Velikonoce u protinožců

O tom, že Velikonoce byly v tradičním smyslu oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, asi už slyšel každý. Ale zamysleli jste se někdy nad tím, že související tradice byly vymyšleny na míru severní polokouli a na té jižní působí někdy trochu zvláštně? Velikonoce jsou oslavou nového života a to nejen toho Ježíšova, ale i mláďat a jarního rozpuku rostlin, což je symbolizováno tradiční žlutou a zelenou, případně i dalšími sytými barvami jara. V Austrálii, respektive na jižní polokouli, ale v době Velikonoc vrcholí podzim a oslava svátků jara, kterou sem přivezli angličtí kolonizátoři, tu dostává podzimní nádech. Obdobnému dilematu čelíte i o Vánocích, které v Austrálii připadají na léto. Moderní multikulturní Austrálie se s tím ale vypořádala po svém. Z každé kultury si vzala něco a dohromady tu vznikl neotřelý mix originálních australských tradic. Příkladem je masopustní průvod Mardi Gras. Původně křesťanskou tradici tu ke své propagaci využili homosexuálové a každoročně se prezentují nejen v Sydney ve velkolepém průvodu. O Mardi Gras se můžete více dočíst v jednom z minulých dílů. Teď už ale zpět k Velikonocům.

Na rozdíl od Česka je v Austrálii státní svátek nejen Velikonoční pondělí, ale i Velký pátek, kdy byl Ježíš podle Bible ukřižován. Datum Velikonoc je v Austrálii stejně jako v Česku pohyblivé a připadá na první úplněk po 21. březnu (první jarní úplněk). Tento výpočet byl zaveden již v roce 532 v rámci juliánského kalendáře Juliem Caesarem. V 16. století byl převzat i kalendářem gregoriánským. Anglický výraz pro Velikonoce „Easter“ je podle některých odvozeno od pohanského označení jara („eastre“) a později i pohanské bohyně matky Eostre, jejíž jméno je v různých zdrojích přepisováno různě. Původ českého slova Velikonoce se zdá zřejmější, ale odborníci se o přesném významu přou. V tradičním pojetí Velikonocům předcházel čtyřicetidenní půst, který je dobou rozjímání. Jeden z největších sydneyských kostelů, katedrála Svaté Marie, ve které jsme se byli před Velikonocemi podívat, měl symbolicky zakryté všechny sochy fialovým plátnem. Znovu odhalené byly až na Velikonoce.

 

Obrázek 1: Katedrála Svaté Marie

K novodobým svátkům patří v Austrálii hot cross buns, tedy kynuté neplněné buchty se sušeným ovocem a kořením, na vrchu se symbolickým křížem. V obchodech tu narazíte i na čokoládové zajíce v barevném alobalu, kteří jsou na chlup stejné jako ti čeští. Zajíc jako symbol plodnosti byl v souvislosti s Velikonocemi pravděpodobně poprvé zmíněn již v 16. století v Německu, odkud se tradice rozšířila do Anglie a dalších zemí. Angličtí dobyvatelé ji pak sebou přivezli i do Austrálie. První sladkosti ve tvaru velikonočních zajíců vznikly až zhruba o 300 let později pravděpodobně opět v Německu. V této oblasti má Austrálie jednu zvláštnost – velikonoční čokoládové bandikuty. Kampaň započala v roce 1991 a měla podpořit ochranu bandikutů, jejichž počty dramaticky klesly díky přemnožení do Austrálie zavlečených králíků. V prodeji byly se sloganem „žádní zajíci, ale bandikuti“. V roce 2015 ale na pultech vyhráli na plné čáře čokoládoví zajíci. Bandikuta jsem neviděla ani jednoho. Ještě že v přírodě to tak drtivá prohra bandikutů není. Na zajímavosti o australské králičí invazi se můžete těšit v příštím díle.

