Australská hudba

Podle některých odborníků se počátky hudby původních obyvatel Austrálie datují do prehistorického období Austrálie před šedesáti tisíci lety. Těžko říci, jak na to přišli. K dnes zřejmě nejznámějším tradičním australským hudebním nástrojům patří didgeridoo. Podle některých odborníků je didgeridoo nejstarším hudebním nástrojem na světě a jeho stáří je doloženo malbami v jeskyních na severu Austrálie. Tradiční podoba didgeridoo je z eukalyptu s náustkem ze včelího vosku. Legenda o vzniku nástroje je spojená s aboriginským mladíkem, který při hledání dříví na oheň našel dutý kmínek eukalyptu. Když chtěl přidat kmínek do ohně, všiml si v dutém vnitřku termitů, chtěl je zachránit, foukl do kmínku a dunivý zvuk ho zaujal. Je dokázané, že termiti napadají jen suché větve eukalyptu, protože ty v rozpuku obsahují látky, které působí jako repelent. Didgeridoo má lehce konický tvar a délku od jednoho do tří metrů a je obvykle pokryto typickou tečkovanou aboriginskou malbou. Zvuk se z nástroje vyloudí vibrujícími rty a speciálním nepřerušeným dechem. Hra je náročná a rozhodně není pro někoho, kdo vykouří dvě krabičky denně. Nejlepší hudebníci dokáží vyluzovat bzučivý tón bez přerušení i 50 minut. Opravdu minut, ne vteřin. Hráči toho docílí tak, že vzduch při výdechu zadržují v tvářích a pokračují nádechem do plic, čímž docílí nepřetržitého vydechování. Jedením z nejuznávanějších hráčů je i Čech Ondřej Smejkal. Vědecké studie prokázaly blahodárné účinky hry na digeridoo a podle některých odborníků redukuje chrápání a spánkovou apnoe posilováním svalstva v horních cestách dýchacích.

Obrázek 1: Hráč na didgeridoo

Nejznámější aboriginskou zpěvačkou současnosti je Jessica Mauboy. Jessica byla objevem pěvecké soutěže Idol v roce 2006. Nečekejte ale hru na didgeridoo. Její repertoár jsou spíše písničky, které by se dali označit za pop hlavního celosvětového proudu. Jessica reprezentovala Austrálii i na letošní Eurovizi. Možná vás překvapí účast Austrálie v soutěži, jejíž název indikuje, že jde o utkání evropských hudebníku. Z mimoevropských států se v minulosti soutěžili nejen státy z přilehlé části Asie, například Gruzie, Ázerbájdžán a Izrael, ale i africké Maroko. V Austrálii se těší nevídané oblibě. Jeden Australan nám vyprávěl, že v den soutěže každoročně organizuje pro své kamarády party, kde společně soutěž sledují.

Soutěž se koná nepřetržitě od roku 1956 a je jedním z nejdéle běžících pořadů. Sledovanost se pohybuje každoročně okolo 100 milionů diváků. K soutěžícím, kteří dosáhli světové slávy, patří například ABBA, Celine Dion a finská skupina Lordi. Hlasuje se telefonicky a diváci nesmí hlasovat pro tým ze své země. Česká republika se zúčastnila poprvé v roce 2008 a Austrálie 2015. Ročník 2015 hostilo Rakousko. Českou republiku reprezentovali Marta Jandová a Václav Noid Bárta, do finale se bohužel ale neprobojovali. Letošní ročník vyhrála švédská skupina Måns Zelmerlöw. Nejvíce výher získalo Irsko a to celkem sedm. Dle pravidel od roku 1958 soutěž tradičně pořádá vítěz předchozího ročníku. Například Ukrajina v roce 2005 upustila z důvodu pořádání Eurovize od vízové povinnosti cizinců. Výborný způsob pro jednotlivé země se zviditelnit a přilákat nové turisty a investory. Ne vždy se to ale podaří a například v roce 2012, kdy organizoval soutěž Ázerbájdžán, bylo často skloňováno porušování lidských práv v souvislosti s nedobrovolným nucením lidí opustit jejich domovy, které stály v cestě budování nové infrastruktury. Podle některých zdrojů byli někteří vystěhováni násilím a bez náhrady. Rovněž se skloňuje porušování svobody slova a někteří publicisté, kteří o tom chtěli podat zprávu západnímu světu, byli ze strachu o své životy nuceni k emigraci.

