Lekce australské angličtiny nejen pro začátečníky

Psaní některých dílů mi dávalo zabrat, ale tenhle šel tak nějak sám. Inspirace je každý den víc než dost. Napsala jsem ho téměř na jeden zátah, tak snad se vám bude líbit.

Zmatení z australské angličtiny může nastat hned při pozdravu. Obvyklým australským pozdravem je doslovný překlad našeho dobrý den, tedy „Good Day“. Na rozdíl od zbytku anglicky mluvícího světa se zde není nutné zdržovat rozlišováním, jestli je čas popřát dobré dopoledne nebo odpoledne, jak od nás bylo striktně vyžadováno na všech lekcích angličtiny v Česku. Často se setkáte i s neformálním přepisem G´day, který více méně odpovídá i způsobu, jak tento pozdrav místní vyslovují. Stejně jako například v Anglii bezprostředně po pozdravu následuje dotaz na to, jak se vám vede. Nejčastěji se používá otázka „How are you going?“, ale ani větou „How are you?“ nic nezkazíte. Obdobně jako v Anglii i v Austrálii se bez ohledu na skutečnost sluší odpovědět, že se máte dobře. Běžná je například odpověď „Not too bad“, což doslovně sice znamená „Není to tak špatné“, ale ve skutečnosti jde o synonymum pro dobře. 

Pozor také na to, jak se tváříte. Obvyklý český neutrální nebo spíše zamračený utrápený výraz vyvolá v Australanech obvykle dojem, že se člověku muselo stát něco opravdu špatného a smutného, jako minimálně smrt celé rodiny, výpověď z práce nebo diagnostikování smrtelné choroby. Včetně cizích lidí na ulici a v autobuse, se vás pak opakovaně začnou prát, zda je vše v pořádku („Everything alright?“). Takže i pokud spěcháte třeba do práce, vyplatí se u toho usmívat nebo se tvářit alespoň neutrálně optimisticky a tím se vyvarovat hovorů, zda jste v pořádku, které vás zdrží ještě více. I když to vyžaduje trochu cviku, usměvavějším a méně ukřivděným přístupem k životu bychom se mohli v Austrálii inspirovat. Pokud je člověk s něčím nespokojený, má v podstatě jen dvě možnosti – něco s tím udělat nebo se s tím smířit. Stížnosti a naštvanost nad nespravedlivostí světa nic nezmění, tak proč si s nimi kazit život.

Ale zpět k angličtině na pátém kontinentu. Zkratky se tu celkově těší všeobecné oblibě. Pokud vás někdo po výměně úvodních zdvořilostních frází pozve k sobě na „barbie“. Neděste se, že jde o dětinského blázna, co si hraje s panenkami. „Barbie“, nebo také zkráceně jen BBQ, je hovorový výraz pro grilování („barbeque“). Logika, proč se zdržovat se třemi slabikami, když je lze zkrátit do dvou, má něco do sebe. Velmi příjemné je, že na řadě pláží i dalších místech jsou volně k dispozici veřejné plynové grily. Stačí si tedy jen donést vlastní klobásky a nefalšované australské „barbie“ může začít.

Obrázek 1: „Barbie“ na pláži v Manly

Ještě jedna zkratka. Schválně hádejte, co je „servo“. Na mě to působí jako výraz z filmu Rychle a zběsile. Ve skutečnosti jde o australský výraz pro benzínovou pumpu, který vznikl v době, kdy se tam kromě benzínu nabízely i opravy aut. Označení servisní stanice („service station“) se zachovalo, i když se tu dnes obvykle prodává jen benzín a maximálně nějaké občerstvení. „Service station“ pak bylo jednoduše zkráceno na „servo“. Možná by se němčina se svými dlouhými složeninami a nejdelším slovem se 63 znaky („Rindfleischetikettierungsüberwachungs- aufgabenübertragungsgesetz“ neboli zákon o přenosu povinností při kontrole označování hovězího masa) mohla u protinožců inspirovat.

