O vinařství a alkoholu v Austrálii

K oblíbeným australským odrůdám vína patří z červeného Shiraz a Merlot a bílí Sauvignon Blanc nebo Chardonnay. Hlavní vinařské oblasti jsou ostrov Tasmánie, okolí řeky Margaret River v západní Austrálii a údolí Hunter Valley tři hodiny jízdy na sever od Sydney. Zbylé území Austrálie není kvůli suchému klimatu pro pěstování révy vhodné. Ani na Tasmánii nejsou podmínky pro vinařství ideální. O tom, jak to přechytračil československý rodák, pan Josef Chromý, jsme psali nedávno (zde).

Vinařská tradice v Hunter Valley začala před 150 lety. My jsme se tam vypravili loni v prosinci. Vyrazit na ochutnávku vín autem jsme zavrhli, a i když nejsme příznivci organizovaných zájezdů, byla to v tomto případě dobrá volba. Naše cesta začala ochutnávkou vína již chvíli po desáté hodině ráno. Víno k snídani. A vlastně proč ne. První vinařství, které jsme navštívili, bylo spíš rodinné. Za to druhé velkovinařství vyváží do několika zemí světa a minulý rok uspořádalo koncert Rolling Stones. Rovněž co se týče diverzity produkce, nechtěli zřejmě podcenit žádný segment trhu a tak mimo vinařství otevřeli i soukromý pivovar.

Obrázek 1: Hunter Valey

Místní vinař nás poučil, že šumivé víno je lepší otevírat rotací lahve namísto otáčení zátkou nebo alternativně můžete jako profesionálové použít otvírák na šumivá vína přezdívaný „disco Jack“. Dozvěděli jsme se i další zajímavosti. Věděli jsme, že při výrobě bílého vína se nechá zkvasit jen šťáva z bílých hroznů, červené se vyrábí z celých rozmačkaných hroznů. A co růžové? To je na půli cesty. Stejně jako u bílého se nechá zkvasit jen šťáva, ale tentokrát z červených bobulí. Australské hrozny z této oblasti jsou díky slunnému podnebí velmi kvalitní. Někdy ale zvítězí dychtění po nízké ceně nad touhou po kvalitě. Roli hrají i daně. Australská daň z vína je 29% plus 10% DPH. V Čechách tichá vína podléhají jen DPH.

Většina australských vín se prodává se šroubovací zátkou nebo v tří až pětilitrových krabicích. Krabicové víno a víčko místo korku nemají v Austrálii vůbec negativní punc. Na jejich výhodách se shodnou nejen milovníci praktické stránky věci, ale i odborníci z řad vinařů. Krabice totiž poskytuje vínu temno, po otevření zamezí přístupu vzduch díky malému kohoutku a víno tak vydrží déle čerstvé. Na ceně se pak pozitivně odráží nižší náklady na obal, jednodušší převoz a vyšší odolnost při nárazu. Víno s korkovou zátkou by se podle některých odborníků mělo skladovat hrdlem dolů, aby korek nevysychal a víno neoxidovalo. Nebezpečím korku jako přírodního materiálů mohou být i bakterie a aroma.

Obrázek 2: Australské krabicové víno s kohoutkem

Australané si rádi dají sekt u každé méně či více slavnostní příležitosti. Na silvestrovských oslavách první špunty bouchají už odpoledne i během celého večera. Jako servírka jsem loni poslední den v roce otevřela okolo sto lahví. Disco Jacka jsme bohužel neměli a lidská ruka není přes znalost všech triků na otevírání tolika lahví stavěná. Do té doby jsem si také myslela, že na dlani nelze mít modřinu. Stejně jako Češi i Australané si sekt někdy familiárně objednávají jako bublinky (bubbles) a kromě silvestra připadá nejvyšší spotřeba na den dostihů Melbourne Cup, taková australská Velká Pardubická.

