O vtipných momentech a zajímavostech práce v Austrálii

Austrálie jako první zavedla v roce 1856 osmihodinovou pracovní dobu s odůvodněním, že propuštění vězni, kteří tvořili v té době významnou část australské populace, potřebují více prostoru na sociální začlenění a zlepšení morálky. Dalším důvodem byly četné stížnosti anglických kolonizátorů na horké australské podnebí.  Austrálie byla přezdívána pracovním rájem a trend snižování počtu pracovních hodin se odtud rozšířil i do ostatního civilizovaného světa. Před touto reformou nebylo neobvyklá čtrnáctihodinová pracovní doba šestkrát v týdnu. Pracovní soboty byly v Austrálii zrušeny již v roce 1948, kdy se Evropa ještě vzpamatovávala z válečných škod. V Československu se o sobotách budovaly lepší socialistické zítřky mnohem déle. I když ke snižování počtu pracovních sobot u nás docházelo již od 60. let, definitivně byly zrušeny až na jaře 1989. I když Australané mají pověst, že nejsou mistři přesčasů a hned po pracovní době raději rychle spěchají na pláž, v metropolitní Sydney je i řada kariérně orientovaných lidí a pro některé z nich jsou soboty pracovní i dnes.

Co se Australské ekonomiky týče. Drží si pátý kontinent dlouhodobě nízkou míra nezaměstnanosti, která se stejně jako v Česku pohybuje okolo šestiprocentního průměru. Stejně jako v Česku i v Austrálii jsou oblasti s vyšší nezaměstnaností. Australským Ostravskem a Mosteckem je například ostrov Tasmánie.  A to zejména díky své geografické poloze a nevůli Tasmánců opustit ostrov. V únoru 2015 byla míra inflace v Česku stlačená měnovou politikou ČNB k historickému minimu 0,1 %. Cílování inflace provádí ČNB od roku 1998. Od roku 2013 pak také cílování měnového kurzu. Což stlačilo českou inflaci, která se ještě do roku 1998 pohybovala okolo 10%. Australská míra inflace je rovněž na svém minimu v porovnání s minulými lety a dosahuje 1,5%. Ale zpět k zajímavostem z australského pracovního života.

I v Austrálii to obvykle začíná životopisem. Jeho australská forma může Evropany zaskočit. Narazit můžete hned u nadpisu. Anglické slovo pro životopis „curriculum vitae“ se tu nepoužívá a řada lidí ani neví, co znamená. Uspějete spíše s výrazem „resume“, někdy přepisované jako „résumé“. Zapomeňte na české poučky o životopise na jednu stránku obsahujících pouze informace přímo související s danou prací. V Austrálii jsou detailní životopisy a pracovní reference vyžadovány i od servírek a uklízeček. Nezapomeňte zmínit, na jakých projektech a esejích jste pracovali ve škole, že jste organizovali maturitní ples, vyhráli matematickou olympiádu a turnaj v šipkách. Samozřejmostí je i výčet silných stránek tipu týmový duch a nadstandardní organizační dovednosti, a barvitý popis, jak jste je v minulosti využili. No v ČR bych se asi vysmála všem s takovým životopisem, tady je to ale norma.  Podle australských příruček jsou dvě až tři stránky životopisu minimum pro absolventa bez praxe.

Americké za všech okolností rovné zacházení se začíná vkrádat i do Austrálie. V žádném případě tak ke svému životopisu nesmíte připojit fotku, aby nemohlo na jejím základě dojít k diskriminaci. Upřímně hlubší význam v tom nevidím, protože o asijském původu člověka jménem Nguyen není sporu, ať už vidíte fotku nebo ne. Zároveň najít fotku žadatele o zaměstnání je otázkou pár vteřin na internetu. Na druhou stranu je pochopitelné, že například při práci s klienty, mají přednost kandidáti s odpovídajícím vzděláním, ale i ti, kteří firmu reprezentují svou vizáží.

Zatím to tu ještě není ale dotažené až do amerických extrémů. Nedávno jsem slyšela rozhovor s jedním Čechem, který v rámci vojenské jednotky prodělal mimo školení, co dělat v případě minového útoku i výcvik, jak se chovat k americkým vojačkám. Nepřípustné je například pouštění do dveří a pohled delší než tři vteřiny.  Takové „zvrhlé“ chování by mohlo být kvalifikováno jako sexuální harašení.

Naše životopisy jsme vyladili na australskou podobu relativně rychle, i tak jsme ale několikrát narazili. Alespoň je teď čemu se zasmát. Na počátku našeho pobytu tady jsem se zeptala konzultanta z personálního oddělení, jestli mám poslat životopis i s fotkou a ten vypadal, že omdlí na místě.  Když jsem odstranila fotku z životopisu a dostala se na pohovor na servírku, chtěla jsem se blýsknout zkušeností jako hosteska. Bohužel jsem použila slovo „hostess“, které znamená spíš než hostesku společnici včetně sexuálních služeb. Paní na pohovoru se na mě divně dívala, tak jsem to pro jistotu ještě zopakovala. Na to proč se tolik divila, jsem přišla až za několik dní.

Australský puritánský přístup k alkoholu už jsem zmiňovala, ale existují výjimky. Šokující je například přístup zaměstnavatelů k alkoholu. Na jednu stranu samozřejmě ani v Austrálii nemůžete chodit do práce opilí. Na stranu druhou ale v řadě kanceláří dávají pro své zaměstnance volně k dispozici pivo, cidre, a někdy i víno. Ne že by se pilo od rána do večera, ale v pátek odpoledne si zaměstnanci rádi při práci přihnou a bez alkoholu se neobejdou ani odpolední školení a schůzky.

Na závěr bych se s vámi ráda podělila o australské práci snů, o které nedávno psal i jeden český magazín pro pány. Zaměstnání spočívající v chození na masáž zahrnující i sexuální služby na účet státního rozpočtu je při nejmenším netradiční. Celý koncept má ale bohulibí cíl nejen pro samotného zaměstnance. Jde totiž o způsob boje s prostitucí. Při podezření, že některý maserský salón poskytuje více než jen úlevu od bolavých zad, je najímána soukromá detektivní agentura, která pošle své agenty v civilu, a pokud se podezření prokáže, agenti musí podat usvědčující svědectví u soudu. Šance na usvědčení nelegální prostituce se zvyšují, pokud si daný agent s rádoby masérkou užil.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na díl o australské zlaté horečce. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R