Zákeřností nejen v Austrálii je psaní číslic, které v Čechách z nepochopitelných důvodů píšeme jinak než velká část zbytku světa. Problematické jsou zejména jednička, čtyřka a sedmička. Jednička se ve většině zemí píše pouze jako svislá čárka a naší jedničku budou ve většině případů považovat za sedmičku. Sedmička se totiž píše obvykle bez přeškrtnuté nožičky a naše sedmička ta na Australany působí spíš jako čtyřka. Neptejte se mě proč, já v tom podobnost také nevidím. Čtyřka se kreslí jedním tahem jako jednička s trojúhelníkem v horní části. No raději se podívejte na obrázek. Při soustředění na čísla, která mi někdo rychle diktuje, myslet ještě na to, že je musím psát anglickým způsobem, mi zatím moc nejde. Zlepšení této dovednosti by značně usnadnilo život nejedné servírky a zmatky o počtu objednaných porcí a čísle stolu, kterého se objednávka týká. Donutit ale mozek a ruku psát čísla jinak než doposud, dá celkem fušku. Pozor také na to, že čárka v čísle v angličtině obvykle odděluje tisíce (namísto v Česku používané mezery). A místo desetinné čárky se tu píše tečka. Nenechte se zmást nečekaně levnou cenou luxusního zboží, tím že čárku oddělující tisíce budete chybně požadovat za českou desetinu a cena zboží tak podle vás nebude 10 tisíc, ale 10 dolarů. Kdybyste náhodou v budoucnu pracovali v bance, dávejte si pozor, abyste špatným použitím čárky a tečky nenarušila poklidný chod místní ekonomiky.

Obrázek 2: Porovnání anglického a českého způsobu psaní čísel

Obyvatelé pátého kontinentu o sobě nikdy neříkají, že jsou Australané („Australians“). Sami sebe označují jako Aussie, což je často zkracováno na „OZ“. Druhý výraz se vyslovuje po písmenech, obojí se tak čte shodně zhruba jako „ozí“. Lekce australské angličtiny, by nebyla kompletní bez zřejmě nejpoužívanější Australské věty „No worries.“, která znamená „Bez obav.“ a dá se použít víceméně kdykoliv. Často se používá i například jako vyjádření souhlasu.

Australská angličtina nepoužívá přehnanou intonaci, jako například někteří Angličané. Navzdory některým odlišnostem tu běžné americké angličtině většina lidí bez problémů porozumí, protože ji mají stejně jako my odposlouchanou z hollywoodských filmů a amerických seriálů. A pokud někdy získáte dobré mínění o své angličtině a poté potkáte člověka, kterému ze tří vět nebudete rozumět ani slovo, nezoufejte. Pravděpodobně jde někoho z Nového Zélandu a mluví tzv. kiwi angličtinou, která alespoň mě dohání k šílenství. Po takovém setkání člověk ještě s láskou vzpomíná na decentní australský přízvuk.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na článek o australském opravdu netradičním přístupu k alkoholu. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

Sydneyské zajímavosti

Věděli jste, že obyvatelé Sydney v češtině nemají na rozdíl od Pražanů, Brňanů atp. jednoslovné označení. V angličtině se jim říká „Sydney-siders“. Sydney leží na pobřeží Tichého oceánu na jihovýchodě australského kontinentu v zálivu Port Jackson. Hlavní rameno zálivu má 19 kilometrů a je největším přírodním přístavem na světě. Přístav je zakončen čtvrtí Darling Harbour, která kromě řady restaurací láká návštěvníky i na 3D kino s největším plátnem na světě a sydneyské akvárium, kde se v proskleném tunelu prohání žraloci přímo nad vaší hlavou. Lístky do kina máme koupené na příští měsíc, tak se můžete těšit v některém z příštích dílů. A akvárium si taky jistě nenecháme ujít.

Průměrná nadmořská výška Sydney je pouze 3 metry nad hladinou moře. Jeho plocha je více než dvacetkrát větší než Praha a tím pádem je rozlehlejší než celý Středočeský kraj. Nejvzdálenější části Sydney tak leží více než 100 km od sebe. Jedním z důvodů této rozlohy je fakt, že drtivá většina obyvatel žije v malých viktoriánských domcích s předzahrádkou a bytové domy jsou spíše výjimkou převážně v centru.

