neděle 14. června 2015

Náboženství v Austrálii aneb jak to tu je s Ježíšem, Alláhem, Buddhou, Kršnou a těmi ostatními



V roce 2011 se k různým formám křesťanství hlásila přes polovinu Australanů. Díky velkému počtu přistěhovalců tvoří nemalé procento Australanů budhisté, muslimové a hinduisté. Na rozdíl od Česka, které je po Estonsku zemí s nejnižším počtem věřících v rámci Evropy. Při sčítání lidu v roce 2011 se k víře přihlásilo 20% Čechů. Mimochodem přemýšleli jste někdy o tom, jak je možné, že v okolních zemích se stejnou historií jako třeba v Polsku a na Slovensku je postoj ke křesťanství v současnosti tolik odlišný od Česka? Ale to je na jinou debatu. Víra Australanů je ovlivněna jejich anglickým původem a národnostním mixem přistěhovalců. Synagogy, mešity a kostely jsou k vidění ve většině australských měst. Austrálie se netají svojí přistěhovaleckou politikou a vláda avizovala svůj plán na dramatický růst populace v brzké budoucnosti. Podle předpovědí by měla do roku 2101 australská populace vzrůst ze současných 24 na 62 milionů.

Náboženství domorodých Australců je úzce spojeno s přírodou a dobou snění, která předcházela vzniku lidstva. Vzhledem ke skutečnosti, že v současnosti netvoří ani 1 % australské populace, ve statistikách se příliš neodráží. Aboriginci věří, že řeč, lidstvo a zvířata byli stvořeni nadpřirozenými bytostmi, které následně zmizely ve vesmíru nebo v nitru země. Stejně jako pro většinu ostatních náboženství jsou pro Aborigince typické rituály spojené se vstupem do dospělosti, smrtí a dalšími významnými životními mezníky. Po příjezdu Angličanů se křesťanské misie často aktivně účastnily na potlačení „pohanských“ zvyků domorodců. Řada kostelů a církevních organizací se za toto chování oficiálně omluvili až v roce 2000.

Mnoho kostelů a katedrál bylo v Austrálii postaveno v 19. století po příjezdu anglických kolonizátorů. Když se na ně ale podíváte, určitě byst jim tipovali o pár století více. Možná proto, že si tu Angličané chtěli připadat jako doma, stavěli staře vypadající budovy. Kostely hrály jako představitelé vzdělání, zdravotní péče a sociálních služeb významnou roli nejen v australské historii. Australské kostely se i dnes významně angažují v těchto oblastech. Přesto, že méně než polovina křesťanů v Austrálii navštěvuje kostel pravidelně, zhruba čtvrtina všech školáků chodí na křesťanskou výchovu. Řada základních i středních škol a univerzit je i dnes provozována různými církvemi a například ty římskokatolické mají druhý největší podíl v tomto druhu australského vzdělávání hned po školách státních. Navzdory tomu, že svoboda vyznání byla v Austrálii uzákoněna v roce 1901, ve stejném roce byl přijat i zákon „o bílé Australské politice“, který měl za úkol významně zvýhodnit migranty z Evropy. Tato regule platila až do 70. let minulého století.

Židé představují necelé 1 % australské populace. Řada z nich do Austrálie prchla před holokaustem v průběhu a ke konci druhé světové války. Největší komunita je v Melbourne (60 000) a v Sydney (45 000). Významná část jich žila nedaleko našeho prvního podnájmu a každý týden jsme je potkávali v typické jarmulce a dlouhými prameny podél obličeje jak jdou na pravidelné setkání.

Původně byl islám přivezen do Austrálie muslimy ze sousední Indonésie. V 19. století se poté v Austrálii usídlili muslimové z Afganistánu a velbloudi, které s sebou přivezli, se stali užitečnými pomocníky při překonávání australských pouští. Na konci minulého století v rámci účasti v United Nations přijala Austrálie řadu uprchlíků z muslimských zemí jako například Libanon, Irán a Irán. Dnešní australští muslimové jsou spíše přistěhovalci z Pákistánu, tedy alespoň v Sydney. Díky historickým okolnostem tvoří 36 % současné australské muslimské populace muslimové narození v Austrálii. Nejstarší mešita byla v Austrálii postavena již v roce 1888 a v posledních desetiletích bylo v Austrálii založeno několik islamistických škol a více než 100 mešit.

