V roce 2011 se k různým formám křesťanství hlásila přes polovinu
Australanů. Díky velkému počtu přistěhovalců tvoří nemalé procento Australanů
budhisté, muslimové a hinduisté. Na rozdíl od Česka, které je po Estonsku zemí
s nejnižším počtem věřících v rámci Evropy. Při sčítání lidu v roce 2011 se k
víře přihlásilo 20% Čechů. Mimochodem přemýšleli jste někdy o tom, jak je
možné, že v okolních zemích se stejnou historií jako třeba v Polsku a na
Slovensku je postoj ke křesťanství v současnosti tolik odlišný od Česka? Ale to
je na jinou debatu. Víra Australanů je ovlivněna jejich anglickým původem a
národnostním mixem přistěhovalců. Synagogy, mešity a kostely jsou k vidění ve
většině australských měst. Austrálie se netají svojí přistěhovaleckou politikou
a vláda avizovala svůj plán na dramatický růst populace v brzké budoucnosti.
Podle předpovědí by měla do roku 2101 australská populace vzrůst ze současných
24 na 62 milionů.
Náboženství domorodých Australců je úzce spojeno s přírodou a dobou snění, která
předcházela vzniku lidstva. Vzhledem ke skutečnosti, že v současnosti netvoří
ani 1 % australské populace, ve statistikách se příliš neodráží. Aboriginci
věří, že řeč, lidstvo a zvířata byli stvořeni nadpřirozenými bytostmi, které
následně zmizely ve vesmíru nebo v nitru země. Stejně jako pro většinu
ostatních náboženství jsou pro Aborigince typické rituály spojené se vstupem do
dospělosti, smrtí a dalšími významnými životními mezníky. Po příjezdu Angličanů
se křesťanské misie často aktivně účastnily na potlačení „pohanských“ zvyků
domorodců. Řada kostelů a církevních organizací se za toto chování oficiálně
omluvili až v roce 2000.
Mnoho kostelů a katedrál bylo v Austrálii postaveno v 19. století po
příjezdu anglických kolonizátorů. Když se na ně ale podíváte, určitě byst jim
tipovali o pár století více. Možná proto, že si tu Angličané chtěli připadat
jako doma, stavěli staře vypadající budovy. Kostely hrály jako představitelé
vzdělání, zdravotní péče a sociálních služeb významnou roli nejen v australské
historii. Australské kostely se i dnes významně angažují v těchto oblastech.
Přesto, že méně než polovina křesťanů v Austrálii navštěvuje kostel pravidelně,
zhruba čtvrtina všech školáků chodí na křesťanskou výchovu. Řada základních i
středních škol a univerzit je i dnes provozována různými církvemi a například
ty římskokatolické mají druhý největší podíl v tomto druhu australského vzdělávání
hned po školách státních. Navzdory tomu, že svoboda vyznání byla v Austrálii
uzákoněna v roce 1901, ve stejném roce byl přijat i zákon „o bílé Australské
politice“, který měl za úkol významně zvýhodnit migranty z Evropy. Tato regule
platila až do 70. let minulého století.
Židé představují necelé 1 % australské populace. Řada z nich do Austrálie
prchla před holokaustem v průběhu a ke konci druhé světové války. Největší
komunita je v Melbourne (60 000) a v Sydney (45 000). Významná část jich žila
nedaleko našeho prvního podnájmu a každý týden jsme je potkávali v typické
jarmulce a dlouhými prameny podél obličeje jak jdou na pravidelné setkání.
Původně byl islám přivezen do Austrálie muslimy ze sousední Indonésie. V
19. století se poté v Austrálii usídlili muslimové z Afganistánu a velbloudi,
které s sebou přivezli, se stali užitečnými pomocníky při překonávání
australských pouští. Na konci minulého století v rámci účasti v United Nations
přijala Austrálie řadu uprchlíků z muslimských zemí jako například Libanon,
Irán a Irán. Dnešní australští muslimové jsou spíše přistěhovalci z Pákistánu,
tedy alespoň v Sydney. Díky historickým okolnostem tvoří 36 % současné
australské muslimské populace muslimové narození v Austrálii. Nejstarší mešita
byla v Austrálii postavena již v roce 1888 a v posledních desetiletích bylo v
Austrálii založeno několik islamistických škol a více než 100 mešit.
Nedaleko mojí školy je v rámci velké administrativní budovy malý obchůdek.