Na české značky alkoholu ani piva jsme tu zatím nenarazili, tedy mimo české restaurace v Sydney. Nedaleko centra můžete vyrazit do Tommy's Beer Cafe nebo La Boheme Restaurant. Můžete si tu dát třeba točenou Plzeň nebo Kozla. Nejznámější značky australského piva jsou Pure Blonde a James Boag's. Podle názvu je ale jednoznačné moje nejoblíbenější pivo Little Creatures (Malé příšerky). Pivní lahve i víčka vypadají stejně jako české, ale lze je díky závitu jednoduše otevřít rukou. I když i tady moje zkušenost servírky velí, že šroubování několika zátek za minutu se pořádně zaryje do ruky a je lepší si vzít otvírák. Pivo se podává bez pěny, někdy natočené ve džbánu pro celý stůl a oblíbené jsou i variace, ze kterých by měl český ortodoxní pivař noční můry. Australané si objednávají pivo s ledem nebo s limonádou. Standardní velikost piva je třetinka, přesněji 285 mililitrů, půllitr je spíš výjimkou. V baru si můžete dát malé pivo middi, velký schooner nebo to s limonádou shandi.

Z tvrdého alkoholu můžete v Sydney narazit na všechny světové značky a z australských hlavně na rum, třeba Bundaberg. Co se týče koktejlů zejména australští studenti si míchají ozmopolitan. Oz čteno po písmenech jako „ou-zí“ je hovorové slovo pro Australana. Na koktejl si připravte vodku, nejlevnější krabicové víno (goon) a jakoukoliv limonádu. Až vás koktejly omrzí, můžete vyrazit na zahradu zahrát si alkoholní hru „Goon of Fortune“. Potřebujete jen krabici vína a otočný zahradní sušák na prádlo. Z krabice vytáhnete vnitřní hliníkový pytel s vínem a kohoutkem, upevníte na sušák a na koho se otočí, ten se musí napít. Pod perným australským sluncem může být tahle hra dobrodružná.

Obrázek 3: Alkoholová hra Goon of Forturne

Sydneyskou specialitou jsou skryté bary. Jsou většinou v malých postranních uličkách bez jakéhokoliv označení. Pokud nejdete s někým místním nebo se náhodou neocitnete přímo před barem, na drink si do skrytého baru asi nezajdete. Dalším úskalím je jejich rozloha. Obvykle jsou velmi malé a přeplněné. I když by se na první pohled mohlo zdát, že skrytý bar je nejhorší marketingová strategie a podnik je odsouzen ke krachu, opak je pravdou. Budují si tak určitou exkluzivitu. Do jednoho z nich můžete vyrazit třeba do uličky Abercrombie Lane. Až budete u vchodu, který vypadá jako zadní dveře do kuchyně, tak jste tam.

O tom, že v australských barech se často nenajíte a v restauracích si neobjednáte zase alkohol jste si už mohli přečíst v našem prvním díle o alkoholu (zde). Najdou se i podniky, zpravidla luxusnější, které nabízí obojí. Kompromisem na půli cesty jsou restaurace s BYO licencí, což je zkratka pro „Bring Your Own“, tedy „přines si vlastní“. Jednou z takových je i čínská restaurace Din Tai Fung, kam jsme se vydali s vlastní lahví vína oslavit moje nedávné narozeniny. Po usazení ke stolu nám byl nabídnut stojánek na kabelku a povlak, který se navlékl přes sako na židli, aby nedošlo k nechtěnému umazání. Jako předkrm jsme zvolili napařené knedlíčky wonton plněné vepřovým masem a jako hlavní chod kung pao s rýží a barevné knedlíčky, každý s jinou náplní. Na závěr jsme neodolali taro chlebíčku a dalšímu dezertu stvořenému k příležitosti čínského nového roku ve tvaru opičky, jelikož ta je jeho letošním symbolem.

I když Češi zpravidla na plné čáře vedou ve spotřebě piva na hlavu, první bílí osadníci v Austrálii pili více alkoholu, než kterákoliv jiná komunita v historii lidstva. Absence zemědělství v počátcích osidlování je nutila vše dovážet a tak se tu ve velkém pil hlavně rum. I dnes drží Austrálie přední příčky ve spotřebě alkoholu, což je obdivuhodné vzhledem k velkému počtu Asiatů v Austrálii, kteří obecně nemají gen na odbourávání alkoholu, a s jejich průměrnou konzumací jim asi musí pomáhat někdo jiný. Podle jiné statistiky jsou aktuálně největší pijani piva Němci, poté Češi a Australané.

