Vtipnými historkami se získáváním australských
víz jsem již oblažila řadu svých kamarádů. Tak snad jen pro ty, kteří to ještě
neslyšeli. Češi bohužel nemají možnost získat v Austrálii čistě pracovní
víza. Alternativou jsou víza turistická nebo studentská. V rámci těch
druhých lze omezeně legálně pracovat.
My jsme se rozhodli pro jednu z nejvýhodnějších variant, tzv. dependantská víza, kdy studuje pouze jeden z partnerů a druhý může pracovat. Cestou k získání tohoto víza je kromě dlouhého seznamu jiných dokladů i předložení dokumentu o vztahu obou partnerů potvrzeného některou osobou vyjmenovanou na seznamu (právník, notář, učitel atp.). Osvědčení od některé z těchto osob asi většina z nás může předložit. V českých poměrech si však úplně neumím představit toto potvrzení od lékaře, který je také na seznamu. No posuďte sami. Příkladem otázek z oficiálního dotazníku je – Myslíte si, že vztah žadatelů je pevný a bude pokračovat do budoucna? Pokud ano, podejte o tom důkaz. Při prvním čtení, nás napadlo, že nějaký laškovný lékař by mohl odpovědět třeba takto: „Jsem lékař obou žadatelů. Chodí ke mně vždy společně. Opakovaně jsem je přistihl líbat se v čekárně a při poslední návštěvě jsem zaslechl, jak plánují společnou budoucnost.“
Papírů a požadavků na získání víz je opravdu hodně a z naší zkušenosti se určitě vyplatí spolupracovat s agenturou. My jsme využili služby Alfa Agency a můžeme ji jen doporučit. Po dlouhém shromažďování stohu dokumentů a stresových dnech těsně před odletem, kdy jsme stále neměli víza, všechno dobře dopadlo. Možná byly naše obavy a nervozita přehnané. Podle jednoho našeho kamaráda, který zde dlouho žil, má Austrálie pro všechny mladé zdravé vzdělané Evropany otevřenou náruč.
Obrázek 1: Sydney pohled z Darling harbour
Navzdory dosaženému vzdělání a několika letům
praxe jsem se po podrobné analýze zdejšího pracovního trhu rozhodla naplno
věnovat své kariéře servírky, minimálně první semestr. Díky tomu jsem se ale ve
výběrových řízeních dostala do řady zajímavých situací. Zejména velké
nadnárodní řetězce mají velmi propracované dotazníky. Formulář na žádost o
práci v Hard Rock Cafe, tak například obsahuje kolonky – Jaká píseň
nejlépe vystihuje Vaši pracovní morálku? Jakým superhrdinou byste chtěli být? A
klasika – Které tři věci si vezmete na pustý ostrov? Všechny odpovědi bylo
nutné navíc náležitě zdůvodnit. Podezírám manažery Hard Rock Cafe, že tuto
sekci otázek zařadili jen proto, aby se měli čím bavit o polední pauze.
Rovněž personální oddělení Starbucks se při sestavování dotazníku asi nechtělo nechat zahanbit a popustili uzdu fantazii. Ale tím mě nemohli odradit. Úkolu jsem se postavila čelem! Celý den jsem vymýšlela líbivé obraty, že právě kavárny Starbucks jsou jako klidné oázy v rozbouřeném městě. Upřímně v češtině to zní ještě o fous hloupěji a z pusy bych to asi v životě nevypustila, ale tady se to tak nějak očekává. Se svým dílem jsem byla opravdu spokojená. O to větší bylo moje zklamání, když jsem nedostala žádnou odpověď a o pár dní později zjistila, že celý internetový systém odevzdávání dotazníků nefunguje. Ale kdybyste někdy potřebovali zdařilou esej na téma, co mám ráda na kávě, ráda jednu poskytnu.
Obrázek 2: Surfaři na zimní Bondi beach
O Australanech se říká, že důležitější než výše HDP je pro ně aktuální velikost vln a podmínky pro surfování. Přijímací pohovory, ale očividně berou velmi seriózně. Částečně i díky vysokému přílivu cizinců je na australském trhu práce mezi uchazeči o zaměstnání velká konkurence. Podle některých statistik se každý čtvrtý Australan narodil v zámoří a v Sydney je procento cizinců dokonce 40%. Podle některých příliv zahraničních pracovníků obecně snižuje mzdy. Podle jiných zase dochází ke zvýšení počtu kvalifikovaných pracovníků. Ožehavým tématem jsou ilegální imigranti, kteří jsou i dnes pašování do Austrálie ukrytí na lodích. Australský ministr pro imigraci Scott Morrison se k velkorysé australské politice vyjádřil velmi kriticky a vyčíslil náklady na každého žadatele o azyl na téměř 1,5 milionu Kč.
V Sydney už se začalo ze dne na den oteplovat. Je to definitivní, jaro je tu.
Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a příště se můžete těšit na naše australské kulinární postřehy. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.
M+R
Žádné komentáře:
Okomentovat