Australské pláže

Někteří tvrdí, že Australané mají rádi svůj volný čas nadevše a oni sami popisují svůj životní styl jako „4B“ - Beer, Beach, Barbeque and Birds/Boobs, neboli pivo, pláže, grilování a holky/prsa. V Sydney se údajně nachází 100 pláží. My zatím navštívili zhruba 10, ale léto teprve začíná. S rostoucími teplotami potkáváme ve městě stále více lidí naboso. Ostatní, kterým není chůze bez bot po dlažbě příjemná, s oblibou volí pantofle mezi prsty bez ohledu na to, zda právě mají oblečení sportovní nebo elegantní šaty. Oblíbené žabky si tu kromě klasických obchodů můžete koupit i z prodejních automatů podobným těm kávovým.

Obrázek 1: Prodejní automat na žabky

Další neodmyslitelnou záležitostí na australských plážích je „barbie“. Malé opakování z lekce australské angličtiny. Vzpomínáte? „Barbie“ je hovorový výraz pro grilování. Nejen na plážích ale i v řadě parků jsou zdarma k dispozici grilovací místa a na ta nejoblíbenější se stojí dlouhé fronty. Veřejné plynové grily vypadají jako velké stříbrné kvádry nahoře s rovným plátem, který se rozehřeje po stisknutí tlačítka. A je neuvěřitelné, jak čisté byly všechny grily, které jsme zatím použili.

Jednou jsem se ptala kamarádů Australanů, co je jejich nejoblíbenější jídlo z grilu a jejich odpověď mě dost pobavila. Záleží v podstatě na tom, v jakou denní dobu jde člověk grilovat. Přičemž ideální je strávit grilováním na pláži celý den. Ráno můžete začít zdejší velmi oblíbenou „bacon and egg roll“, neboli opečenou slaninou a volským okem v bagetě. K obědu nějaký ten steak nebo hamburger. V případě toho druhého nesmí v Austrálii mezi houskami nikdy chybět kolečko sterilované červené řepy. A k večeři nějakou tu klobásku mezi dva toustové chleby s pořádnou vrstvou plátků osmahlé cibulky. Ať už si vyberete klobásky hovězí, klokaní nebo jiné, je nutné myslet na to, že na rozdíl od českých vuřtů a špekáčků se prodávají jako syrové a musí se důkladně opéct, příp. podle návodu předvařit doma ve vodě.

Alkohol je na většině australských pláží zakázaný. Podle mě je to tak trochu škoda, protože sednout si do plážového baru s koktejlem nebo ledovou kávou, je moje představa o ideálním létě u moře. Na většině australských pláží však bohužel naleznete jen stánek nabízející rybu s hranolky a další rychlé občerstvení nevalné kvality. Řada návštěvníků ale nebere tento zákaz vážně a proto na jeho dodržování zejména ve večerních hodinách dohlíží policisté, kteří údajně neváhají očichat obsah vaší rozpité lahve, jestli nečpí po alkoholu a pokud po prvním napomenutí objeví ve vašem batohu při druhé kontrole méně lahví piva než při té první, máte problém. Důvodem přísné regulace jsou údajně zejména úmrtí opilých lidí.

Kromě grilování k australským plážím neodmyslitelně patří i surfování. Historie surfování sahá až do středověku a poprvé bylo zaznamenáno na ostrově Tahiti v Polynésii. V Sydney je mezi surfaři zřejmě nejproslulejší Bondi beach. Mezi vlnami jsou k vidění nejen surfaři, ale i borci na paddleboardech a bodyboardech. Paddleboard je zjednodušeně řečeno surf, na kterém se jezdí ve stoje a zároveň se člověk odráží pádlem. Lekce surfování jsme prozatím odložili, když vidíme marně se plácat ve vodě všechny začátečníky, je jisté, že poprvé se projet na vlně není jen tak. Koupili jsme si ale bodyboard, který je kratší a jezdí se na něm celou dobu vleže, takže odpadá problém s vyhoupnutím se na surf, když jde ta správná vlna.

