Podle některých
odborníků se počátky hudby původních obyvatel Austrálie datují do
prehistorického období Austrálie před šedesáti tisíci lety. Těžko říci, jak na
to přišli. K dnes zřejmě nejznámějším tradičním australským hudebním
nástrojům patří didgeridoo. Podle některých odborníků je didgeridoo nejstarším
hudebním nástrojem na světě a jeho stáří je doloženo malbami v jeskyních
na severu Austrálie. Tradiční podoba didgeridoo je z eukalyptu
s náustkem ze včelího vosku. Legenda o vzniku nástroje je spojená s aboriginským
mladíkem, který při hledání dříví na oheň našel dutý kmínek eukalyptu. Když
chtěl přidat kmínek do ohně, všiml si v dutém vnitřku termitů, chtěl je
zachránit, foukl do kmínku a dunivý zvuk ho zaujal. Je dokázané, že termiti
napadají jen suché větve eukalyptu, protože ty v rozpuku obsahují látky, které
působí jako repelent. Didgeridoo má lehce konický tvar a délku od jednoho do
tří metrů a je obvykle pokryto typickou tečkovanou aboriginskou malbou. Zvuk se
z nástroje vyloudí vibrujícími rty a speciálním nepřerušeným dechem. Hra
je náročná a rozhodně není pro někoho, kdo vykouří dvě krabičky denně. Nejlepší
hudebníci dokáží vyluzovat bzučivý tón bez přerušení i 50 minut. Opravdu minut,
ne vteřin. Hráči toho docílí tak, že vzduch při výdechu zadržují v tvářích
a pokračují nádechem do plic, čímž docílí nepřetržitého vydechování. Jedením
z nejuznávanějších hráčů je i Čech Ondřej Smejkal. Vědecké studie
prokázaly blahodárné účinky hry na digeridoo a podle některých odborníků
redukuje chrápání a spánkovou apnoe posilováním svalstva v horních cestách
dýchacích.
Obrázek 1: Hráč na
didgeridoo
Nejznámější
aboriginskou zpěvačkou současnosti je Jessica Mauboy. Jessica byla objevem
pěvecké soutěže Idol v roce 2006. Nečekejte ale hru na didgeridoo. Její
repertoár jsou spíše písničky, které by se dali označit za pop hlavního
celosvětového proudu. Jessica reprezentovala Austrálii i na letošní Eurovizi. Možná
vás překvapí účast Austrálie v soutěži, jejíž název indikuje, že jde o
utkání evropských hudebníku. Z mimoevropských států se v minulosti
soutěžili nejen státy z přilehlé části Asie, například Gruzie, Ázerbájdžán
a Izrael, ale i africké Maroko. V Austrálii se těší nevídané oblibě. Jeden
Australan nám vyprávěl, že v den soutěže každoročně organizuje pro své
kamarády party, kde společně soutěž sledují.
Soutěž se koná
nepřetržitě od roku 1956 a je jedním z nejdéle běžících pořadů.
Sledovanost se pohybuje každoročně okolo 100 milionů diváků. K soutěžícím,
kteří dosáhli světové slávy, patří například ABBA, Celine Dion a finská skupina
Lordi. Hlasuje se telefonicky a diváci nesmí hlasovat pro tým ze své země. Česká
republika se zúčastnila poprvé v roce 2008 a Austrálie 2015. Ročník 2015
hostilo Rakousko. Českou republiku reprezentovali Marta Jandová a Václav Noid
Bárta, do finale se bohužel ale neprobojovali. Letošní ročník vyhrála švédská
skupina Måns Zelmerlöw. Nejvíce výher získalo Irsko a to celkem sedm. Dle
pravidel od roku 1958 soutěž tradičně pořádá vítěz předchozího ročníku. Například
Ukrajina v roce 2005 upustila z důvodu pořádání Eurovize od vízové
povinnosti cizinců. Výborný způsob pro jednotlivé země se zviditelnit a
přilákat nové turisty a investory. Ne vždy se to ale podaří a například
v roce 2012, kdy organizoval soutěž Ázerbájdžán, bylo často skloňováno
porušování lidských práv v souvislosti s nedobrovolným nucením lidí
opustit jejich domovy, které stály v cestě budování nové infrastruktury.
