Tento díl našeho deníku se bude netradičně odehrávat mimo Austrálii. Začátkem letošního roku jsme totiž dostali od kolegy pozváni na jeho svatbu do Myanmaru, odkud pochází. Pokud vám název země Myanmar nic neříká, možná si z hodin zeměpisu vzpomenete na Barmu, jak se stát dříve jmenoval. Pro neoficiální účely je možné používat oba názvy. S populací 50 milionů se Myanmar řadí spíše k menším státům jihovýchodní Asie. Barma leží mezi Bangladéši, Indií, Čínou, Laosem a Thajskem, na pobřeží Bengálského zálivu. Hlavní město je Naypyidaw, které stále nevím, jak pořádně vyslovit. Známější a rozhodně méně krkolomné je bývalé hlavní město Yangon (dříve Rangún). K dalším významným městům patří Bagan.
Hned po příletu nás pozvali ženichovi rodiče na večeři k nim domů. Pohostili nás opravdu královsky a měli jsme možnost ochutnat i první barmské jídlo. Barmské pokrmy se vyznačují nebývalým množstvím použití rybí příchutě ve formě rybí omáčky, nakládané nebo sušené ryby. Takže pokud nejste zrovna příznivci, před cestou do Myanmaru raději nakupte Májky. Jistě si ale pochutnáte na místním tropickém ovoci. Kromě banánů, melounů a manga, můžete sáhnout i po něčem exotičtějším. Nabízí se plody chlebovníku (jack fruit), dračím ovoci (dragon fruit) nebo durianu (o tomto netradičním ovoci, už jste mohli číst v jednom z předchozích dílů zde). Barmské pokrmy se obvykle skládají z rýže nebo asijských nudlí, zeleniny a například kuřecího masa samozřejmě s rybí příchutí. Oblíbené je i skopové nebo kozí maso. Díky výraznému koření se ale nemusíte bát nepříjemné pachutě, kterou takové maso někdy má. Mimo bobkového listu, chilli a zázvoru se používají například i mladé čajové lístky.
V rámci příprav na dnešní obřad v chrámu jsme ráno zahájili nácvikem uvazování pánské sukně longy. Pánská varianta je obvykle pruh látky sešitý dohromady do tvaru válce. Látka připomíná lehkou bavlněnou košili s menší kostkou. Muž si stoupne dovnitř látkového tunelu, chytí dva cípy v oblasti pasu a dřív než ukáže holý zadek, rychle zamotá vpředu na požadovanou velikost. Místní muži údajně chodí pod sukní naostro. Pánská část naší skupiny si pod longy ze strachu nechávala mimo spodního prádla i šortky. Inovací, kterou přinesli britští kolonizátoři, je doplnění celého modelu páskem. Pánové k sukni nosí na všední příležitost tmavší nebo vzorovanou košili, dámy vypasovaný lněný kabátek s krátkým rukávem. Dámská varianta longy je obvykle jen pruh látky s poutkem nahoře, které si omotáte, kolikrát je potřeba.
Obřad v budhistickém chrámu je pro Barmánce pouze jednou částí několikadenního svatebního obřadu. Podle slov našich kamarádů, byla jejich svatba velmi zrychlenou variantou západního stylu, a proto se skládala „pouze“ ze čtyř úkonů rozdělených do méně než týdnu. První den se na krásně vyzdobeném břehu u jezera konal sňatek před právníkem. Následovalo požehnání mnichy a oběd v klášteře. O dva dny později se konala svatební večeře pro užší rodinu a koncem týdne opulentní večeře pro několik stovek známých, širokou rodinu i obchodní partnery. Jak se nám svěřila nevěsta, největším úskalím je odhadnout počet hostů, protože zeptat se pozvaných, jestli opravdu přijdou, je považováno za nezdvořilost. Na poslední večeři nás uvítala fotografie nevěsty a ženicha v nadživotní velikosti, u které se mohli návštěvních zvěčnit, pro případ, že se přes dav k těm skutečným ani nedostanou. V sále bylo mimo stolů i jeviště a plátno, kde moderátorka zdůraznila osobní i profesní úspěchy novomanželů, komentovala průběh večera a různé tradice. Nás nejvíce zaujal zvyk, kdy se novomanželé snaží dostat do svého hotelového pokoje a musí překonávat překážky připravené jejich kamarády. Pověřená osoba z ženichovy rodiny se snaží záškodníky uplatit, aby nevěstu a ženicha pustili.