V blízkosti většiny pláží v Sydney má moře zvlněné dno, které vytváří příhodné podmínky pro surfaře po většinu roku. Méně příjemná je ale tato skutečnost pro plavce, protože ve vlnách, ať už jsou v daný den větší nebo menší, prostě plavat neumím. Plavci si ale nemusejí zoufat, u řady pláží jsou k dispozici bazény, které jsou zpravidla na útesu velmi blízko mořské hladině a plní se šploucháním vody z příbojových vln.

Obrázek 2: Jeden z nejznámějších bazénů na útesu - Bondi Icebergs

Další oblíbenou plážovou aktivitou jsou tzv. „coastal walks“ (procházky mezi jednotlivými plážemi, přilehlými chráněnými přírodními rezervacemi atp.). Pláže se snaží nalákat návštěvníky i na bohatý zábavný a kulturní program po celý rok. Mimo hlavní sezónu např. na umělá kluziště, různé koncerty a výstavy. Na přelomu října a listopadu letos proběhl již osmý ročník projektu „Sculptures by the Sea“ nebo „Sochy u moře“. Během procházky mezi plážemi mohli návštěvníci obdivovat mimo jiné i Miminka od českého kontroverzního umělce Davida Černého. Stejná Miminka jako ta, která v Praze lezou po Žižkovské věži a dírou místo obličeje symbolizují slepotu komunistické diktatury, kdy např. stavba žižkovského vysílače byla na několik let pozastavena z důvodu vyšetřování, zda se nejedná o skryté odpaliště raket kapitalistické Ameriky. Mě na výstavě na pláži nejvíce zaujala velká barevná plastika plazící se po skále, která se třpytila slunečním odrazem, jako by byla ze smaltu nebo flitrů. O to větší překvapení bylo, když jsem přišla blíž a zjistila, že celé umělecké dílo jsou pouze drátem pospojovaná barevná víčka od plastových lahví a třpytí se, protože do nich příliv nahnal vodu.

Obrázek 3: Sculptures by the Sea („Miminka“ Davida Černého)

Velmi chladná voda v Sydney je sice z jara nepříjemná, ale má i své výhody. Díky ní se Sydney vyhýbají medúzy, které každoročně sužují návštěvníky severnějších částí Austrálie. Na internetu je kromě teploty vody v postižených letoviscích dostupné i „medúzové“ zpravodajství. Podle obecných informací je na některých plážích nutné počítat s výskytem medúz od října do června, takže v podstatě celý rok kromě několika nejchladnějších měsíců. Proti některým druhům medúz postačí neopren. Pokud vás už některá žahne, zpravidla se doporučuje polít postižené místo octem, který bývá na dotčených plážích volně k dispozici. I tak si ale není radno s medúzami zahrávat. Některé z nich mohou způsobit až smrt. Tou nejnebezpečnější v Austrálii je box jellyfish (čtyřhranka). Pokud v Austrálii v horkém letním dni narazíte na pláž, kde nebude ani noha, je nutné se mít na pozoru a důkladně nastudovat varovné tabule.

Australské pláže se neobejdou ani bez urostlých záchranářů v typických žluto červených plaveckých čepicích. Většina plavčíků jsou dobrovolníci a část peněz potřebných na provoz vodní záchranné služby se získávají z charitativních akcí. Na některých plážích jsou vlaječkami vyznačené pruhy, kde lze jít do vody. Někdy to tak vypadá poměrně komicky, protože na malém kousku ve vodě se těsná řada ochlazujících se návštěvníků pláže a většina hladiny až na pár surfařů zeje prázdnotou. Důvodem jsou silné proudy, tzv. rip current, díky kterým v některých místech převládá pouze proudění směrem od pláže. Nezkušený plavec by se mohl vyčerpat marnou snahou doplavat k pláži a v krajním případě utonout.

