K oblíbeným australským odrůdám vína patří z červeného Shiraz a
Merlot a bílí Sauvignon Blanc nebo Chardonnay. Hlavní vinařské oblasti jsou
ostrov Tasmánie, okolí řeky Margaret River v západní Austrálii a údolí Hunter
Valley tři hodiny jízdy na sever od Sydney. Zbylé území Austrálie není kvůli
suchému klimatu pro pěstování révy vhodné. Ani na Tasmánii nejsou podmínky pro
vinařství ideální. O tom, jak to přechytračil československý rodák, pan Josef
Chromý, jsme psali nedávno (zde).
Vinařská tradice v Hunter Valley začala před 150 lety. My jsme se tam vypravili
loni v prosinci. Vyrazit na ochutnávku vín autem jsme zavrhli, a i když
nejsme příznivci organizovaných zájezdů, byla to v tomto případě dobrá
volba. Naše cesta začala ochutnávkou vína již chvíli po desáté hodině ráno.
Víno k snídani. A vlastně proč ne. První vinařství, které jsme navštívili,
bylo spíš rodinné. Za to druhé velkovinařství vyváží do několika zemí světa a
minulý rok uspořádalo koncert Rolling Stones. Rovněž co se týče diverzity
produkce, nechtěli zřejmě podcenit žádný segment trhu a tak mimo vinařství
otevřeli i soukromý pivovar.
Obrázek 1: Hunter Valey
Místní vinař nás poučil, že šumivé víno je lepší otevírat rotací lahve
namísto otáčení zátkou nebo alternativně můžete jako profesionálové použít
otvírák na šumivá vína přezdívaný „disco Jack“. Dozvěděli jsme se i další
zajímavosti. Věděli jsme, že při výrobě bílého vína se nechá zkvasit jen šťáva
z bílých hroznů, červené se vyrábí z celých rozmačkaných hroznů. A co růžové?
To je na půli cesty. Stejně jako u bílého se nechá zkvasit jen šťáva, ale
tentokrát z červených bobulí. Australské hrozny z této oblasti jsou
díky slunnému podnebí velmi kvalitní. Někdy ale zvítězí dychtění po nízké ceně
nad touhou po kvalitě. Roli hrají i daně. Australská daň z vína je 29%
plus 10% DPH. V Čechách tichá vína podléhají jen DPH.
Většina australských vín se prodává se šroubovací zátkou nebo v tří až
pětilitrových krabicích. Krabicové víno a víčko místo korku nemají
v Austrálii vůbec negativní punc. Na jejich výhodách se shodnou nejen milovníci
praktické stránky věci, ale i odborníci z řad vinařů. Krabice totiž
poskytuje vínu temno, po otevření zamezí přístupu vzduch díky malému kohoutku a
víno tak vydrží déle čerstvé. Na ceně se pak pozitivně odráží nižší náklady na
obal, jednodušší převoz a vyšší odolnost při nárazu. Víno s korkovou
zátkou by se podle některých odborníků mělo skladovat hrdlem dolů, aby korek
nevysychal a víno neoxidovalo. Nebezpečím korku jako přírodního materiálů mohou
být i bakterie a aroma.
Obrázek 2: Australské krabicové víno s kohoutkem
Australané si rádi dají sekt u každé méně či více slavnostní příležitosti.
Na silvestrovských oslavách první špunty bouchají už odpoledne i během celého
večera. Jako servírka jsem loni poslední den v roce otevřela okolo sto
lahví. Disco Jacka jsme bohužel neměli a lidská ruka není přes znalost všech
triků na otevírání tolika lahví stavěná. Do té doby jsem si také myslela, že na
dlani nelze mít modřinu. Stejně jako Češi i Australané si sekt někdy familiárně
objednávají jako bublinky (bubbles) a kromě silvestra připadá nejvyšší spotřeba
na den dostihů Melbourne Cup, taková australská Velká Pardubická.
Na české značky alkoholu ani piva jsme tu zatím nenarazili, tedy mimo české
restaurace v Sydney. Nedaleko centra můžete vyrazit do Tommy's Beer Cafe nebo La
Boheme Restaurant. Můžete si tu dát třeba točenou Plzeň nebo Kozla. Nejznámější
značky australského piva jsou Pure Blonde a James Boag's. Podle názvu je ale
jednoznačné moje nejoblíbenější pivo Little Creatures (Malé příšerky). Pivní
lahve i víčka vypadají stejně jako české, ale lze je díky závitu jednoduše
otevřít rukou. I když i tady moje zkušenost servírky velí, že šroubování
několika zátek za minutu se pořádně zaryje do ruky a je lepší si vzít otvírák. Pivo
se podává bez pěny, někdy natočené ve džbánu pro celý stůl a oblíbené jsou i
variace, ze kterých by měl český ortodoxní pivař noční můry. Australané si
objednávají pivo s ledem nebo s limonádou. Standardní velikost piva je
třetinka, přesněji 285 mililitrů, půllitr je spíš výjimkou. V baru si
můžete dát malé pivo middi, velký schooner nebo to s limonádou shandi.