Dnešní australská hudba je díky globalizaci a množství přistěhovalců mixem světových hudebních trendů. Oblíbeným žánrem je například i indie pop a jeden z televizních kanálů je po většinu dne věnován korejskému popu. Zároveň Austrálie ale přispěla do světové hudební scény svým dílem. Mezi světově nejznámější australské hudebníky patří Olivia Newton John, Kylie Minogue, Bee Gees, Men at Work a skupina AC/DC. Skupinu 5 Seconds of Summer znají všichni Australané, ale na svou celosvětovou slávu ještě čekají. Jejich pop hlavního proudu asi nikoho neurazí. Po skupině AC/DC je pojmenovaná i ulice v centru australského Melbourne. První AC/DC ulice byla ale již v roce 1973 ve Španělsku nedaleko Madridu. Španělé ale čelí problému s opakovanými krádežemi sběratelsky prestižní tabulkou s názvem ulice.

S příchodem anglických kolonizátorů dorazila do Austrálie i například folková hudba a vyvinul se hudební směr přezdívaný balady z buše (bush balads). Ta nejznámější je písnička Tančící Matylda (Waltzing Matilda), jejíž původní text byl napsán již v roce 1895. Píseň se těší velké oblibě, v roce 1977 se v australském referendu o nové hymně umístila na druhé příčce a dnes je považována za neoficiální hymnu Austrálie. A “Matildas“ se stalo přezdívkou pro australské fotbalistky. Song by přezpíván řadou interpretů a má i svou českou variantu, kterou nazpíval pod názvem Hádej, Matyldo například Karel Hála. Anglický text je o australském tulákovi, který putuje krajinou pouze se smotanou dekou. Deka svázaná provázkem se pohupuje přes jeho rameno jako by tančila waltz. Tulák dal jméno Matilda své jediné družce, dece. Rozverná píseň má smutný závěr, kdy tuláka chytí za krádež ovce a ten raději než být uvězněný skočí do propasti.

Obrázek 2: Sydney Recital Hall

Za necelý rok, co jsme v Sydney, jsme byli na Stereo Sonic a Future festivalu. Poslední hudební úlovek je z jiného soudku na koncertě Vivaldiho Čtvera ročních období s moderními prvky. Netradiční byl i průběh přestávky, kdy kromě obvyklého občerstvení na baru mezi diváky chodily slečny, které prodávali zmrzlinu v malých kelímcích. Nejsme si jistí, zda je to zdejší tradice, ale každopádně to bylo zajímavé zpestření. Koncert byl v Sydney Recital Hall, která je druhou nejvýznamnější zdejší hudební scénou. Moderní budova má zajímavé okolí. V přístupové malé uličce pro pěší jsou zavěšené klece na ptáky, ze kterých se linou zvuky ptáků ze skrytých reproduktorů. Poznat, o kterého ptáka se jedná, ale není tak jednoduché, jelikož uslyšíte zvuky pouze těch vyhynulých. Ve dne zní uličkou zpěv denních ptáků a večer těch nočních.

Tož tak. Děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na díl. A protože se chystáme na výlet do centra Austrálie na posvátnou horu Uluru, bude příští díl právě o tom. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

Náboženství v Austrálii aneb jak to tu je s Ježíšem, Alláhem, Buddhou, Kršnou a těmi ostatními

V roce 2011 se k různým formám křesťanství hlásila přes polovinu Australanů. Díky velkému počtu přistěhovalců tvoří nemalé procento Australanů budhisté, muslimové a hinduisté. Na rozdíl od Česka, které je po Estonsku zemí s nejnižším počtem věřících v rámci Evropy. Při sčítání lidu v roce 2011 se k víře přihlásilo 20% Čechů. Mimochodem přemýšleli jste někdy o tom, jak je možné, že v okolních zemích se stejnou historií jako třeba v Polsku a na Slovensku je postoj ke křesťanství v současnosti tolik odlišný od Česka? Ale to je na jinou debatu. Víra Australanů je ovlivněna jejich anglickým původem a národnostním mixem přistěhovalců. Synagogy, mešity a kostely jsou k vidění ve většině australských měst. Austrálie se netají svojí přistěhovaleckou politikou a vláda avizovala svůj plán na dramatický růst populace v brzké budoucnosti. Podle předpovědí by měla do roku 2101 australská populace vzrůst ze současných 24 na 62 milionů.