Bohužel ani nejlepší záchranáři neumí ochránit lidi před spálením. A jak jsme se sami přesvědčili, australské sluníčko má opravdu sílu. Většina opalovacích krému se prodává s faktorem 50, výjimečně 30 a nižší jsem ještě neviděla. Naleznete i krémy označené 50+, z nichž některé by měly mít faktor 70, ale nesmí se to zde údajně uvádět, aby spotřebitelé nezískali milný dojem, že s tak vysokým faktorem mohou být na slunci neomezeně dlouho. Kvalitní opalovací krém je u protinožců nesmírně důležitý také s ohledem na skutečnost, že právě v této oblasti bylo zaznamenáno významné poškození ozonové vrstvy. I pro samotné Australany britského původu, kteří jsou často blonďatí, je sluníčko velkou hrozbou. Na rozdíl od svých předků z deštivého ostrovního království disponují jistě větší dávkou pigmentu, ale za zhruba 10 a méně generací v Austrálii, ještě příroda nedokázala evolucí vyřešit tento problém zcela a rakovina kůže je tu bohužel častým postižením. V této souvislosti mě pobavil jeden známý Ind, když jsem se ho ptala, jestli chodí rád na pláž. Podíval se na mě, jako bych byla úplně blbá, a pak mi řekl, že černý je dost a plavat neumí, tak co by tam dělal.

Již se nám tu podařilo narazit i na nudistickou pláž La Perouse, což by samo o sobě nebylo až tak kuriózní, ale vzhledem k okolnostem, to byla celkem vtipná situace. Vyzbrojeni odvahou poté, co nás jedna Australanka ujistila, že nudistická pláž tam byla zrušená, jsme se na začátku jara vypravili do odlehlé zapomenuté zátoky. Naše česko-slovensko-indicko-pákistánská skupina ale rychle zjistila, že realita je jiná. Po písku se hrdě promenovali naháči z většiny důchodového věku. Největší kulturní šok to byl zřejmě pro kamaráda muslima, který je ze své země zvyklí na ženy zahalené od hlavy až k patě. Ale vzhledem k tomu, že to pro něho bylo první plavání v moři v životě, nenechal se zaskočit trapnou situací a rychle skočil do vody. Plavky jsme si samozřejmě ale všichni nechali. Nejhůř jsem z toho nakonec vyšla asi já, protože jsme původně nechystali k moři, neměla jsem s sebou nic, v čem bych se mohla koupat, a na Evu se mi rozhodně nechtělo. Zůstala jsem na břehu hlídat naše věci a snažila se pohledem zachytit co nejméně postarších nahých naturistů.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na sladkou tečku ke konci roku. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

Australské zajímavosti

Název Austrálie je odvozen z latiny a označení „terra australis inkognita“ (neznámá jižní země) je známé již z římských časů. Konkrétní umístění kontinentu ale nebylo v té době známé. Po zahájení osidlování Angličany byl tento název přijat za oficiální označení pátého kontinentu. Administrativní rozdělení země je trochu zmatečné. Australský svaz je konstituční monarchií a skládá se z šesti států (Nový Jižní Wales, Queensland, Jižní Austrálie, Tasmánie, Victoria a Západní Austrálie), dvou pevninských (Severní teritorium a Teritorium hlavního města) a několika malých ostrovních teritorií. Rozdíl mezi státem a teritoriem je například v míře podřízenosti federální úpravě, přičemž státy mají vyšší míru samostatnosti.

Obrázek 1: Australské státy (a teritoria)

Autor: SonNy cZ at cs.wikipedia

Australská vlajka se skládá z modrého obdélníku s vlajkou Velké Británie v levém horním rohu. Tzv. Union Jack odkazuje mimo jiné i na skutečnost, že hlavou Australského svazu je i dnes britská královna Alžběta II. V pravé polovině vlajky je souhvězdí Jižního kříže, které dominuje jižní obloze a které díky jeho poloze nelze pozorovat z Česka. V levé dolní části australské vlajky se nachází sedmicípá Hvězda federace. Jejich šest hrotů znázorňuje již zmiňované svazové státy a sedmý cíp je společný pro dvě nezávislá federální teritoria. Australská vlajka je velmi podobná té novozélandské, která se liší jen chybějící Hvězdou federace a nejmenší hvězdou ze souhvězdí Jižního kříže. Kvůli častým záměnám obou vlajek probíhají aktuálně na Novém Zélandu bouřlivé diskuze o vyhlášení referenda o vlajce nové, která by na sobě mohla nést například obrázek stříbrné kapradiny jako symbolu novozélandské flóry.