Podle některých zdrojů byli někteří vystěhováni násilím a bez náhrady. Rovněž
se skloňuje porušování svobody slova a někteří publicisté, kteří o tom chtěli
podat zprávu západnímu světu, byli ze strachu o své životy nuceni
k emigraci.
Dnešní australská
hudba je díky globalizaci a množství přistěhovalců mixem světových hudebních
trendů. Oblíbeným žánrem je například i indie pop a jeden z televizních
kanálů je po většinu dne věnován korejskému popu. Zároveň Austrálie ale
přispěla do světové hudební scény svým dílem. Mezi světově nejznámější
australské hudebníky patří Olivia Newton John, Kylie Minogue, Bee Gees, Men at
Work a skupina AC/DC. Skupinu 5 Seconds of Summer znají všichni Australané, ale
na svou celosvětovou slávu ještě čekají. Jejich pop hlavního proudu asi nikoho
neurazí. Po skupině AC/DC je pojmenovaná i ulice v centru australského
Melbourne. První AC/DC ulice byla ale již v roce 1973 ve Španělsku
nedaleko Madridu. Španělé ale čelí problému s opakovanými krádežemi
sběratelsky prestižní tabulkou s názvem ulice.
S příchodem
anglických kolonizátorů dorazila do Austrálie i například folková hudba a
vyvinul se hudební směr přezdívaný balady z buše (bush balads). Ta
nejznámější je písnička Tančící Matylda (Waltzing Matilda), jejíž původní text
byl napsán již v roce 1895. Píseň se těší velké oblibě, v roce 1977
se v australském referendu o nové hymně umístila na druhé příčce a dnes je
považována za neoficiální hymnu Austrálie. A “Matildas“ se stalo přezdívkou pro
australské fotbalistky. Song by přezpíván řadou interpretů a má i svou českou
variantu, kterou nazpíval pod názvem Hádej, Matyldo například Karel Hála. Anglický
text je o australském tulákovi, který putuje krajinou pouze se smotanou dekou.
Deka svázaná provázkem se pohupuje přes jeho rameno jako by tančila waltz.
Tulák dal jméno Matilda své jediné družce, dece. Rozverná píseň má smutný
závěr, kdy tuláka chytí za krádež ovce a ten raději než být uvězněný skočí do
propasti.
Obrázek 2: Sydney Recital
Hall
Za necelý rok, co
jsme v Sydney, jsme byli na Stereo Sonic a Future festivalu. Poslední
hudební úlovek je z jiného soudku na koncertě Vivaldiho Čtvera ročních
období s moderními prvky. Netradiční byl i průběh přestávky, kdy kromě obvyklého občerstvení na baru mezi diváky chodily slečny, které prodávali zmrzlinu v malých kelímcích. Nejsme si jistí, zda je to zdejší tradice, ale každopádně to bylo zajímavé zpestření. Koncert byl v Sydney Recital Hall, která je
druhou nejvýznamnější zdejší hudební scénou. Moderní budova má zajímavé okolí.
V přístupové malé uličce pro pěší jsou zavěšené klece na ptáky, ze kterých
se linou zvuky ptáků ze skrytých reproduktorů. Poznat, o kterého ptáka se jedná,
ale není tak jednoduché, jelikož uslyšíte zvuky pouze těch vyhynulých. Ve dne
zní uličkou zpěv denních ptáků a večer těch nočních.
Tož tak. Děkujeme
všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na díl.
A protože se chystáme na výlet do centra Austrálie na posvátnou horu Uluru,
bude příští díl právě o tom. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a
komentáře.
M+R