Obrázek 2: Bandikut

K australským velikonočním tradicím patří i barevná vajíčka, spíše ale jen ta čokoládová. Někteří rodiče je schovávají na zahradě a děti je pak hledají a věří, že je tam připravil velikonoční zajíc. Hledání vajíček pro děti pořádá i řada organizací. Zřejmě největší a nejoblíbenější taková akce je v několikakilometrovém Centennial parku. Lístky jsou beznadějně vyprodané již řadu týdnů před Velikonocemi. Na koledu, jakou známe z Česka, australské děti nechodí a velikonoční zajíc jim čokoládová vajíčka schovává už v neděli stejně jako v řadě jiných zemí. Takže tradice veskrze příjemné. Zamysleli jste se ale někdy s odstupem nad těmi českými? Protože je známe od dětství, nepřipadá nám na nich nic zvláštního. Když o nich ale vyprávíte cizincům, nevěřícné výrazy zpravidla střídá zděšení. Tradice pomlázky z vrbového proutí se snad až na Česko, Slovensko a pár sousedních regionů v dnešní době nikde nedodržuje. Pokud tak cizincům řeknete, že kluci a muži vyrazí v pondělí ráno obejít slečny a dámy ve svém okolí, párkrát je přetáhnou pomlázkou, aby neuschly, a za odměnu dostanou štamprli, kraslici a mašličku, zdá se jim to obvykle velmi šokující. Takže až si příště budete povídat s nějakým cizincem, můžete se pobavit jeho reakcí.

V období Velikonoc je velkým lákadlem v Austrálii i Royal Easter Show (česky Královská velikonoční show), která se koná v řadě měst i městeček. V Sydney ji dva týdny hostí bývalý olympijský park. Sami Australané někdy říkají, že slouží k tomu, aby rodiče mohli svým městským dětem ukázat, jak vypadá živá ovečka a že vajíčka nerostou v supermarketu. Zemědělci z venkova dovezou řadu živého dobytka a hrdě představují své produkty. K vidění jsou i různé soutěže, například dřevorubecké nebo ve stříhání ovcí. Velké oblibě se těší i rodeo na divokých koních a nejen pro děti jsou připravené pouťové atrakce. Kamarádi nám festival doporučili nejen jako skvělou možnost seznámit se blíže s australským zemědělstvím, ale i jedinečnou příležitost poznat pravou australskou náturu, slang a přízvuk, na který v multikulturním Sydney hned tak nenarazíte. Od návštěvy nás bohužel odradil déšť, který v Sydney neustal většinu prodlouženého víkendu. Snad nám tedy vyjdou alespoň naše budoucí cestovatelské plány a budeme mít možnost poznat krásy australského venkova na vlastní kůži.

Tož tak. Děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na Australskou historii v kostce, ale rozhodně se nebojte strohého výčtu dat a historických událostí. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

Radkův díl o zvířatech

O tom, co v Austrálii hopsá po souši, už psala Maruška, takže já se dneska zaměřím na zvířata pod vodou a ve vzduchu. Šnorchl jsme si koupili hned na začátku léta a už jsme viděli řadu zajímavých ryb, krabů, chobotnic a dalších potvor. A když si vezmu do vody i foťák vyženou mě na břeh až promodralé ruce. U pobřeží Sydney nelze přehlédnou gropery, ryby s výraznými zuby a rty, které by jim mohla závidět i Angelina Jolie. Velká pusa dala i český název celé jejich čeledi - „pyskounovití“.Gropeři často bývají doprovázeni řadou menších rybek. Překvapivým zjištěním bylo, že všichni gropeři jsou na počátku života samičky a až časem se z některých stanou samci. Samci dorůstají délky až 120 cm a mají kobaltově modré zbarvení. Zatímco samičky jsou hnědozelené a zhruba poloviční. V určité oblasti žije zpravidla pouze jeden až dva samci a větší množství samiček. Pokud dominantní samec zemře, největší samička vyroste, změní barvu a pohlaví a stane se dominantním samcem. Takže gropeři jsou vlastně takový transsexuálové. Když se k nim potopíte, vůbec se nebojí a naopak se může stát, že k vám zvědavě připlavou. Šokující je i jejich délka života a to až 35 let. Groper je v australském svazovém státě Nový jižní Wales (to je ten, kde je Sydney) přísně chráněn a v roce 1998 se stal dokonce státním symbolem.

