Název Austrálie je odvozen z latiny a
označení „terra australis inkognita“ (neznámá jižní země) je známé již
z římských časů. Konkrétní umístění kontinentu ale nebylo v té době
známé. Po zahájení osidlování Angličany byl tento název přijat za oficiální
označení pátého kontinentu. Administrativní rozdělení země je trochu zmatečné. Australský
svaz je konstituční monarchií a skládá se z šesti států (Nový Jižní Wales,
Queensland, Jižní Austrálie, Tasmánie, Victoria a Západní Austrálie), dvou
pevninských (Severní teritorium a Teritorium hlavního města) a několika
malých ostrovních teritorií. Rozdíl mezi státem a teritoriem je například v míře
podřízenosti federální úpravě, přičemž státy mají vyšší míru samostatnosti.
Obrázek 1: Australské státy (a teritoria)
Autor: SonNy cZ at cs.wikipedia
Australská vlajka se skládá z modrého obdélníku s vlajkou Velké
Británie v levém horním rohu. Tzv. Union Jack odkazuje mimo jiné i na skutečnost,
že hlavou Australského svazu je i dnes britská královna Alžběta II. V pravé
polovině vlajky je souhvězdí Jižního kříže,
které dominuje jižní obloze a které díky jeho poloze nelze pozorovat z Česka.
V levé dolní části australské vlajky se nachází sedmicípá Hvězda federace.
Jejich šest hrotů znázorňuje již zmiňované svazové státy a sedmý cíp je
společný pro dvě nezávislá federální teritoria. Australská vlajka je velmi
podobná té novozélandské, která se liší jen chybějící Hvězdou federace a
nejmenší hvězdou ze souhvězdí Jižního kříže. Kvůli častým záměnám obou vlajek
probíhají aktuálně na Novém Zélandu bouřlivé diskuze o vyhlášení referenda o vlajce
nové, která by na sobě mohla nést například obrázek stříbrné kapradiny jako
symbolu novozélandské flóry.
Ve státním znaku Austrálie je klokan a emu. Zvířata, která nikdy necouvají.
Jako symbol zaměření Austrálie na budoucnost a ne obracení se k minulosti,
jejíž některé novodobé části jsou přinejmenším kontroverzní. Ale o tom více
v některém z příštích dílů.
Hlavním městem Austrálie je Canberra, která byla uměle zbudována
v reakci na tahanice mezi Sydney a Melbourne o získání tohoto statusu. Sydney
si dělalo nárok jako nejstarší australské město, kde se vylodili první britští dobyvatelé,
a zakotvily první lodě s trestanci na konci osmnáctého století. Melbourne
se chtělo stát hlavním městem z titulu své velikosti a významu zejména
v 50. letech devatenáctého století, v období australské zlaté horečky.
A částečně se mu to povedlo. Melbourne bylo hlavním městem Austrálie
v letech 1901 až 1927, tedy do zbudování dnešního hlavního města. Název
Canberra je odvozen z domorodého jazyka Aboriginců a znamená „místo
setkávání“. V Canbeře sídlí Australská vláda. Zasedací místnost parlamentu
je netradičně zbudována pod travnatým příkrovem. Obyvatelé a návštěvníci města
se tak mohou projít nad hlavami zákonodárců, což vyjadřuje záměr architekta
zdůraznit, že poslanci jsou podřízení občanům a jejich zájmům. Canberra si
udržela status hlavního města i navzdory své nepřílišné velikosti (něco málo
přes 300 000 obyvatel) v porovnání se Sydney (4,5 milionů obyvatel) a
Melbourne (3,8 milionů obyvatel). Canberra je zároveň jedním
z nejvzdálenějších hlavních měst od Prahy (16
000 km vzdušnou čarou), takže na rčení o protinožcích
něco jistě bude. Tím úplně nejvzdálenějším hlavním městem je ale novozélandský
Wellington (18 000 km vzdušnou čarou).
Austrálie je také známá jako země s velmi malou hustotou populace.
Necelí tři lidé na km². Řadí se tak světově na třetí místo hned za Namibií a
Mongolskem. Schválně zkuste hádat, jak je na tom Česko. ČR s průměrnou hustotou
zalidnění 133 obyvatel na km² zabírá celosvětově osmdesátou šestou příčku.
Vzhledem k malému množství obyvatel v rozsáhlých vnitrozemských oblastech
Austrálie bylo nutné přistoupit k některým netradičním opatřením jako například
školní výuce po vysílačce. Vzhledem k obecně nepříliš dobré kvalitě
internetu v Austrálii, věřím, že i dnes je tato vyučovací metoda aktuální.
Na kritice pomalého internetu postavil letos v zimě svoji kampaň i jeden
australský poskytovatel internetu. Pomalému připojení se z plakátů
vysmíval i slovenský bača. Ne že by většina Australanů tušila, kde Slovensko
leží. Reklama byla založená na slovní hříčce. Začátek slova Slovensko se
v angličtině totiž vyslovuje stejně, jako slovo pomalý („Slow-akia“).
Obrázek 3:Australská reklama s rozesmátým bačou
Zdroj: Markething.cz
Další australskou zajímavostí jsou tzv. létající doktoři („flying doctors“).