Nejmladší kontinent se vzhledem ke své blízkosti u rovníku rozkládá převážně v tropickém a subtropickém pásmu. Mírné podnebí, podobné tomu českému, je pouze na ostrově Tasmánie, který leží pod jižní částí australského kontinentu. Sydney se nachází v subtropech, ale díky poloze u oceánu zde obvykle letní teploty nedosahují takových extrémů jako v nitru kontinentu. Nejvyšší naměřená teplota byla přes 45°C. Obecně jsou však v Sydney teploty nad 40°C spíše výjimkou a to i v lednu, který je zde na rozdíl od Česka nejteplejším měsícem. Lehce šokující je však nejnižší naměřená teplota. No schválně, tipněte si. Je to něco přes 2°C. Není tak divu, že sněhové srážky byly v Sydney naposledy zaznamenány v roce 1836. Ani to však není jisté, protože podle některých zdrojů se jednalo o kroupy.

 Obrázek 1: Mapa světa

Nečekaným meteorologickým jevem v Sydney jsou písečné bouře. V roce 2009 zasáhla město nejsilnější písečná bouře („Sydeney red dust storm“) za posledních 70 let. Silný vítr rychlosti přes 80 km/hod přinesl do města drobný písek z pouště a město bylo několik dní zahaleno tmou z červeného prachu. Ne nadarmo je Austrálie přezdívána rudý kontinent. Nikoho asi nepřekvapí, že tento přírodní úkaz ochromil nejen sydneyskou leteckou, ale i lodní dopravu, která je obdobně jako například v italských Benátkách významnou součástí zdejší městské hromadné dopravy.

Stavbou číslo jedna je v Sydney beze sporu Opera. Realizace technicky náročné budovy z dílny dánského architekta Jørna Utzona se protáhla z plánovaných 5 na 14 let. Architekt se při jejím návrhu inspiroval slupkami z oloupaného pomeranče. Opera byla slavnostně otevřena britskou královnou Alžbětou II. v říjnu 1973, první představení ale bylo odehráno již o měsíc dříve. Stavba Opery se prodražila ze zamýšlených 7 na více než 100 milionů AUD a část prostředků byla financována z výnosů z loterie zřízené za tímto účelem. Jednou z nejvýznamnějších položek celého rozpočtu byla výroba speciálních skořepinových střech a více než milionu dílů jejích obkladů. Speciální v dešti samočistící keramické obklady byly přepraveny do australské metropole ze Švédska. Jen škoda, že tato převratná novinka se ani po 40 letech nerozšířila i na běžná okna. Nad v dešti samočistícím oknem by jistě zaplesalo srdce každé hospodyňky. Ale zpět k sydneyské Opeře. Kvůli sporům ohledně více než desetinásobně překročeného rozpočtu odjel Utzon z Austrálie ještě před dokončením celé stavby a své dílo pak už nikdy neviděl kompletní. Označení opera není zcela přesné. Operní sál je pouze jedním z pěti divadelních a koncertních síní a to ani ne tou největší.  

