Sydney – Uluru (Ayers
Rock) – Katja Tjuta – Královský kaňon – Alice Springs – Sydney
Hlavní aktéři:
Tamara, Honza, Maruška a Radek
Patek 3. července 2015
22:00 - Právě jsem
dopekla koláč na cestu. Řízky nebudou. Vyrážím do supermarketu za rohem
dokoupit poslední věci. Ještě že taky konzumu dávají zelenou a otevírací doby
nejsou omezené zákonem jako třeba v Německu.
00:30 - Balení
hotovo. Pasy OK. Vytištěné letenky dvakrát zpáteční, tam žádné. Hledáme na
internetu. Ano, bohužel musíme mít vytištěné.
Sobota 4. července 2015
06:00 - Budíček.
Copy centra beznadějně zavřená. Cesta do práce, vytisknout zbytek
letenek. Hurá na letiště a dovolená může začít.
15:00 - Máme za
sebou 4 hodiny letu a netradiční půlhodinový časový posun. Na letišti nás vítá
cedule varující před psem dingo. Při vyzvednutí auta z půjčovny jsme
narazili na první překvapení – nedostali jsme žádnou navigaci. Prý tady vede pouze
jedna cesta a nedá se ztratit. Pán ještě netuší, že nám se to povede
několikrát.
17:00 – Během
chvilky už vidíme Uluru v plné kráse. Slunce rychle klesá. Zastavujeme na západ
slunce. Podle některých odborníků je Uluru největší monolit pískovce na světě. Nadzemní
viditelná část je vysoká 348 metrů a je jen malou částí. Odhaduje se, že
podzemní část sahá do hloubky 5 až 6 kilometrů. Kolem celé hory vede jak
silnice, tak i zhruba desetikilometrová stezka pro pěší. Okolní krajina je
poušť neuvěřitelné rudé barvy, takže za chvíli máme všichni boty jako po
tenisovém zápase na antukovém hřišti. V loňském roce navštívilo Uluru bez
mála tři sta tisíc turistů. Nejbližší městečko u Uluru, Ayers Rock Resort je po
Darwinu, Alice Springs a Katherine čtvrtým největším městem v Severním
teritoriu, jednom z australských států. I když má pouze okolo tisíce
obyvatel.
19:00 - Uprostřed ničeho
s nulovým světelným znečištěním pozorujeme oblohu s dominantním souhvězdím jižního
kříže a Mléčnou dráhou. Romantika. Můžeme si odškrtnout, že trávíme dovolenou
ve stejné destinaci jako princ William loni.
Obrázek 1: Západ slunce nad Uluru
Neděle 5. července 2015
06:00 - Brzky budíček
a vyrážíme pro změnu na východ slunce. Přes den bylo nebe bez mráčku a příjemná
teplota okolo 25°C, ale v noci a k ránu spadly teploty k bodu mrazu.
08:00 - Po snídani
pokračujeme do nedalekého Katja Tjuta, takových více Uluru pohromadě. Katja
Tjuta se skládá z 36 vrcholů a nejvyšší z nich je bez mála o dvě stě
metrů vyšší než Uluru. Cestou míjíme písečné duny spoře porostlé seschlou
trávou, keři a výjimečně i stromy. Volíme nejdelší túru, a i když má jen 7 km dává
nám v prudkém slunci zabrat. Vybaveni síťkami proti mouchám se vydáváme na
cestu. Žíznivé mouchy se lačně vrhají po každé kapce potu a útočí na oči. Máme
štěstí, že v zimním období je jich málo a tak síťovaný pytlík se
zdrhovadlem na krku po chvíli sundáváme. Fotíme se s českou vlajkou.
Australané sedící opodál hádají, že je německá.
13:00 - Drobné
spory, zda se vypravit do neprozkoumané části Katja Tjuta nebo opět na Uluru. Vítězí
Uluru. Lézt nebo nelézt, to je otázka. Řada návštěvníků si výstup na Uluru dopřeje,
i když to je v rozporu se zvyklostmi místních lidí kmene Anangu. My se nakonec
rozhodli nelézt.
Obrázek 2: Pohoří Katja Tjuta
17:00 – Pro velký
úspěch i dnes opět západ slunce nad Uluru. Část naší výpravy zůstává na
přeplněném parkovišti zřízeném pro tento účel. My se vydáváme na procházku
okolo hory. Rychle se stmívá, ale máme dost času prohlédnout si jeskyně u paty hory,
fresky domorodců a potkáme i skupinku turistů, kteří si zaplatili občerstvení
pod hvězdným nebem. Prvotřídní servis jim narušují jen hejna much.
Pondělí 6. července 2015
09:00 – Po dvojité
zastávce v obchodě se suvenýry a dotankovaní plné nádrže vyrážíme na sedmisetkilometrovou
cestu do Alice Springs s protažením noh na túře v Královském kanonu zhruba uprostřed.
Několik kilometru před Královským kaňonem silnici hustě lemuji zvláštní útvary.
Uzavíráme sazky, co žluté, hnědé a nazelenale koule jsou. Pštrosí vejce nebo kameny?
Až později jsme zjistili, že jde o plody nějaké rostliny. Zelené vejčité koule
byly s rostlinou spojené jen několikametrovým tenkým šlahounem, který na písčité
planině z dálky nebyl vidět.