 

Obrázek 2: Australská (nahoře) a novozélandská vlajka (dole)

  

Ve státním znaku Austrálie je klokan a emu. Zvířata, která nikdy necouvají. Jako symbol zaměření Austrálie na budoucnost a ne obracení se k minulosti, jejíž některé novodobé části jsou přinejmenším kontroverzní. Ale o tom více v některém z příštích dílů.

Hlavním městem Austrálie je Canberra, která byla uměle zbudována v reakci na tahanice mezi Sydney a Melbourne o získání tohoto statusu. Sydney si dělalo nárok jako nejstarší australské město, kde se vylodili první britští dobyvatelé, a zakotvily první lodě s trestanci na konci osmnáctého století. Melbourne se chtělo stát hlavním městem z titulu své velikosti a významu zejména v 50. letech devatenáctého století, v období australské zlaté horečky. A částečně se mu to povedlo. Melbourne bylo hlavním městem Austrálie v letech 1901 až 1927, tedy do zbudování dnešního hlavního města. Název Canberra je odvozen z domorodého jazyka Aboriginců a znamená „místo setkávání“. V Canbeře sídlí Australská vláda. Zasedací místnost parlamentu je netradičně zbudována pod travnatým příkrovem. Obyvatelé a návštěvníci města se tak mohou projít nad hlavami zákonodárců, což vyjadřuje záměr architekta zdůraznit, že poslanci jsou podřízení občanům a jejich zájmům. Canberra si udržela status hlavního města i navzdory své nepřílišné velikosti (něco málo přes 300 000 obyvatel) v porovnání se Sydney (4,5 milionů obyvatel) a Melbourne (3,8 milionů obyvatel). Canberra je zároveň jedním z nejvzdálenějších hlavních měst od Prahy (16 000 km vzdušnou čarou), takže na rčení o protinožcích něco jistě bude. Tím úplně nejvzdálenějším hlavním městem je ale novozélandský Wellington (18 000 km vzdušnou čarou).

Austrálie je také známá jako země s velmi malou hustotou populace. Necelí tři lidé na km². Řadí se tak světově na třetí místo hned za Namibií a Mongolskem. Schválně zkuste hádat, jak je na tom Česko. ČR s průměrnou hustotou zalidnění 133 obyvatel na km² zabírá celosvětově osmdesátou šestou příčku. Vzhledem k malému množství obyvatel v rozsáhlých vnitrozemských oblastech Austrálie bylo nutné přistoupit k některým netradičním opatřením jako například školní výuce po vysílačce. Vzhledem k obecně nepříliš dobré kvalitě internetu v Austrálii, věřím, že i dnes je tato vyučovací metoda aktuální. Na kritice pomalého internetu postavil letos v zimě svoji kampaň i jeden australský poskytovatel internetu. Pomalému připojení se z plakátů vysmíval i slovenský bača. Ne že by většina Australanů tušila, kde Slovensko leží. Reklama byla založená na slovní hříčce. Začátek slova Slovensko se v angličtině totiž vyslovuje stejně, jako slovo pomalý („Slow-akia“).

Obrázek 3:Australská reklama s rozesmátým bačou

Zdroj: Markething.cz

Další australskou zajímavostí jsou tzv. létající doktoři („flying doctors“). V prvních více než sto letech osidlování nitra rudého kontinentu znamenalo vážnější zranění nebo nemoc téměř jistou smrt. Cesta k nejbližšímu lékaři trvala nejen vzhledem k velké vzdálenosti ale i neexistujícím cestám někdy až několik týdnů. Trochu lepší vyhlídky skýtalo bydlení v blízkosti telegrafní stanice. Tito lidé měli alespoň šanci, že je jejich známí mohou léčit podle instrukcí lékaře přeložených z Morseovy abecedy. Podobný případ stál údajně i za vznikem létajících doktorů. Vážně zraněného honáka podle pokynů z telegrafu operoval bez základního vybavení a narkózy telegrafista, který kdysi prodělal pouze školení první pomoci. Amatérsky provedená neodkladná operace dopadla úspěšně. Po několika dnech se však bohužel objevila infekce a přivolaný lékař, který dorazil po několikatýdenní cestě, mohl provést již pouze pitvu. Hrdinský čin lidí z tohoto příběhu však inspiroval reverenda Flynna na počátku minulého století k založení odlehlé základny flying doctors, odkud létali lékaři za svými pacienty. K dorozumívání údajně používali prvotní vysílačky s dosahem až 500 km poháněné jakýmsi šlapacím zařízením. Létající doktoři hrají významnou roli v australském vnitrozemí dodnes.