Z tvrdého alkoholu můžete v Sydney narazit na všechny světové
značky a z australských hlavně na rum, třeba Bundaberg. Co se týče
koktejlů zejména australští studenti si míchají ozmopolitan. Oz čteno po
písmenech jako „ou-zí“ je hovorové slovo pro Australana. Na koktejl si
připravte vodku, nejlevnější krabicové víno (goon) a jakoukoliv limonádu. Až
vás koktejly omrzí, můžete vyrazit na zahradu zahrát si alkoholní hru „Goon of
Fortune“. Potřebujete jen krabici vína a otočný zahradní sušák na prádlo. Z krabice
vytáhnete vnitřní hliníkový pytel s vínem a kohoutkem, upevníte na sušák a
na koho se otočí, ten se musí napít. Pod perným australským sluncem může být
tahle hra dobrodružná.
Obrázek 3: Alkoholová hra Goon of Forturne
Sydneyskou specialitou jsou skryté bary. Jsou většinou v malých
postranních uličkách bez jakéhokoliv označení. Pokud nejdete s někým
místním nebo se náhodou neocitnete přímo před barem, na drink si do skrytého
baru asi nezajdete. Dalším úskalím je jejich rozloha. Obvykle jsou velmi malé a
přeplněné. I když by se na první pohled mohlo zdát, že skrytý bar je nejhorší
marketingová strategie a podnik je odsouzen ke krachu, opak je pravdou. Budují si
tak určitou exkluzivitu. Do jednoho z nich můžete vyrazit třeba do uličky Abercrombie
Lane. Až budete u vchodu, který vypadá jako zadní dveře do kuchyně, tak jste
tam.
O tom, že v australských barech se často nenajíte a
v restauracích si neobjednáte zase alkohol jste si už mohli přečíst
v našem prvním díle o alkoholu (zde).
Najdou se i podniky, zpravidla luxusnější, které nabízí obojí. Kompromisem na
půli cesty jsou restaurace s BYO licencí, což je zkratka pro „Bring Your
Own“, tedy „přines si vlastní“. Jednou z takových je i čínská restaurace Din
Tai Fung, kam jsme se vydali s vlastní lahví vína oslavit moje nedávné
narozeniny. Po usazení ke stolu nám byl nabídnut stojánek na kabelku a povlak,
který se navlékl přes sako na židli, aby nedošlo k nechtěnému umazání. Jako
předkrm jsme zvolili napařené knedlíčky wonton plněné vepřovým masem a jako
hlavní chod kung pao s rýží a barevné knedlíčky, každý s jinou
náplní. Na závěr jsme neodolali taro chlebíčku a dalšímu dezertu stvořenému
k příležitosti čínského nového roku ve tvaru opičky, jelikož ta je jeho
letošním symbolem.
I když Češi zpravidla na plné čáře vedou ve spotřebě piva na hlavu, první
bílí osadníci v Austrálii pili více alkoholu, než kterákoliv jiná komunita
v historii lidstva. Absence zemědělství v počátcích osidlování je nutila
vše dovážet a tak se tu ve velkém pil hlavně rum. I dnes drží Austrálie přední
příčky ve spotřebě alkoholu, což je obdivuhodné vzhledem k velkému počtu
Asiatů v Austrálii, kteří obecně nemají gen na odbourávání alkoholu, a
s jejich průměrnou konzumací jim asi musí pomáhat někdo jiný. Podle jiné
statistiky jsou aktuálně největší pijani piva Němci, poté Češi a Australané.
Obrázek 4: Zavírací doby barů mohou turisty šokovat
V Austrálii panuje přísná legislativa ohledně konzumace alkoholu. Na
druhou stranu je zde povoleno řízení i po vypití jedné skleničky, přesněji do
půl promile. Pokud si ale přihnete víc, hrozí tučné pokuty. Stejně jako
v Česku i v Austrálii mají bodový systém. Za přestupky během státních
svátků jsou sankce dvojnásobné. Co se týče alkoholu na pracovišti, australští
zaměstnavatelé to nevidí nijak negativně. Lednička v kanceláři je často
doplňovaná pivem z firemního rozpočtu a páteční odpoledne v práci si
mnozí zpestří skleničkou. Tak nějak to dává smysl, protože s konzumací
alkoholu se tu vzhledem k uzákoněné zavírací době vyplatí začít včas. Bary,
které nasbírají trestné body za potyčky a výtržnosti, musí zavírat již po
půlnoci.
Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět
v neděli se můžete těšit na netradiční díl nazvaný australská abeceda. Budeme vděční
za veškeré dotazy, náměty a komentáře.
M+R
Žádné komentáře:
Okomentovat