Ano, i Austrálie má
svou zlatou horečku, jen se o ní nemluví tolik jako o té v Americe, o které vznikla
řada filmů. V posledních několika stoletích proběhla zlatá horečka
v Austrálii, Číně, Kalifornii a ta zřejmě nejznámější na řece Klondike,
kterou ve svých románech proslavil Jack London.
Ale od začátku o té
australské. Ještě před tím, než začala australská těžba zlata, byl zde jako
platidlo používán rum. První australští usedlíci, kteří čelili těžkým životním podmínkám
a chybějící infrastruktuře, požádali britskou královnu o peníze na nemocnici.
Ta jim bohužel nevyhověla. Jeden z politiků však přišel s nápadem,
získat peníze z prodeje licence na dovoz alkoholu do Austrálie. Tímto
činem vydělal na sydneyskou nemocnici, která je tak velká, že nikdy nebyla plně
využitá k léčbě nemocných. Nemocnice je dodnes přezdívána „rumová“. Jako
platidlo byl objemný rum nahrazen záhy praktičtějším zlatem.
Zlaté šílenství
začalo v australském státě Nový Jižní Wales na východním pobřeží a bylo
následováno významnými nálezy zlata na jihu ve státě Viktoria a završeno těžbou
na západním pobřeží na konci devatenáctého století.
V Novém Jižním Walesu bylo první zlato
objeveno již v roce 1823. K jeho masové těžbě ale došlo až později.
V roce 1851 zlato hledalo zhruba 100 lidí. O několik měsíců později již tu
byly 2000 zlatokopů a další tisíce byly na lodích do Austrálie. Během deseti
let zlaté horečky vzrostla populace Nového Jižního Walesu z 200 000 na 357
000. Výnosy v této lokalitě činily během druhého roku zlatého šílenství
přes 24 tun zlata. V roce 1872 všechny statistiky překonal nález 235 kilogramů
těžkého zlatého nuggetu velikosti dospělého muže, pojmenovaného po svém nálezci
Holtermannův nugget. Když
přivřu obě oči, Holtermann mi připomíná tatínka Péti Bajzy ze seriálového
zpracování Poláčkova románu Bylo nás pět. Když odmyslíme časovou nepřesnost,
mohlo by to být vysvětlení, kde vzal na svůj koloniál.
Obrázek 1: Holtermannův
nugget
Zlatá horečka
v australském státě Viktorie
začala v roce 1851 a trval pouze deset let. Navzdory relativně krátké době
se tu vytěžilo přes 60 milionů trojských uncí zlata, tedy 2 000 tun. Město
Melbourne v období zlaté horečky skokově rostlo. Kde ještě v roce
1835 nebyli žádní běloši, o dvacet let později již stálo stodvacetitisícové
město. Město Castlemaine se proslavilo možností sbírat zlaté nuggety bez
nutnosti kopat a poté vzali zlatokopové útokem zlatonosné řeky v této
oblasti.
Vidina rychlého
bohatství přilákala zlatokopy z celého světa, což pozitivně přispělo
k nárůstu v té době nevelká australská populace. Masový byl příliv
zejména Číňanů. Ve snaze potlačit tento trend byla vydána řada diskriminačních
zákonů. Například některé dopravní prostředky měly kvótu, že Číňané musí tvořit
měně než polovinu cestujících. Poté co do Austrálie dorazily zprávy o nálezech zlata
v Americe, následoval exodus zlatokopů, zejména těch z Evropy a
Ameriky. Ve snaze udržet na rudém kontinentě nové obyvatele, přislíbili
zástupci britské vlády odkup australského zlata, na vládní náklady byly
vypraveny jednotky geologů specializujících se na zlato a obměna byla slíbena
tomu, kdo první objeví nové naleziště.