V prvních více než sto letech osidlování nitra rudého kontinentu znamenalo
vážnější zranění nebo nemoc téměř jistou smrt. Cesta k nejbližšímu lékaři
trvala nejen vzhledem k velké vzdálenosti ale i neexistujícím cestám někdy
až několik týdnů. Trochu lepší vyhlídky skýtalo bydlení v blízkosti
telegrafní stanice. Tito lidé měli alespoň šanci, že je jejich známí mohou
léčit podle instrukcí lékaře přeložených z Morseovy abecedy. Podobný
případ stál údajně i za vznikem létajících doktorů. Vážně zraněného honáka
podle pokynů z telegrafu operoval bez základního vybavení a narkózy telegrafista,
který kdysi prodělal pouze školení první pomoci. Amatérsky provedená neodkladná
operace dopadla úspěšně. Po několika dnech se však bohužel objevila infekce a přivolaný
lékař, který dorazil po několikatýdenní cestě, mohl provést již pouze pitvu.
Hrdinský čin lidí z tohoto příběhu však inspiroval reverenda Flynna na
počátku minulého století k založení odlehlé základny flying doctors, odkud
létali lékaři za svými pacienty. K dorozumívání údajně používali prvotní
vysílačky s dosahem až 500 km poháněné jakýmsi šlapacím zařízením. Létající
doktoři hrají významnou roli v australském vnitrozemí dodnes.
Australský svaz má vlastní měnu – australský dolar (AUD). Australský
padesáti-cent je největší platnou mincí na světě a je opravdu velký. Obvykle
párkrát za měsíc vysypáváme monstrózní drobné z peněženky do kasičky, aby nám
to neutrhlo kapsu. V Austrálii byla vyrobena i jednotunová zlatá mince,
která má hodnotu přes milion AUD. Ještě že ta není volně v oběhu. Naopak
velmi praktické jsou australské bankovky, které nejsou papírové ale plastové. Jejich
výhody doceníte zejména v létě, když si je zapomenete v kapse plavek. Na rozdíl
od těch českých papírovo-bavlněných přežijí téměř jakékoliv zacházení a
navzdory mokru a špíně stále vypadají jako nové a zároveň jsou velmi těžko
padělatelné.
Obrázek 4: Největší platná mince – australský padesáti-cent (uprostřed,
česká jedna koruna vlevo, dvou-dolar vpravo)
V Austrálii naleznete podnebí od toho mírného, například na jihu na
ostrově Tasmánie, až po to tropické a subtropické. Pouště a polopouště
pokrývají velkou část země zejména na západě. Pátý kontinent se rozkládá na
jižní polokouli, což má mimo jiné za následek, že roční období tu jsou opačně
něž v Evropě. Aktuálně se tak připravujeme na naše první letní Vánoce.
Průměrná letní teplota 29°C a zimní 13°C by se mohla většině Čechů jevit jako
vysněné teplíčko po celý rok. Opak je ale někdy pravdou a z vlastní
zkušenosti víme, že australská zima umí pěkně potrápit. Když zimní noční teploty
spadnou k 5°C, chce to v domech bez topení a s jednoduchými často
příliš netěsnícími okny značnou dávku otužilosti. Na rozdíl od Evropy tu fouká
chladný vítr z jihu a v zimě někdy dosahuje rychlosti až 120 km za
hodinu.
Větrné počasí má také další velmi nepříjemný důsledek – rýmu. I přes
otužilost Australanů i je čas od času doběhne. Bohužel je tu rozšířené
popotahování namísto smrkání. Sborové popotahování v zimě v autobuse
a ve škole dost rušilo moji pozornost nad rozečtenou knížkou a přednášenou
látkou. Nejsem si zcela jistá, co přesně velí při rýmě australská etiketa, ale
vím, že například pro Číňany a některé Řeky je společensky přípustnější
popotahovat a v krajním případě se dojít vysmrkat na záchod, než použít
kapesník na veřejnosti, sahat na použitý kapesník a pak si ho ještě strčit do
kapsy nebo do kabelky. Hygienické aspekty každé z těchto zvyklostí mají
něco do sebe, ale chce to hodně vzájemné tolerance. I když díky tomu můžou
vzniknout i komické situace. Moji známou Češku neodbytně dobýval jeden Číňan.
Slečna si zoufala, že už neví, jak ho má odmítnout. Načež ji zkušenější kolegyně
poradila: „Neboj, stačí, když se před ním vysmrkáš a tím se mu znechutíš.“
Nejsem si jistá, jak tento příběh skončil, ale jde asi o nejoriginálnější
nápad, jak se zbavit dotěrného nápadníka. Docela by mě také zajímalo, jestli v
zemích s opačnou zvyklostí než u nás maminky okřikují svoje děti
například: „Přestaň smrkat a okamžitě začni popotahovat, ve slušné společnosti
se přece smrkat nesluší.“
Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět
v neděli se můžete těšit na článek o australských plážích. Budeme vděční
za veškeré dotazy, náměty a komentáře.
M+R
Žádné komentáře:
Okomentovat