlčího máku, který
je obecně znám jako květina úcty k padlím vojákům, nebo snítkou rozmarýnu,
který má v Austrálii má stejnou symboliku.
Během druhé světové války uskutečnily japonské ponorky sérii útoků na
Sydney a australský Newcastle. Dvě ze tří trpasličích ponorek, které
v roce 1942 chtěly zaútočit na spojenecké lodě v přístavu
v Sydney, byly odhaleny. Ta poslední namísto spojenecké flotily potopila
trajekt, na kterém zemřelo 21 námořníků. Osud poslední ponorky nebyl znám až do
roku 2006, kdy ji na severních plážích v Sydney našel amatérský potápěč.
My zatím při potápění viděli maximálně chobotnici, ale třeba se nám příští
sezónu taky poštěstí nějaký větší úlovek.
Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět
v neděli se můžete těšit na Australskou angličtinu pro pokročilejší
cestovatele. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.
M+R
Žádné komentáře:
Okomentovat