12:00 – Rychlý oběd
před túrou a už vyrážíme. Prohlídku Královského kanonu zvládneme vražedným
tempem, abychom včas dorazili do naší cílové destinace, města Alice Springs.
Obrázek 3: Královský kaňon
15:00 – Zase na cestě.
U silnice vidíme první velbloudy. Střídáme se v řízení a hledá se
dobrovolník na řízení po Stuart Highway. Sakra dálnice a jízda vlevo, doufám,
že nebudu muset řídit. Nevybrali mě, ale klidně jsem se mohla přihlásit.
Dálnice velikosti české okresky s jediným pruhem v každém směru.
Potkáváme jen několik málo aut v protisměru. Klidně jsem se mohla
přihlásit.
Úterý 7. července 2015
08:00 – Vyrážíme na zdejší safari. Je spíš zoo a návštěvníci
chodí mezi velkorysými výběhy. Klokani, emu a největší pavilon nočních
živočichů na jižní polokouli. Po představení s dravými ptáky jdeme ještě
na prezentaci o tradičním rozdělení společnosti u domorodých obyvatel
Austrálie. Aboriginské společnost se skládá ze skupin bez důrazu na pokrevní
příbuznost a role rodiny v našem pojití není tak významná. Domorodá
společnost má přísná pravidla pro vztahy mezi příbuznými a případě jejich
porušení, je pár vykázán z komunity, což znamená v pouštních podmínkách
téměř jistou smrt. Tamara s Honzou preferují oběd v restauraci a
odpolední spánek. My hltáme konzervu tuňáka a vydáváme se za dalším programem.
13:00 – O létajících doktorech (Royal Flying Doctor Service
neboli RFDS) jsem se už zmiňovala v jedno z předchozích dílů (pro zobrazení klikněte zde). Létající doktoři zajišťují zdravotní
péči v odlehlých oblastech Austrálie a v Alice Springs mají své muzeum.
Jejich předchůdci byli lékaři s povozem a později autem. Nápad na leteckou
lékařskou péči se zrodil v hlavě studenta medicíny s vášní pro letectví.
Student bohužel tragicky zemřel a jeho realizace už se nedočkal.
V současnosti
létající doktoři zajišťují nejen pomoc v akutních případech, ale i například nonstop
lékařskou konzultaci po telefonu, včetně předepisování léků na dálku. Po celé
Austrálii mají létající doktoři několik základen, celkem s více než
třiceti letadly a v průměru řeší jeden případ každé dvě minuty. Doktoři
létají jen k 20 až 30 % pacientů. Zbytek řeší vyškolené sestry
s konzultací lékaře přes vysílačku. Řadu let se pro napájení vysílaček pro
sestry v odlehlých oblastech používal šlapací pohon. Dnes už samozřejmě
šlapat nemusí. K dispozici mají obdobné vybavení jako v běžné nemocnici
a letadla jsou vybavena jednotkou intenzivní péče.
Obrázek 4: School of the Air
14:30 - Taky si vzpomínáte, jak jste se na základní škole učili o
australských dětech, které mají výuku přes rádio? Dnes už to není tak úplně
pravda. Poslední lekce přes rádio byla odvysílaná v roce 2005 a
v současnosti se využívá výhradně speciální program na video hovory mezi
učitelem a studenty. Na začátku každého školního roku dostanou žáci balíček
učebnic a studijních materiálů včetně věcí na výtvarnou výchovu. Odlehlé město
Alice Springs je první, kde byl podobný koncept výuky v roce 1951
realizován, a pyšní se titulem „největší školní třídou světa“. I když má pouze
120 studentů, její spádová oblast je území větší než tisíc kilometrů
čtverečných, tedy zhruba desetkrát větší než Anglie. K dispozici je nejen
škola základní, ale i školka pro menší děti. Čtyřikrát ročně se děti potkávají
na společný týden v Alice Springs a učitelé navštěvují jednou ročně děti
doma, aby se s nimi a rodiči seznámili a zkontrolovali domácí třídu. Poslední
rok školy mohou žáci dokončit korespondenčně přes pobočku v Darwinu nebo v některé
z internátních škol. V současnosti je v Austrálii 16 škol tohoto
druhu. Žáci jsou nejčastěji děti farmářů, policistů a personálu v odlehlých
turistických zařízeních. Významnou část studentů tvoří i aboriginské děti, pro
které je výuka o to složitější, že mluví jedním až dvěma z šesti
v současnosti nejběžnějších aboriginských jazyků, ale angličtina je pro ně
často cizí jazyk. Pro děti původních obyvatel Austrálie je obvykle zřízena i
kamenná škola, kde je angličtina druhým jazykem a školu na dálku pak mají jako
doplňkovou výuku přes satelit.
18:00 - V kempu
grilujeme. Krevetové kóma.
Středa 8. července 2015
09:00 – Sedíme na letišti v Alice
Springs a čekáme na náš let do Sydney s přestupem v Adelaide. Na přestupu
bohužel nemáme dost času na prohlídku města. Zůstáváme na letišti a těšíme se
domů. Snad se sem ještě někdy podíváme.
Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět
v neděli to bude skoro přesně rok, co jsme začali s naším blogem a můžete se
těšit na to nejlepší, co se nevešlo do předchozích dílů. Budeme vděční za veškeré
dotazy, náměty a komentáře.
M+R
Žádné komentáře:
Okomentovat