Radkův díl o zvířatech

O tom, co v Austrálii hopsá po souši, už psala Maruška, takže já se dneska zaměřím na zvířata pod vodou a ve vzduchu. Šnorchl jsme si koupili hned na začátku léta a už jsme viděli řadu zajímavých ryb, krabů, chobotnic a dalších potvor. A když si vezmu do vody i foťák vyženou mě na břeh až promodralé ruce. U pobřeží Sydney nelze přehlédnou gropery, ryby s výraznými zuby a rty, které by jim mohla závidět i Angelina Jolie. Velká pusa dala i český název celé jejich čeledi - „pyskounovití“.Gropeři často bývají doprovázeni řadou menších rybek. Překvapivým zjištěním bylo, že všichni gropeři jsou na počátku života samičky a až časem se z některých stanou samci. Samci dorůstají délky až 120 cm a mají kobaltově modré zbarvení. Zatímco samičky jsou hnědozelené a zhruba poloviční. V určité oblasti žije zpravidla pouze jeden až dva samci a větší množství samiček. Pokud dominantní samec zemře, největší samička vyroste, změní barvu a pohlaví a stane se dominantním samcem. Takže gropeři jsou vlastně takový transsexuálové. Když se k nim potopíte, vůbec se nebojí a naopak se může stát, že k vám zvědavě připlavou. Šokující je i jejich délka života a to až 35 let. Groper je v australském svazovém státě Nový jižní Wales (to je ten, kde je Sydney) přísně chráněn a v roce 1998 se stal dokonce státním symbolem.

Obrázek 1: Groper.

Zdroj: Richard Ling (Flickr) [CC BY-SA 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], via Wikimedia Commons

Na řadu ptáků, kteří jsou v Česku k vidění jen v zoo nebo u chovatelů, v Austrálii narazíte na každém kroku. Austrálie je domovem mnoha papoušků, například kakadu zde žije hned několik druhů. Přestože původně obývali rozsáhlé lesní porosty, dokázali se přizpůsobit i městskému životu. Není žádnou výjimkou je slyšet, jak se ozývají svým chraptivým vřeštěním a vidět je sedět třeba na semaforu. Některé druhy, jako například kakadu bílý, jsou považovány za nejpřítulnějšího z papoušků a ke svému majiteli si vytváří silné citové pouto. Lidé si je i zde oblíbili a dávají jim zobání za okno nebo na terasu. Zpočátku se zastaví jeden či dva, ale než se nadějete, tak přistane na hostinu i desítka kakadu. Často se k nim přidají i lori mnohobarví, kteří dostali své jméno podle výrazného zbarvení.

Obrázek 2: Kakadu na Mrs Macquarie's Chair

Obrázek 3: Lori mnohobarvý.

Zdroj: User:Fir0002 (Own work) [GFDL 1.2 (http://www.gnu.org/licenses/old-licenses/fdl-1.2.html)], via Wikimedia Commons

Ve městě si nelze nevšimnout všudypřítomných ibisů. Větší bílí opeřenci připomínají čápa s dlouhým zahnutým zobákem. Takto uzpůsobený zobák jim slouží k lovení raků a mušlí při brodění se bahnem. Ibisi žijící ve městě tenký zoban využijí zejména při prohrabávání popelnic a košů.

Obrázek 4: Ibis

Poměrně nečekanými živočichy, na které narazíte přímo v centru Sydney, jsou létající lišky. Nejedná se o ty čtyřnohé z lesa, ale o obrovské netopýry. Jde o největší létající savce na světě. Jejich rozpětí křídel dosahuje úctyhodného 1,5 metru. V odborné literatuře toto zvíře najdete pod názvem kaloň malajský, ale přezdívá se mu také upír jedlý, jelikož v některých oblastech Pacifiku je považován za delikatesu. Na rozdíl od většiny ostatních netopýrů nemají kaloni příliš vyvinutý sluch a k orientaci ve tmě a k lovu potravy nepoužívají echolokaci. Neživí se hmyzem, ale nektarem, ovocem a květy. Za potravou vyrážejí po setmění a létají i do oblastí vzdálených více než 50 kilometrů. Mláďata, která se teprve učí létat a nejsou schopná se vrátit na svůj domovský strom, přespí cestou na jiném a v návratu pokračují až druhý den ráno.

Obrázek 4: Létající lišky. 

Zdroj: Mnolf [GFDL (http://www.gnu.org/copyleft/fdl.html), CC-BY-SA-3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/) or CC BY-SA 2.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/2.0)], via Wikimedia Commons

Svým typickým pisklavým zvukem na sebe upozorňují každý večer. Když chceme vidět celou kolonii, zajdeme do nedalekého Centennial parku, kde jich nad hlavou visí tisíce. Byli tam přestěhování z Královské botanické zahrady, jelikož takové množství už dávalo místním stromům a rostlinám příliš zabrat. Alespoň to k nim nemáme daleko.

Austrálie je známá různorodostí místní fauny. Kromě druhů rozšířených i na ostatních kontinentech zde narazíte i na řadu zvířat, která se tu díky velké vzdálenosti od ostatní pevniny vyvíjela unikátním způsobem. O těch zase někdy příště.

Tož tak. Děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit opět na Maruščin tentokrát velikonoční díl. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.
M+R