Náboženství domorodých Australců je úzce spojeno s přírodou a dobou snění, která předcházela vzniku lidstva. Vzhledem ke skutečnosti, že v současnosti netvoří ani 1 % australské populace, ve statistikách se příliš neodráží. Aboriginci věří, že řeč, lidstvo a zvířata byli stvořeni nadpřirozenými bytostmi, které následně zmizely ve vesmíru nebo v nitru země. Stejně jako pro většinu ostatních náboženství jsou pro Aborigince typické rituály spojené se vstupem do dospělosti, smrtí a dalšími významnými životními mezníky. Po příjezdu Angličanů se křesťanské misie často aktivně účastnily na potlačení „pohanských“ zvyků domorodců. Řada kostelů a církevních organizací se za toto chování oficiálně omluvili až v roce 2000.

Mnoho kostelů a katedrál bylo v Austrálii postaveno v 19. století po příjezdu anglických kolonizátorů. Když se na ně ale podíváte, určitě byst jim tipovali o pár století více. Možná proto, že si tu Angličané chtěli připadat jako doma, stavěli staře vypadající budovy. Kostely hrály jako představitelé vzdělání, zdravotní péče a sociálních služeb významnou roli nejen v australské historii. Australské kostely se i dnes významně angažují v těchto oblastech. Přesto, že méně než polovina křesťanů v Austrálii navštěvuje kostel pravidelně, zhruba čtvrtina všech školáků chodí na křesťanskou výchovu. Řada základních i středních škol a univerzit je i dnes provozována různými církvemi a například ty římskokatolické mají druhý největší podíl v tomto druhu australského vzdělávání hned po školách státních. Navzdory tomu, že svoboda vyznání byla v Austrálii uzákoněna v roce 1901, ve stejném roce byl přijat i zákon „o bílé Australské politice“, který měl za úkol významně zvýhodnit migranty z Evropy. Tato regule platila až do 70. let minulého století.

Židé představují necelé 1 % australské populace. Řada z nich do Austrálie prchla před holokaustem v průběhu a ke konci druhé světové války. Největší komunita je v Melbourne (60 000) a v Sydney (45 000). Významná část jich žila nedaleko našeho prvního podnájmu a každý týden jsme je potkávali v typické jarmulce a dlouhými prameny podél obličeje jak jdou na pravidelné setkání.

Původně byl islám přivezen do Austrálie muslimy ze sousední Indonésie. V 19. století se poté v Austrálii usídlili muslimové z Afganistánu a velbloudi, které s sebou přivezli, se stali užitečnými pomocníky při překonávání australských pouští. Na konci minulého století v rámci účasti v United Nations přijala Austrálie řadu uprchlíků z muslimských zemí jako například Libanon, Irán a Irán. Dnešní australští muslimové jsou spíše přistěhovalci z Pákistánu, tedy alespoň v Sydney. Díky historickým okolnostem tvoří 36 % současné australské muslimské populace muslimové narození v Austrálii. Nejstarší mešita byla v Austrálii postavena již v roce 1888 a v posledních desetiletích bylo v Austrálii založeno několik islamistických škol a více než 100 mešit.

Nedaleko mojí školy je v rámci velké administrativní budovy malý obchůdek. Několikrát jsem tam viděla jít zástupy lidí a bylo mi divné, proč se všichni tlačí zrovna do této trafiky, když několik obdobných je nedaleko. Až jednou jsem záhadu odhalila. Něco jsem si tam šla koupit v době oběda a po celé prodejně mezi regály byly zuté očividně použité boty. Pochvíli ze za závěsu v rohu prodejny začali vycházet muži, kteří se obouvali. Prodejna je uprostřed obchodního centra Sydney a šlo o muslimy, kteří si sem v dobře padnoucích oblecích jen odskočili na polední modlitbu z okolních kanceláří.

Budhismus patří k rozšířeným náboženstvím v Indii a Tibetu. Hinduismus je dominantní indické a nepálské vyznání. Hinduisté do Austrálie přichází také ze "sousedního" Fidži. Austrálie má největší budhistický klášter na jižní polokouli, což není zase takový výkon, protože v Africe ani v jižní Americe není budhismus zrovna převládajícím náboženstvím. Klášter Jižní Ráj je na australské poměry nedaleko Sydney a fotky vypadají úchvatně, takže už přibyl na našem seznamu plánovaných výletů.