Nedaleko mojí školy je v rámci velké administrativní budovy malý obchůdek. Několikrát jsem tam viděla jít zástupy lidí a bylo mi divné, proč se všichni tlačí zrovna do této trafiky, když několik obdobných je nedaleko. Až jednou jsem záhadu odhalila. Něco jsem si tam šla koupit v době oběda a po celé prodejně mezi regály byly zuté očividně použité boty. Pochvíli ze za závěsu v rohu prodejny začali vycházet muži, kteří se obouvali. Prodejna je uprostřed obchodního centra Sydney a šlo o muslimy, kteří si sem v dobře padnoucích oblecích jen odskočili na polední modlitbu z okolních kanceláří.

Budhismus patří k rozšířeným náboženstvím v Indii a Tibetu. Hinduismus je dominantní indické a nepálské vyznání. Hinduisté do Austrálie přichází také ze "sousedního" Fidži. Austrálie má největší budhistický klášter na jižní polokouli, což není zase takový výkon, protože v Africe ani v jižní Americe není budhismus zrovna převládajícím náboženstvím. Klášter Jižní Ráj je na australské poměry nedaleko Sydney a fotky vypadají úchvatně, takže už přibyl na našem seznamu plánovaných výletů.

Vzhledem k tomu, že Indové tvoří početnou část australských přistěhovalců, můžete tu narazit i na sikhy. Sikhismus pochází z indické oblasti Paňdžabu a i když se k němu hlásí jen 2 % populace je to ze 1,2 miliardy Indů 24 milionů, čím se sikhismus řadí co do počtu stoupenců na sedmou příčku ze všech světových náboženství. Sikhové vyznávají jednoho boha a 10 guru. Od ostatního Indů se odlišují nejen svojí pečlivostí, ale i typickým turbanem, díky kterému jsou rozpoznatelní v davu. Tato identifikace jim brání vyhýbat se povinnostem, mezi které patří například chovat se s respektem ke všem a pomáhat lidem.

Obrázek 1: Sikh ve svém typickém turbanu

Do debaty na téma náboženství jsem se jednou pustila i se spolužákem Pákistáncem a Indem. Pákistánec je muslim, což v běžném životě znamená například řadu stravovacích omezení. Nikoho asi nepřekvapí, že nejí vepřové. Navíc ale může jíst pouze maso ze zvířat zabitých v souladu s tzv. halal způsobem. Což zjednodušeně řečeno znamená, že se živá zvířata nechají vykrvácet k smrti. Podle jeho přesvědčení jde o způsob jak získat chutnější nábožensky přijatelné maso. V Čechách je tento způsob porážky považován za týrání zvířat a byl zákonem striktně zakázán. Výjimku ze zákona byla nedávno zařazena pro prodej takového masa z náboženských důvodů ev Česku a některé obchody včetně jednoho řetězce supermarketů zařadily halal maso do nabídky pro své muslimské zákazníky žijící v Česku. Společný oběd v restauraci, která nabízela i bezmasá jídla a ryby, které se zabíjí napříč náboženstvími stejně, se obrátila v neřešitelný problém v okamžiku, kdy z muslima vypadlo, že nemůže jíst ani nic z toho, protože to bylo připraveno ve stejném nádobí, které používají pro nehalal maso. Nakonec měl chudák k obědu meloun, i když silně pochybují, že se nádobí, které se dotklo melounu, se nikdy nedotklo ničeho nehalal. Náboženská dietní omezení spolužáka Inda se ten den v restauraci zdála zanedbatelná. Měl pouze požadavek, že chce něco vegetariánského nebo rybu, což nebylo v přímořské restauraci nic nesplnitelného. Po těchto manévrech mi bylo skoro trapné objednat si nějaké maso. Ind se nám později svěřil, že během svého téměř šestiletého pobytu v Austrálii několikrát již maso jedl. Ale kdyby se to dozvěděli jeho rodiče, údajně by vyházeli všechny jeho věci na ulici a vydědili by ho.

Kamarád Ind pochází ze severu a je vyznáním sikh. Podle jeho popisu jde stejně jako v budhismu o mírumilovný životní postoj. Na rozdíl od budhismu, který žebrání nepovažuje za špatné, jsou přívrženci sikhismu silně orientovaní na pracovní úspěchy a za žádných okolností by nepřijali milodar. Částečně v souladu se svou vírou a částečně z přesvědčení si on sám při své práci taxikáře prý nikdy nebere od svých zákazníků spropitné. Oba rovněž v souladu se svou vírou čekají na svůj první sex až po svatbě, před kterou by se měli vyvarovat veškerého sexuálního kontaktu se ženami, což zahrnuje i pohled delší než 5 vteřin. Spolužák muslim navíc nesmí pít alkohol a v jeho zemi by mu za to dokonce hrozilo vězení, ale i v Austrálii se v souladu se svou vírou drží zásady abstinence. V Indii je přístup k alkoholu benevolentnější a spíš než podle konkrétního druhu víry se liší podle jednotlivých indických států, kterých je okolo 30.