Obrázek 4: Zavírací doby barů mohou turisty šokovat

V Austrálii panuje přísná legislativa ohledně konzumace alkoholu. Na druhou stranu je zde povoleno řízení i po vypití jedné skleničky, přesněji do půl promile. Pokud si ale přihnete víc, hrozí tučné pokuty. Stejně jako v Česku i v Austrálii mají bodový systém. Za přestupky během státních svátků jsou sankce dvojnásobné. Co se týče alkoholu na pracovišti, australští zaměstnavatelé to nevidí nijak negativně. Lednička v kanceláři je často doplňovaná pivem z firemního rozpočtu a páteční odpoledne v práci si mnozí zpestří skleničkou. Tak nějak to dává smysl, protože s konzumací alkoholu se tu vzhledem k uzákoněné zavírací době vyplatí začít včas. Bary, které nasbírají trestné body za potyčky a výtržnosti, musí zavírat již po půlnoci.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na netradiční díl nazvaný australská abeceda. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

Filmy, televize a rádio v Austrálii

Sydney, zejména Martinské náměstí (Martin Place) patří k oblíbeným destinacím světových filmařů. Důvod je ale poněkud bizarní. Náměstí v obchodním centru velkoměsta nemá kromě řady neznámých mrakodrapů žádná specifika, jako například historické budovy nebo výhled na jiné dominanty. Pokud tedy filmaři potřebují neutrálně vyhlížející velkoměsto, jsou záběry z Martin Place ideální volbou. Můžete se s nimi setkat například ve třech dílech Matrixu. Mezi známé filmy, které byly v Sydney natočeny, patří i Mission Impossible II nebo Star Wars II a III. Z filmů, které se v Sydney odehrávají, je zřejmě nejvíce překvapivý Hledá se Nemo. Sydney je mezi filmaři dlouhodobě populární a například v roce 2006 se závěry ze Sydney objevily ve více než 230 filmech. V samotném Sydney jsou i velké ateliéry filmového studia Fox. Co se týče filmů s australskou tématikou, z osobní zkušenosti můžu doporučit filmy Austrálie (Australia) a Protikráličí plot (Rabbit Proof Fence), které hollywoodskou nenásilnou formou poukazují na důležité momenty nedávné australské historie. Za zmínku stojí i úspěšný film loňského roku Papírové vlaštovky (Paper Planes). Pro otrlejší diváky doporučuji film Van Diemen's Land (česky Van Diemova země) o vězních, kteří po útěku z tasmánského vězení čelí nedostatku jídla a rozmůže se mezi nimi kanibalismus. Van Diemen's Land je původní název australského ostrova Tasmánie. Stejnojmenná píseň skupiny U2, sice vznikla několik let před filmem, ale určitě stojí za poslech i dnes. Obecně ale australská kinematografie nepatří ke světovým jedničkám a mezinárodní kritici označují australské kultovní kousky při nejmenším za podivné. Na australské i mezinárodní filmy můžete v Sydney zajít do IMAXu s největším plátnem na světě nebo do letního kina s výhledem na Operu, kde jsme si minulý týdne užili film Muž na laně (The Walk). I když komerční zpracování nepředčilo původní dokumentární film a knihu, byl to skvělý zážitek. 

Obrázek 1: Výhled v letním kině v Sydney rozhodně stojí za to

Co se týče televize, i v Austrálii se velké oblibě těší americké reality show. Můžete se setkat s řadou na téma seznamování. Kromě v Česku známých formátů jako farmář nebo milionář hledá ženu, v Australské televizi narazíte i na milionářku hledající životní lásku, svatby na právní pohled nebo rande naháčů, kteří se vidí poprvé v životě rovnou v plné parádě. I když tohle není zrovna můj šálek kávy, musím se přiznat, že od každého jsem alespoň kousek viděla. Pro ještě otrlejší je reality show Nahý a vyděšený (Naked and Afraid), kdy dva naháče, kteří se neznají, vysadí na několik dní v pralese bez jídla, vody i oblečení. Ve snaze odhalit, jestli je láska opravdu slepá, se v reality show Randění v temonotě (Dating in the Dark) aktéři nejprve setkají v úplné tmě, zvolí si svůj protějšek, a na světle pak mohou litovat nebo se radovat.

Další kategorie reality show se točí okolo policejních zásahů a celních kontrol. Zdá se, že některé orgány se takto snaží Australany vychovávat. Nejsem si ale jistá, jestli se tato snaha nemíjí účinkem. Náš první domácí totiž měl velmi oblíbenou historku, jak ho z jedné party za rušení nočního klidu pronásledovali policisté a kameraman. Jeden případ, který jsem viděla, byl spíš smutný. Byl věnovaný stařence, která špatně zaplatila pojištění auta a kterou policista donutil kulhat domů s nákupem pěšky.