Vzhledem k tomu, že Indové tvoří početnou část australských přistěhovalců, můžete tu narazit i na sikhy. Sikhismus pochází z indické oblasti Paňdžabu a i když se k němu hlásí jen 2 % populace je to ze 1,2 miliardy Indů 24 milionů, čím se sikhismus řadí co do počtu stoupenců na sedmou příčku ze všech světových náboženství. Sikhové vyznávají jednoho boha a 10 guru. Od ostatního Indů se odlišují nejen svojí pečlivostí, ale i typickým turbanem, díky kterému jsou rozpoznatelní v davu. Tato identifikace jim brání vyhýbat se povinnostem, mezi které patří například chovat se s respektem ke všem a pomáhat lidem.

Obrázek 1: Sikh ve svém typickém turbanu

Do debaty na téma náboženství jsem se jednou pustila i se spolužákem Pákistáncem a Indem. Pákistánec je muslim, což v běžném životě znamená například řadu stravovacích omezení. Nikoho asi nepřekvapí, že nejí vepřové. Navíc ale může jíst pouze maso ze zvířat zabitých v souladu s tzv. halal způsobem. Což zjednodušeně řečeno znamená, že se živá zvířata nechají vykrvácet k smrti. Podle jeho přesvědčení jde o způsob jak získat chutnější nábožensky přijatelné maso. V Čechách je tento způsob porážky považován za týrání zvířat a byl zákonem striktně zakázán. Výjimku ze zákona byla nedávno zařazena pro prodej takového masa z náboženských důvodů ev Česku a některé obchody včetně jednoho řetězce supermarketů zařadily halal maso do nabídky pro své muslimské zákazníky žijící v Česku. Společný oběd v restauraci, která nabízela i bezmasá jídla a ryby, které se zabíjí napříč náboženstvími stejně, se obrátila v neřešitelný problém v okamžiku, kdy z muslima vypadlo, že nemůže jíst ani nic z toho, protože to bylo připraveno ve stejném nádobí, které používají pro nehalal maso. Nakonec měl chudák k obědu meloun, i když silně pochybují, že se nádobí, které se dotklo melounu, se nikdy nedotklo ničeho nehalal. Náboženská dietní omezení spolužáka Inda se ten den v restauraci zdála zanedbatelná. Měl pouze požadavek, že chce něco vegetariánského nebo rybu, což nebylo v přímořské restauraci nic nesplnitelného. Po těchto manévrech mi bylo skoro trapné objednat si nějaké maso. Ind se nám později svěřil, že během svého téměř šestiletého pobytu v Austrálii několikrát již maso jedl. Ale kdyby se to dozvěděli jeho rodiče, údajně by vyházeli všechny jeho věci na ulici a vydědili by ho.

Kamarád Ind pochází ze severu a je vyznáním sikh. Podle jeho popisu jde stejně jako v budhismu o mírumilovný životní postoj. Na rozdíl od budhismu, který žebrání nepovažuje za špatné, jsou přívrženci sikhismu silně orientovaní na pracovní úspěchy a za žádných okolností by nepřijali milodar. Částečně v souladu se svou vírou a částečně z přesvědčení si on sám při své práci taxikáře prý nikdy nebere od svých zákazníků spropitné. Oba rovněž v souladu se svou vírou čekají na svůj první sex až po svatbě, před kterou by se měli vyvarovat veškerého sexuálního kontaktu se ženami, což zahrnuje i pohled delší než 5 vteřin. Spolužák muslim navíc nesmí pít alkohol a v jeho zemi by mu za to dokonce hrozilo vězení, ale i v Austrálii se v souladu se svou vírou drží zásady abstinence. V Indii je přístup k alkoholu benevolentnější a spíš než podle konkrétního druhu víry se liší podle jednotlivých indických států, kterých je okolo 30.

Zřejmě největším problémem, který s sebou přináší australská diverzita kultur a náboženství, je radikalismus. Nepřátelské nálady zejména vůči přistěhovalcům muslimského původu se v Austrálii začaly objevovat po případech hromadného znásilňování z roku 2000 a útoku na americké obchodní centrum 11. září 2001 a vyvrcholily v roce 2005 násilnými potyčkami v sydneyské čtvrti Cronulla následované útoky v celém Sydney. Nepokoje se podařilo zcela uklidnit až po několika měsících.

Situace se opět přiostřila na podzim 2014, kdy útočník obsadil kavárnu v centru Sydney a držel rukojmí téměř 24 hodin. Při pokusu jednoho z rukojmích přemoci útočníka zemřelo několik lidí. I když v médiích bylo vše prezentováno, jako útok duševně chorého jedince ber širšího kontextu, mezi přistěhovaleckou komunitou v Sydney zavládl strach z lynčování podobnému tomu z roku 2005. Některé ženy ze strachu odložily své typické šátky a vznikla iniciativa Doprovodím tě. Zprávy o žádných útocích jsem ale nezaznamenala.