Zřejmě největším problémem, který s sebou přináší australská diverzita kultur a náboženství, je radikalismus. Nepřátelské nálady zejména vůči přistěhovalcům muslimského původu se v Austrálii začaly objevovat po případech hromadného znásilňování z roku 2000 a útoku na americké obchodní centrum 11. září 2001 a vyvrcholily v roce 2005 násilnými potyčkami v sydneyské čtvrti Cronulla následované útoky v celém Sydney. Nepokoje se podařilo zcela uklidnit až po několika měsících.

Situace se opět přiostřila na podzim 2014, kdy útočník obsadil kavárnu v centru Sydney a držel rukojmí téměř 24 hodin. Při pokusu jednoho z rukojmích přemoci útočníka zemřelo několik lidí. I když v médiích bylo vše prezentováno, jako útok duševně chorého jedince ber širšího kontextu, mezi přistěhovaleckou komunitou v Sydney zavládl strach z lynčování podobnému tomu z roku 2005. Některé ženy ze strachu odložily své typické šátky a vznikla iniciativa Doprovodím tě. Zprávy o žádných útocích jsem ale nezaznamenala.

Obrázek 2: Místo, kde k incidentu došlo, bylo pokryté kobercem z květin několik dalších týdnů

Další obavy z teroristického útoku zažila Austrálie na konci minulého roku, kdy byly australské vojenské jednotky vyslány do zahraničí na pomoc v boji proti muslimské armádě. Vzhledem k tomu, že několik dní poté se konalo finále jedné z nejvýznamnějších sportovních akcí sezóny, otevřeně se mluvilo o zvýšeném riziku útoku právě během tohoto zápasu. Protože jsem na stadionu ten den pracovala, nebylo příjemné si po obvyklém školení projít i tím, co dělat v případě teroristického útoku. Kromě obvyklých potyček hráčů na hřišti vše ale proběhlo poklidně.

O nedávném stém výročí ANZAC dne, který je jedním z nejvýznamnějších australských svátků, jsem se zmiňovala v některém z minulých dílů. Zhruba týden před konáním výroční vojenské přehlídky bylo oznámeno odhalení šavlového pochodu, který měl být spáchán. V důsledku toho šlo historicky o první akci tohoto druh, při které směli být policisté a vojáci ozbrojeni. Během akce samotné se již nic nestalo.

Přesto, že kulturní diverzita s sebou přináší řadu problémů, Australané jsou obecně velmi tolerantní. Pokud byste zde pocítili sebemenší projevy rasizmu, máte následný soudní spor s největší pravděpodobností vyhraný. Austrálie, stejně jako například Anglie, má anglosaské zvykové právo. Což v praxi znamená, že zákon je tvořen minulými rozsudky, které se stávají precedentem. Jedno z mála práv ukotvených v zákoně, tak jak ho známe z Česka, je právo na stejný verdikt v obdobném případě. Aplikace některých precedentů v praxi vede někdy až ke komickým situacím. Kamarádka Polka mi vyprávěla, jak si k nim do kanceláře někdo z asijských kolegů přinesl sošku posvátného zvířátka. Po chvíli si někdo všiml, že tradiční soška má knírek podobný tomu Hitlerovu a začali o tom vtipkovat. I když se po chvíli zeptali Polky, jestli ji vtípky nevadí a ona se netvářila příliš nadšeně, personální nakázala sošku odnést, kolegové se jí museli omluvit a personální se ji ještě ten den přišla opakovaně zeptat, jestli je v pořádku.

Pro ukázku fungující náboženské diverzity, ale nemusíte až k protinožcům. Vídeňská nemocnice, která patří ke světově největším, se může pyšnit samostatnou modlitebnou pro křesťanské pacienty, jednou pro muslimy, další pro židy a budhisty. Samozřejmě nesmí chybět symboly jednotlivých náboženství a například pro muslimy vybavení na rituální umytí noh. Kdo by si nevybral z této široké nabídky, poslední místnost je neutrálně zařízená k dispozici vyznavačům ostatních náboženství.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na australský hudební díl. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

Žádné komentáře:

Okomentovat