V těsné blízkosti Opery se nachází i druhá z dominant Sydney Harbour Bridge, velkolepý most přezdívaný díky svému tvaru ramínko na šaty („coat hanger“). Během Velké hospodářské krize ve třicátých letech minulého století dosahovala míra nezaměstnanosti v Austrálii jedné třetiny. Ekonomický růst přineslo až opětovné zvýšení ceny vlny, které sebou neslo i rozkvět stavebního průmyslu a výstavbu Harbour Bridge. Realizace rozsáhlého projektu dala práci řadě nezaměstnaných. Možná se zadavatelé inspirovali českou Hladovou zdí, jen zvolili poněkud praktičtější stavbu. Při slavnostním otevření mostu v roce 1932 nebyla páska přestřižena premiérem Nového Jižního Walesu, ale přeťata tasenou šavlí předákem pravicové opozice, který nečekaně přicválal na koni a premiéra předběhl. Za tento čin dostal pokutu 4 AUD za buzení veřejného pohoršení. Páska byla improvizovaně svázána a znovu slavnostně přestřižena. Během otevření přešlo přes most 300 000 lidí za jediný den. Pro milovníky adrenalinu je nabízena možnost túry po horním oblouku Harbour Bridge, který se ve svém nejvyšším místě tyčí 134 metrů nad hladinou moře. Celková délka mostu činí více než kilometr a je dostatečně široký pro osmiproudou dálnici, dvě železniční koleje, cyklostezky i chodníky. Kompletní natření mostu trvá 10 let a po jejím dokončení je třeba začít od začátku. Není se čemu divit. Jeden známý nám nedávno vyprávěl, že lidem, kteří bydlí nedaleko moře, dobré kolo zkoroduje do téměř nepojízdného stavu díky koncentraci soli ve vzduchu během dvou let a nějaké bazarové klidně i za méně než rok.

 Obrázek 2: Harbour Bridge

Na jižním konci Harbour Bridge se ve čtvrti The Rocks nachází nejstarší dochované části osídlení města. Úzké strmé uličky s malými domky při troše fantazie připomínají podhradí Pražského hradu. V rámci několikaletého programu byla čtvrť zrekonstruována a je sídlem řady restaurací, kavárniček a víkendových trhů. V této čtvrti se nachází i Muzeum moderního umění („Museum of Contemporary Art“). V přízemí muzea se mimo jiné nachází prázdné bíle vymalované místnosti, ve kterých jsou na všechny stěny a strop promítány efektní videoprojekce. Z řady expozic je patrný silný vliv asijské kultury a své místo tu má i výstava umění Aboriginců, tedy původních obyvatel Austrálie. Zajímavá je i přechodná výstava, která netradičně kombinuje látkové exponáty s prouděním vzduchu a světelnými efekty. Odměnou všem, kteří vydrží nálož moderního umění, je v nejvyšším patře kavárna s výhledem na Operu a Harbour Bridge. V obchůdku s moderním uměním v přízemí muzea, kde jsme se schovávali jak jinak než před největším lijákem dne, jsme narazili mimo jiné i na vodovky a pastelky KOH‑I‑NOOR, výbavu každého českého prvňáčka. K mání je tam i nafukovací žirafa slavné české designérky hraček Libuše Niklové, tvůrkyně plastové kočky s bílou harmonikou místo břicha, která byla součástí většiny českých domácností za minulého režimu. Po úspěšné mezinárodní výstavě jejích nadčasových hraček v roce 2010 byla v České republice obnovena výroba jejích hraček. Ale to už je trochu jiný příběh. 

 Obrázek 3: Muzeum moderního umění

Stejně jako Londýn i Sydney nabízí řadu muzeí a galerií se vstupem zdarma. Určitě je můžeme doporučit jako příjemný program třeba na deštivé odpoledne. A vzhledem k tomu, že už prší několikátý týden téměř nepřetržitě, prošli jsme již většinu z nich. Možná právě zdejší deštivé srpnové počasí bylo důvodem, proč se Angličané rozhodli kolonizovat Austrálii, prostě si tu připadali díky tomu jako doma v deštivé Anglii. Zdejší déšť si ale nepředstavujte jako žádné mrholení, ale spíš jako českou srpnový lijavec. V předpovědi počasí se střídají dny s mráčkem s nápisem „sprchy/spršky“ („showers“) a déšť („rain“). „Showers“ jsou oficiální pojem znamenající kratší velmi intenzivní déšť, který se může opakovat. Když už jsme u toho deště, pokud někdo sháníte námět na dobrý podnikatelský plán, jeden bych měla - prodej holínek v Sydney. Po velmi intenzivním shánění se mi je podařilo nalézt jen v několika obchodech, bohužel nikde ne v mojí velikosti. Ale předpověď na příští týden vypadá optimisticky, tak snad už nebudou letos potřeba.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na lekci australské angličtiny nejen pro začátečníky. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R