Australský svaz má vlastní měnu – australský dolar (AUD). Australský padesáti-cent je největší platnou mincí na světě a je opravdu velký. Obvykle párkrát za měsíc vysypáváme monstrózní drobné z peněženky do kasičky, aby nám to neutrhlo kapsu. V Austrálii byla vyrobena i jednotunová zlatá mince, která má hodnotu přes milion AUD. Ještě že ta není volně v oběhu. Naopak velmi praktické jsou australské bankovky, které nejsou papírové ale plastové. Jejich výhody doceníte zejména v létě, když si je zapomenete v kapse plavek. Na rozdíl od těch českých papírovo-bavlněných přežijí téměř jakékoliv zacházení a navzdory mokru a špíně stále vypadají jako nové a zároveň jsou velmi těžko padělatelné.

Obrázek 4: Největší platná mince – australský padesáti-cent (uprostřed, česká jedna koruna vlevo, dvou-dolar vpravo)

 

V Austrálii naleznete podnebí od toho mírného, například na jihu na ostrově Tasmánie, až po to tropické a subtropické. Pouště a polopouště pokrývají velkou část země zejména na západě. Pátý kontinent se rozkládá na jižní polokouli, což má mimo jiné za následek, že roční období tu jsou opačně něž v Evropě. Aktuálně se tak připravujeme na naše první letní Vánoce. Průměrná letní teplota 29°C a zimní 13°C by se mohla většině Čechů jevit jako vysněné teplíčko po celý rok. Opak je ale někdy pravdou a z vlastní zkušenosti víme, že australská zima umí pěkně potrápit. Když zimní noční teploty spadnou k 5°C, chce to v domech bez topení a s jednoduchými často příliš netěsnícími okny značnou dávku otužilosti. Na rozdíl od Evropy tu fouká chladný vítr z jihu a v zimě někdy dosahuje rychlosti až 120 km za hodinu.

Větrné počasí má také další velmi nepříjemný důsledek – rýmu. I přes otužilost Australanů i je čas od času doběhne. Bohužel je tu rozšířené popotahování namísto smrkání. Sborové popotahování v zimě v autobuse a ve škole dost rušilo moji pozornost nad rozečtenou knížkou a přednášenou látkou. Nejsem si zcela jistá, co přesně velí při rýmě australská etiketa, ale vím, že například pro Číňany a některé Řeky je společensky přípustnější popotahovat a v krajním případě se dojít vysmrkat na záchod, než použít kapesník na veřejnosti, sahat na použitý kapesník a pak si ho ještě strčit do kapsy nebo do kabelky. Hygienické aspekty každé z těchto zvyklostí mají něco do sebe, ale chce to hodně vzájemné tolerance. I když díky tomu můžou vzniknout i komické situace. Moji známou Češku neodbytně dobýval jeden Číňan. Slečna si zoufala, že už neví, jak ho má odmítnout. Načež ji zkušenější kolegyně poradila: „Neboj, stačí, když se před ním vysmrkáš a tím se mu znechutíš.“ Nejsem si jistá, jak tento příběh skončil, ale jde asi o nejoriginálnější nápad, jak se zbavit dotěrného nápadníka. Docela by mě také zajímalo, jestli v zemích s opačnou zvyklostí než u nás maminky okřikují svoje děti například: „Přestaň smrkat a okamžitě začni popotahovat, ve slušné společnosti se přece smrkat nesluší.“

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na článek o australských plážích. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R