Několikrát jsem tam viděla jít zástupy lidí a bylo mi divné, proč se všichni
tlačí zrovna do této trafiky, když několik obdobných je nedaleko. Až jednou
jsem záhadu odhalila. Něco jsem si tam šla koupit v době oběda a po celé
prodejně mezi regály byly zuté očividně použité boty. Pochvíli ze za závěsu v
rohu prodejny začali vycházet muži, kteří se obouvali. Prodejna je uprostřed
obchodního centra Sydney a šlo o muslimy, kteří si sem v dobře padnoucích
oblecích jen odskočili na polední modlitbu z okolních kanceláří.
Budhismus patří k rozšířeným náboženstvím v Indii a Tibetu. Hinduismus je
dominantní indické a nepálské vyznání. Hinduisté do Austrálie přichází také ze
"sousedního" Fidži. Austrálie má největší budhistický klášter na
jižní polokouli, což není zase takový výkon, protože v Africe ani v jižní
Americe není budhismus zrovna převládajícím náboženstvím. Klášter Jižní Ráj je
na australské poměry nedaleko Sydney a fotky vypadají úchvatně, takže už přibyl
na našem seznamu plánovaných výletů.
Vzhledem k tomu, že Indové tvoří početnou část australských přistěhovalců,
můžete tu narazit i na sikhy. Sikhismus pochází z indické oblasti Paňdžabu a i
když se k němu hlásí jen 2 % populace je to ze 1,2 miliardy Indů 24 milionů,
čím se sikhismus řadí co do počtu stoupenců na sedmou příčku ze všech světových
náboženství. Sikhové vyznávají jednoho boha a 10 guru. Od ostatního Indů se
odlišují nejen svojí pečlivostí, ale i typickým turbanem, díky kterému jsou
rozpoznatelní v davu. Tato identifikace jim brání vyhýbat se povinnostem, mezi
které patří například chovat se s respektem ke všem a pomáhat lidem.
Obrázek 1: Sikh ve svém typickém turbanu
Do debaty na téma náboženství jsem se jednou pustila i se spolužákem
Pákistáncem a Indem. Pákistánec je muslim, což v běžném životě znamená
například řadu stravovacích omezení. Nikoho asi nepřekvapí, že nejí vepřové.
Navíc ale může jíst pouze maso ze zvířat zabitých v souladu s tzv. halal
způsobem. Což zjednodušeně řečeno znamená, že se živá zvířata nechají vykrvácet
k smrti. Podle jeho přesvědčení jde o způsob jak získat chutnější nábožensky
přijatelné maso. V Čechách je tento způsob porážky považován za týrání zvířat a
byl zákonem striktně zakázán. Výjimku ze zákona byla nedávno zařazena pro
prodej takového masa z náboženských důvodů ev Česku a některé obchody
včetně jednoho řetězce supermarketů zařadily halal maso do nabídky pro své
muslimské zákazníky žijící v Česku. Společný oběd v restauraci, která nabízela
i bezmasá jídla a ryby, které se zabíjí napříč náboženstvími stejně, se
obrátila v neřešitelný problém v okamžiku, kdy z muslima vypadlo, že nemůže
jíst ani nic z toho, protože to bylo připraveno ve stejném nádobí, které
používají pro nehalal maso. Nakonec měl chudák k obědu meloun, i když silně
pochybují, že se nádobí, které se dotklo melounu, se nikdy nedotklo ničeho
nehalal. Náboženská dietní omezení spolužáka Inda se ten den v restauraci zdála
zanedbatelná. Měl pouze požadavek, že chce něco vegetariánského nebo rybu, což
nebylo v přímořské restauraci nic nesplnitelného. Po těchto manévrech mi bylo
skoro trapné objednat si nějaké maso. Ind se nám později svěřil, že během svého
téměř šestiletého pobytu v Austrálii několikrát již maso jedl. Ale kdyby se to
dozvěděli jeho rodiče, údajně by vyházeli všechny jeho věci na ulici a vydědili
by ho.
Kamarád Ind pochází ze severu a je vyznáním sikh. Podle jeho popisu jde
stejně jako v budhismu o mírumilovný životní postoj. Na rozdíl od budhismu,
který žebrání nepovažuje za špatné, jsou přívrženci sikhismu silně orientovaní
na pracovní úspěchy a za žádných okolností by nepřijali milodar. Částečně v
souladu se svou vírou a částečně z přesvědčení si on sám při své práci taxikáře
prý nikdy nebere od svých zákazníků spropitné. Oba rovněž v souladu se svou
vírou čekají na svůj první sex až po svatbě, před kterou by se měli vyvarovat
veškerého sexuálního kontaktu se ženami, což zahrnuje i pohled delší než 5
vteřin. Spolužák muslim navíc nesmí pít alkohol a v jeho zemi by mu za to
dokonce hrozilo vězení, ale i v Austrálii se v souladu se svou vírou drží
zásady abstinence. V Indii je přístup k alkoholu benevolentnější a spíš než
podle konkrétního druhu víry se liší podle jednotlivých indických států,
kterých je okolo 30.