Zlatá horečka
s sebou přinesla i řadu sociálních a ekonomických problémů. Deset městeček
na jih od Melbourne se proměnilo v ohromný slum a stany se staly domovem
tisíců migrantů z celého světa. Zlatokopové utápěli své těžké životní a
pracovní podmínky v alkoholu. Rozšířil se také výkon nejstaršího povolání,
prostitutky zajišťovaly zábavu v genderově nevyvážené společnosti. Profesionální
společnice byly svým způsobem také zlatokopky. V Austrálii si přišly na
čtyřnásobný výdělek než jejich kolegyně v jiných lokalitách. Dalším
problémem byly nedostatečné dodávky jídla i zlatokopecké náčiní, což vyhnalo jejich
ceny během jedné z největších zásobovacích krizí do závratných výšin. V pouštních
neobydlených oblastech byly navíc komplikované dodávky vody. Jsou tak známé
nejen případy úmrtí žízní, ale i v důsledku nemocí ze špíny.
Po několika
desetiletích australské zlaté horečky byla těžba zlata zcela zastavena. Velký
boom zlatokopectví zejména v západní Austrálii nastal v důsledku pádu
americké burzy a zdvojnásobení cen zlata v roce 1921. Bohužel větší nálezy
byly tehdejší technologií nedosažitelné a tak po několika letech došlo
k opětovnému utlumení těžby. Díky novým technologiím a opětovnému nárůstu
světových cen zlata, byla těžba v Austrálii znovu obnovena v 80.
letech.
Významná jsou také
australská naleziště železné rudy na západním pobřeží. Většina z nich se
nachází v odlehlých velmi řídce osídlených oblastech. Zdejší zaměstnanci
se přezdívají „flying workers“ (létající pracovníci). Obvykle mají domov a
rodiny v některém z velkých australských měst a několik týdnů práce
střídá týden volna s rodinou. Skutečnost, že takový pracovní režim
nevyhovuje každému, je kompenzována velmi štědrou výplatou i na australské
poměry. Bohužel i tak si odloučení od rodiny a přátel vybírá svou daň a mezi
létajícími pracovníky je významné procento sebevražd. Většina z nich chce
takto procovat pouze chvíli a našetřit nějaké peníze. Poté co si ale zvyknou na
vyšší životní úroveň, nadstandardní výplata se jim jen těžko opouští. Před
několika měsíci byl dosažen smutný rekord v procentu sebevražd těchto
pracovníků. Vzhledem ke klíčovému významu tohoto odvětví zasedala nad touto
problematikou i australská vláda.
Podle legendy došlo
k nálezu australské železné rudy v 60. letech, když byl při letu
v bouři zlatokop Hancock přinucen letět nízko nad zemí a všiml si stovek
kilometrů železných hor. Až později se ukázalo, že jeho objev ukrývá 24 miliard
tun železné rudy. Paradoxem je, že největší objem exportu australské železné
rudy míří do Číny. Pohnutou historii má i australská těžba niklu, který našel své
odbytiště zejména v době války ve Vietnamu. Tento konflikt raketově vystřelil
ceny akcií australských těžařských společností.
Mezi další nerostné
bohatství Austrálie patří uhlí a stříbro. Významný je také export australských
perel a opálů. Austrálie je známá i díky zemědělské produkci a australská
přenice je označována jako nové zlato. Perlička na závěr. Schválně tipněte si,
kolik procent australské pevniny zabírají doly? Přes nemalý význam těžařství je
to pouze 0,02% a větší rozlohu než australské doly zaujímají zdejší hospody.
Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem
čtenářům za přízeň. Bohužel pracovní, studijní a jiné povinnosti nás dohnaly, a
proto jsme nuceni na chvíli blog přerušit. TENTO DÍL JE POSLEDNÍ PŘED NAŠÍ
PŘESTÁVKOU. Na další se můžete těšit v LEDNU. Připravujeme pro vás díl o
australské televizi, vinařství, Velkém bariérovém útesu, Radkův díl o cestě
autem kolem poloviny Austrálie a mnoho dalších. Užijte si zbytek českého léta a
v lednu na shledanou.
M+R
Žádné komentáře:
Okomentovat