Zní to neuvěřitelně, ale už jsme v Austrálii více než rok, za několik
dní oslavíme i rok od zveřejnění prvního dílu našeho Australského deníku a
tento díl je už 28. v pořadí. Po krátké kariéře servírky a práci všeho
druhu jsem se já vrátila k daním a Radek k IT. Nelehké začátky a
toasty s margarínem vystřídalo exotické ovoce, klokaní maso a yum cha a
další místní delikatesy. Sydney už začínáme mít v malíčku a podívali jsme
se i do centra Austrálie. Už víme, co znamená arvo a brekky, že
anglicko-australský puding není žádný puding, ale koláč a přesvědčili jsme se,
že spíš než hada a pavouka potkáme v Sydney roztomilé vačice. Pokud vám
některá z předchozích částí unikla, nezoufejte, na konci tohoto dílu je
jejich seznam. Stačí jen kliknout.
Tento díl je ze střípků, které se nehodily nebo nevešly do předchozích dílů.
První z nich se týká australského právního systému. Ten je založen na
zvykovém právu, což v praxi znamená, že existuje jen málo zákonů
v českém slova smyslu. Soudní procesy se rozhodují na základě sporů
rozhodnutých v minulosti. O vině nebo nevině nerozhoduje soudce, ale
porota z lidu. Jde o aplikaci zásady, že každý má právo být souzen sobě
rovným. Soudce následně rozhodne jen o výši trestu. Účast v porotě je
povinná pro každého občana Austrálie, kderý obdrží předvolání. Strany sporu mohou
zamítnutím kandidátů ovlivnit složení poroty. Pokud se někomu příliš nehodí
účastnit se v porotě, může se pokusit znelíbit oběma stranám například tričkem
radikálního hnutí. Zajímavostí také je, že Australané mají povinnost chodit
k volbám a za její porušení je čeká nemalá pokuta. Trochu to připomíná komunismus,
i když všichni Australané nás ujišťovali, že si mohou vybrat, koho budou volit.
Některé bizarní soudní rozsudky jsou důvodem zvláštního chování Australanů.
Pokud se tu něco staví, celá stavba je obehnána vysokým neproniknutelným
plotem. Důvodem je rozsudek nad zlodějem, který se vloupal na cizí pozemek,
nevšiml si výkopu na bazén a vážně se zranil. Zloděj vysoudil nemalé odškodné
za to, že jáma nebyla dostatečně označená a zabezpečená. Bez ohledu na to, že
se zranil při lupu. Na rozdíl od českého právního systému ten australský
nepředpokládá, že lidé mají přirozenou míru inteligence.
Obrázek 1: Westfield tower
Westfield tower je nejen nejvyšší věží Sydney, ale se svými 309 metry se
pyšní titulem druhá nejvyšší vyhlídka na jižní polokouli. Věž byla slanostně
otevřena již v roce 1968. Můžete si zde pronajmout prostory pro koktejlovou
párty pro 200 lidí nebo pro 170 sedících hostů. Při příznivém počasí je údajně
vidět i přes sto kilometrů vzdálené Modré hory. Výhled na Operu je bohužel
zatarasený ostatními mrakodrapy. I přesto jsou restaurace a bar, které se otočí
okolo své osy zhruba za hodinu, velkou atrakcí. Westfield tower lze zahlédnout
v několika záběrech filmu Mission: Impossible 2, Godzilla a Strážcích
vesmíru. Že vám ten poslední film, respektive seriál, nic neříká? Pokud je vám
okolo třiceti, jistě si z dětství vzpomenete na seriál o partě, která se
pokřikem „Morfujeme“ mění v superhrdiny a zachraňují svět. Na příští rok
je připravován film inspirovaný seriálem. Dětské hrdiny vystřídali sexy herci a
Westfield tower si zahraje ve finální bitvě s padouchy. Pokud jste na
seriálu měli nejraději pestrobarevné upnuté oblečky hlavních hrdinů, přijdete
si na své, tvůrci je zanechali i ve filmu v hollywoodském stylu.
Obrázek 2: Makadamové oříšky
Makadamové oříšky jsou australská lahůdka, za kterou si v obchodě
připlatíte. Na jednom výletě jsme našli obsypaný celý strom. Řada oříšků byla
spadaná i pod stromem a pár jsme si jich sebrali. Doma následoval velký boj při
jejich otevírání. Kulatá hladká skořápka je opravdový oříšek. Nakonec jsme se
probojovali dovnitř, ale ještě že byl Radek nedůvěřivý a hledal makadamové
ořechy na internetu. Ukázalo se totiž, že ze všech druhů jsou hospodářsky využívány
jen dva, protože ostatní jsou nejedlé nebo jedovaté. Strach nám nedovolil naši
kořist ochutnat a ta putovala rychle do koše.
Obrázek 3: Jaro v Sydney
Žakaranda mimózolistá (Jacaranda mimosifolia) je zvláštní rostlina, která na jaře kvete v Sydney na každém rohu. Z dálky jsou stromy tak fialové, že listy není ani vidět. Domovem žakarandy je Jižní Amerika, ale díky záplavě krásných květů se rozšířila po většině světa, kde nemrzne. V Austrálii se jí díky teplému podnebí daří až moc a v některých místech je nutné před její rozpínavostí chránit australskou původní vegetaci. Na žakarandu odkazuje i australská koleda Vánoce, kde rostou eukalypty (Christmas Where The Gum Trees Grow). Stromy kvetou v prosinci, tedy v australském létě a v koledě se zpívá, že když kvetou žakarandy, blíží se vánoční čas. Podobné rčení se traduje i mezi studenty. Tradice, že když začnou kvést, je nejvyšší čas se začít učit na závěrečné zkoušky, vznikla původně v Brisbane, ale rozšířila se i do Sydney. Fotku jsme pořídili v areálu Sydneyské univerzity, která architekturou nápadně připomíná školu Harryho Pottera. Byli jsme se tam projít večer a udivuje mě, že kolem neproletěl nikdo na koštěti. Možná jsme se jenom špatně dívali.
Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět
v neděli se můžete těšit na díl o vtipných momentech a zajímavostech práce v
Austrálii. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.
M+R
Obsah našeho
Australského deníku
(pokud vám některý
díl unikl, stačí kliknout)
26.
Australská hudba