Zřejmě největším problémem, který s sebou přináší australská diverzita
kultur a náboženství, je radikalismus. Nepřátelské nálady zejména vůči
přistěhovalcům muslimského původu se v Austrálii začaly objevovat po případech
hromadného znásilňování z roku 2000 a útoku na americké obchodní centrum 11.
září 2001 a vyvrcholily v roce 2005 násilnými potyčkami v sydneyské čtvrti
Cronulla následované útoky v celém Sydney. Nepokoje se podařilo zcela uklidnit
až po několika měsících.
Situace se opět přiostřila na podzim 2014, kdy útočník obsadil kavárnu v
centru Sydney a držel rukojmí téměř 24 hodin. Při pokusu jednoho z rukojmích
přemoci útočníka zemřelo několik lidí. I když v médiích bylo vše prezentováno,
jako útok duševně chorého jedince ber širšího kontextu, mezi přistěhovaleckou
komunitou v Sydney zavládl strach z lynčování podobnému tomu z roku 2005.
Některé ženy ze strachu odložily své typické šátky a vznikla iniciativa
Doprovodím tě. Zprávy o žádných útocích jsem ale nezaznamenala.
Obrázek 2: Místo, kde k incidentu došlo, bylo pokryté kobercem z květin
několik dalších týdnů
Další obavy z teroristického útoku zažila Austrálie na konci minulého roku,
kdy byly australské vojenské jednotky vyslány do zahraničí na pomoc v boji
proti muslimské armádě. Vzhledem k tomu, že několik dní poté se konalo finále
jedné z nejvýznamnějších sportovních akcí sezóny, otevřeně se mluvilo o
zvýšeném riziku útoku právě během tohoto zápasu. Protože jsem na stadionu ten
den pracovala, nebylo příjemné si po obvyklém školení projít i tím, co dělat v
případě teroristického útoku. Kromě obvyklých potyček hráčů na hřišti vše ale proběhlo
poklidně.
O nedávném stém výročí ANZAC dne, který je jedním z nejvýznamnějších
australských svátků, jsem se zmiňovala v některém z minulých dílů. Zhruba týden
před konáním výroční vojenské přehlídky bylo oznámeno odhalení šavlového
pochodu, který měl být spáchán. V důsledku toho šlo historicky o první akci
tohoto druh, při které směli být policisté a vojáci ozbrojeni. Během akce
samotné se již nic nestalo.
Přesto, že kulturní diverzita s sebou přináší řadu problémů, Australané
jsou obecně velmi tolerantní. Pokud byste zde pocítili sebemenší projevy
rasizmu, máte následný soudní spor s největší pravděpodobností vyhraný.
Austrálie, stejně jako například Anglie, má anglosaské zvykové právo. Což v
praxi znamená, že zákon je tvořen minulými rozsudky, které se stávají
precedentem. Jedno z mála práv ukotvených v zákoně, tak jak ho známe z Česka,
je právo na stejný verdikt v obdobném případě. Aplikace některých precedentů v
praxi vede někdy až ke komickým situacím. Kamarádka Polka mi vyprávěla, jak si
k nim do kanceláře někdo z asijských kolegů přinesl sošku posvátného zvířátka.
Po chvíli si někdo všiml, že tradiční soška má knírek podobný tomu Hitlerovu a
začali o tom vtipkovat. I když se po chvíli zeptali Polky, jestli ji vtípky
nevadí a ona se netvářila příliš nadšeně, personální nakázala sošku odnést,
kolegové se jí museli omluvit a personální se ji ještě ten den přišla opakovaně
zeptat, jestli je v pořádku.
Pro ukázku fungující náboženské diverzity, ale nemusíte až k protinožcům.
Vídeňská nemocnice, která patří ke světově největším, se může pyšnit
samostatnou modlitebnou pro křesťanské pacienty, jednou pro muslimy, další pro
židy a budhisty. Samozřejmě nesmí chybět symboly jednotlivých náboženství a
například pro muslimy vybavení na rituální umytí noh. Kdo by si nevybral z této
široké nabídky, poslední místnost je neutrálně zařízená k dispozici vyznavačům
ostatních náboženství.
Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět
v neděli se můžete těšit na australský hudební díl. Budeme vděční za veškeré
dotazy, náměty a komentáře.
M+R
Žádné komentáře:
Okomentovat