Obrázek 1: Groper.

Zdroj: Richard Ling (Flickr) [CC BY-SA 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], via Wikimedia Commons

Na řadu ptáků, kteří jsou v Česku k vidění jen v zoo nebo u chovatelů, v Austrálii narazíte na každém kroku. Austrálie je domovem mnoha papoušků, například kakadu zde žije hned několik druhů. Přestože původně obývali rozsáhlé lesní porosty, dokázali se přizpůsobit i městskému životu. Není žádnou výjimkou je slyšet, jak se ozývají svým chraptivým vřeštěním a vidět je sedět třeba na semaforu. Některé druhy, jako například kakadu bílý, jsou považovány za nejpřítulnějšího z papoušků a ke svému majiteli si vytváří silné citové pouto. Lidé si je i zde oblíbili a dávají jim zobání za okno nebo na terasu. Zpočátku se zastaví jeden či dva, ale než se nadějete, tak přistane na hostinu i desítka kakadu. Často se k nim přidají i lori mnohobarví, kteří dostali své jméno podle výrazného zbarvení.

Obrázek 2: Kakadu na Mrs Macquarie's Chair

Obrázek 3: Lori mnohobarvý.

Zdroj: User:Fir0002 (Own work) [GFDL 1.2 (http://www.gnu.org/licenses/old-licenses/fdl-1.2.html)], via Wikimedia Commons

Ve městě si nelze nevšimnout všudypřítomných ibisů. Větší bílí opeřenci připomínají čápa s dlouhým zahnutým zobákem. Takto uzpůsobený zobák jim slouží k lovení raků a mušlí při brodění se bahnem. Ibisi žijící ve městě tenký zoban využijí zejména při prohrabávání popelnic a košů.

Obrázek 4: Ibis

Poměrně nečekanými živočichy, na které narazíte přímo v centru Sydney, jsou létající lišky. Nejedná se o ty čtyřnohé z lesa, ale o obrovské netopýry. Jde o největší létající savce na světě. Jejich rozpětí křídel dosahuje úctyhodného 1,5 metru. V odborné literatuře toto zvíře najdete pod názvem kaloň malajský, ale přezdívá se mu také upír jedlý, jelikož v některých oblastech Pacifiku je považován za delikatesu. Na rozdíl od většiny ostatních netopýrů nemají kaloni příliš vyvinutý sluch a k orientaci ve tmě a k lovu potravy nepoužívají echolokaci. Neživí se hmyzem, ale nektarem, ovocem a květy. Za potravou vyrážejí po setmění a létají i do oblastí vzdálených více než 50 kilometrů. Mláďata, která se teprve učí létat a nejsou schopná se vrátit na svůj domovský strom, přespí cestou na jiném a v návratu pokračují až druhý den ráno.

Obrázek 4: Létající lišky. 

Zdroj: Mnolf [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html), CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/) or CC BY-SA 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], via Wikimedia Commons

Svým typickým pisklavým zvukem na sebe upozorňují každý večer. Když chceme vidět celou kolonii, zajdeme do nedalekého Centennial parku, kde jich nad hlavou visí tisíce. Byli tam přestěhování z Královské botanické zahrady, jelikož takové množství už dávalo místním stromům a rostlinám příliš zabrat. Alespoň to k nim nemáme daleko.

Austrálie je známá různorodostí místní fauny. Kromě druhů rozšířených i na ostatních kontinentech zde narazíte i na řadu zvířat, která se tu díky velké vzdálenosti od ostatní pevniny vyvíjela unikátním způsobem. O těch zase někdy příště.

Tož tak. Děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit opět na Maruščin tentokrát velikonoční díl. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.
M+R