Obrázek 2: Místo, kde k incidentu došlo, bylo pokryté kobercem z květin několik dalších týdnů

Další obavy z teroristického útoku zažila Austrálie na konci minulého roku, kdy byly australské vojenské jednotky vyslány do zahraničí na pomoc v boji proti muslimské armádě. Vzhledem k tomu, že několik dní poté se konalo finále jedné z nejvýznamnějších sportovních akcí sezóny, otevřeně se mluvilo o zvýšeném riziku útoku právě během tohoto zápasu. Protože jsem na stadionu ten den pracovala, nebylo příjemné si po obvyklém školení projít i tím, co dělat v případě teroristického útoku. Kromě obvyklých potyček hráčů na hřišti vše ale proběhlo poklidně.

O nedávném stém výročí ANZAC dne, který je jedním z nejvýznamnějších australských svátků, jsem se zmiňovala v některém z minulých dílů. Zhruba týden před konáním výroční vojenské přehlídky bylo oznámeno odhalení šavlového pochodu, který měl být spáchán. V důsledku toho šlo historicky o první akci tohoto druh, při které směli být policisté a vojáci ozbrojeni. Během akce samotné se již nic nestalo.

Přesto, že kulturní diverzita s sebou přináší řadu problémů, Australané jsou obecně velmi tolerantní. Pokud byste zde pocítili sebemenší projevy rasizmu, máte následný soudní spor s největší pravděpodobností vyhraný. Austrálie, stejně jako například Anglie, má anglosaské zvykové právo. Což v praxi znamená, že zákon je tvořen minulými rozsudky, které se stávají precedentem. Jedno z mála práv ukotvených v zákoně, tak jak ho známe z Česka, je právo na stejný verdikt v obdobném případě. Aplikace některých precedentů v praxi vede někdy až ke komickým situacím. Kamarádka Polka mi vyprávěla, jak si k nim do kanceláře někdo z asijských kolegů přinesl sošku posvátného zvířátka. Po chvíli si někdo všiml, že tradiční soška má knírek podobný tomu Hitlerovu a začali o tom vtipkovat. I když se po chvíli zeptali Polky, jestli ji vtípky nevadí a ona se netvářila příliš nadšeně, personální nakázala sošku odnést, kolegové se jí museli omluvit a personální se ji ještě ten den přišla opakovaně zeptat, jestli je v pořádku.

Pro ukázku fungující náboženské diverzity, ale nemusíte až k protinožcům. Vídeňská nemocnice, která patří ke světově největším, se může pyšnit samostatnou modlitebnou pro křesťanské pacienty, jednou pro muslimy, další pro židy a budhisty. Samozřejmě nesmí chybět symboly jednotlivých náboženství a například pro muslimy vybavení na rituální umytí noh. Kdo by si nevybral z této široké nabídky, poslední místnost je neutrálně zařízená k dispozici vyznavačům ostatních náboženství.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na australský hudební díl. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

Fotografický speciál

Pokud si otevíráte noviny jenom kvůli obrázkům, tak dnešní díl vás jistě potěší - připravili jsme pár fotek z našich výletů, procházek a každodenního života.

Obchodní centrum Sydney a přístav Circular Quay

Procházka u pobřeží z Bondi Beach na Coogee.

Čerstvé Sushi za pár dolarů je zde dostupné na každém rohu.

Západ slunce při vyjížďce z Manly Beach do centra.

Nejstarší hospoda s pivovarem Lord Nelson Brewery Hotel.

Slavná sydneyská Opera.

V Sydney jsou stovky zálivů s lodičkama a plachetnicema.

Pelikán v parku.

Kaloň neboli létající liška.

Tak to vypadá uvnitř parlamentu.

V Blue Mountains to místy vypadá jako v pravěku.

Typický místní živočich - ježura australská.

Modrý groper a spousta dalších rybek na Clovelly Beach.

Fotka z výletu po řece Parramatta. V dálce je slavný Anzac Bridge.

Naše oblíbené páteční trhy v čínské čtvrti.

I milovníci sladkého si přijdou na své.

Moderní vláček na původních uzkých kolejnicích projíždí areálem zbrojnice.

Anzac Day a oslava 100. výročí bitvy u Gallipoli.

Tož tak. Děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na díl o náboženství. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R