Jestli se vám filmy s hvězdičkou zdají jako přežitek, tak vězte, že v Austrálii na to mají celý promyšlený systém „hvězdiček“. Zřejmě ze strachu z žalob ale televize často pořady označí jako nevhodné pro děti, i když k tomu není tak úplně důvod. Dětské animované pohádky, a teď nemyslím třeba Simpsnovi, mají označení jako „pořad se zvýšenou mírou násilí“, „zmínky o tématech dospělých“, „obsahuje narážky na sexualitu“ nebo „doporučujeme sledovat pod dohledem dospělých“.

Problémem australské televize jsou reklamy, které ruší diváky tak často a v takovém rozsahu, že délka filmu je dvojnásobná. Nedávno mě ale v televizi překvapila v reklamním bloku omluva magistrátu Sydney za současné objížďky a vysvětlení, kterého projektu se týkají a jakých výhod se občané po jeho dokončení dočkají.

Mezi hlavní australské televizní stanice patří ABC (Australian Broadcast Service) a SBS (Special Broadcast Service). Druhá jmenovaná je naše nejoblíbenější. I když po sekci věnované reality show to zní téměř k neuvěření, Austrálie byla do nedávna známá svým poměrně puritánským přístupem, což se projevovalo i ve skladbě televizních pořadů. Žádné nemravnosti nebyly v televizi běžné ani v pozdních nočních hodinách. SBS je veřejnoprávní televize, která nabízí kvalitní informace, ale zároveň je známá svým nekonvenčním přístupem. V Česku by se dala přirovnat k ČT2. Rovněž se proslavila svým benevolentním přístupem k pořadům o sexu a podporou zdejšího fotbalu, který v Austrálii na rozdíl od kriketu a ragby (americký fotbal) není sportem číslo jedna. SBS také uváděla řadu let pořad s názvem Sex a díky tomu vznikl i alternativní výklad zkratky SBS, „sex před fotbalem“ (sex before socker).

SBS na některých svých kanálech často zařazuje i reportáže z běžného života lidí po celém světě. Podle tohoto programového složení vzniklo i druhé vysvětlení SBS. V reklamních sloganech ho televize použila jako šest miliard příběhů (Six Billion Stories) podle počtu obyvatel na zemi. V roce 2011 bylo přejmenováno na sedm miliard příběhů (Seven Billion Stories). V roce 2025 se očekává, že celosvětová populace dosáhne osmi bilionů, což ani v angličtině neodpovídá zkratce. Můžeme se tak těšit s jakým novým originálním výkladem zkratky svého názvu SBS přijde tentokrát.

SBS neprovozuje jen několik televizních kanálů, ale i rozhlasové vysílání. A drží prvenství v počtu jazyků, ve kterých vysílá. Aktuálně jich je 74. V jejich výčtu najdete jazyky evropské, většinu asijských, některé africké a řadu těch, o kterých nemám tušení, kde se tak mluví. Vysílání v češtině je na pořadu každý čtvrtek od 17 do 18 hodin. Českou rozhlasovou hodinku pro australské rádio SBS připravuje sympaťák Filip Koubek, se kterým jsme se během jednoho rozhovoru i skamarádili. Našich pět vteřin slávy si můžete poslechnout zde. Navzdory Radkově vítězném debutu v Hip Hap Hop, mému třídennímu hraní v komparzu, který vyvrcholil třívteřinovým záběrem na má záda ve filmu Válečníci a našemu společnému vystupování v australském rádiu, se ale obávám, že hvězdy showbyznysu z nás asi nebudou.

Mimo zábavy zastává rádio a televize v australských odlehlých oblastech ještě jednu významnou funkci. Je totiž prostředkem jak se základní vzdělání dostane i k dětem, pro které není kvůli velké vzdálenosti možné dojíždět každý den do školy. My jednu takovou školičku navštívili v samotném centu Austrálii ve městě Alice Springs. Pokud vám tento díl unikl, můžete si ho přečíst zde. Mimochodem i v České republice se výuka přes rádio používala, i když jako součást vyučování ve škole. Z  dětství si pamatuji, jak jsme takto psali diktát. Velké oblibě se také těšil pořad České televize Diktát, podle kterého prověřovali své znalosti české gramatiky malí i velcí diváci. 

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na díl o vinařství a alkoholu v Austrálii. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R