Jak už jsme zmínili, novomanželé jsou stejně jako většina barmské populace (90%) budhisté. Křesťané, muslimové a ateisté jsou v Myanmaru v menšině. Většina chlapců vstupuje do budhistických klášterů alespoň na určitý čas obvykle v době dospívání. Mimo duchovního rozměru mladíci v klášterech získají i vzdělání, jídlo a střechu nad hlavou, což není pro všechny Barmánce samozřejmost. Duchovními vůdci jsou chlapcům v klášteře mniši, kterých je v současnosti v Barmě zhruba 300 000. Mniši i jejich studenti chodí omotaní velkým kusem karmínové látky přehozené přes jedno rameno. Jako důkaz respektu jsou sedačky v MHD určené nejen hendikepovaným, těhotným, ale v Barmě i mnichům. Mniši mají také přednost ve frontách. I když je náš kamarád spíš z majetnější rodiny, do kláštera se pravidelně na několik týdnů vrací pro duchovní pohodu. V historii Myanmaru sehráli budhistické kláštery významnou roli mimo jiné i tím, že přispěli vymýcení negramotnosti. Barmské písmo vypadá jak řada přerušovaných koleček vedle sebe. V mluvené formě patří barmština do stejné jazykové skupiny jako čínština, ale jazyky jsou velmi odlišné.
Navzdory mírumilovné povaze budhistického učení, zdejší náboženské menšiny čelily v posledních dekádách persekucím. Nemohli například získat vládní zaměstnání, vlastnit půdu, uzavírat smlouvy, mít více než dvě děti, na cestování v rámci země potřebovali povolení a bylo jim odebráno občanství. Od roku 1962 byly statisíce nuceny emigrovat do sousedních států, další tisíce byly vězněny nebo popraveny. Nejutlačovanějším etnikem byli muslimští Rohingové. USA a další mezinárodní hráči uvalili opakovaně na Barmu ekonomické sankce za účelem vynucení dodržování lidských práv. Od roku 2011 dochází k oslabování vlivu diktatury vojenské chunty a nastolení demokracie. Některé sankce byly zrušeny jen před několika měsíci. Vztahovaly se převážně na zablokované mezinárodní bankovní transakce a společnosti vlastněné více než z poloviny barmským kapitálem. Pozůstatkem vojenského režimu jsou bezpečnostní rentgeny, kterými musíte projít i při vstupu do hotelu, muzeí nebo supermarketu.
Hned po příletu nás pozvali ženichovi rodiče na večeři k nim domů. Pohostili nás opravdu královsky a měli jsme možnost ochutnat i první barmské jídlo. Barmské pokrmy se vyznačují nebývalým množstvím použití rybí příchutě ve formě rybí omáčky, nakládané nebo sušené ryby. Takže pokud nejste zrovna příznivci, před cestou do Myanmaru raději nakupte Májky. Jistě si ale pochutnáte na místním tropickém ovoci. Kromě banánů, melounů a manga, můžete sáhnout i po něčem exotičtějším. Nabízí se plody chlebovníku (jack fruit), dračím ovoci (dragon fruit) nebo durianu (o tomto netradičním ovoci, už jste mohli číst v jednom z předchozích dílů zde). Barmské pokrmy se obvykle skládají z rýže nebo asijských nudlí, zeleniny a například kuřecího masa samozřejmě s rybí příchutí. Oblíbené je i skopové nebo kozí maso. Díky výraznému koření se ale nemusíte bát nepříjemné pachutě, kterou takové maso někdy má. Mimo bobkového listu, chilli a zázvoru se používají například i mladé čajové lístky.
V rámci příprav na dnešní obřad v chrámu jsme ráno zahájili nácvikem uvazování pánské sukně longy. Pánská varianta je obvykle pruh látky sešitý dohromady do tvaru válce. Látka připomíná lehkou bavlněnou košili s menší kostkou. Muž si stoupne dovnitř látkového tunelu, chytí dva cípy v oblasti pasu a dřív než ukáže holý zadek, rychle zamotá vpředu na požadovanou velikost. Místní muži údajně chodí pod sukní naostro. Pánská část naší skupiny si pod longy ze strachu nechávala mimo spodního prádla i šortky. Inovací, kterou přinesli britští kolonizátoři, je doplnění celého modelu páskem. Pánové k sukni nosí na všední příležitost tmavší nebo vzorovanou košili, dámy vypasovaný lněný kabátek s krátkým rukávem. Dámská varianta longy je obvykle jen pruh látky s poutkem nahoře, které si omotáte, kolikrát je potřeba.
Obrázek 1: Pánská sukně longy
Obřad v budhistickém chrámu je pro Barmánce pouze jednou částí několikadenního svatebního obřadu. Podle slov našich kamarádů, byla jejich svatba velmi zrychlenou variantou západního stylu, a proto se skládala „pouze“ ze čtyř úkonů rozdělených do méně než týdnu. První den se na krásně vyzdobeném břehu u jezera konal sňatek před právníkem. Následovalo požehnání mnichy a oběd v klášteře. O dva dny později se konala svatební večeře pro užší rodinu a koncem týdne opulentní večeře pro několik stovek známých, širokou rodinu i obchodní partnery. Jak se nám svěřila nevěsta, největším úskalím je odhadnout počet hostů, protože zeptat se pozvaných, jestli opravdu přijdou, je považováno za nezdvořilost. Na poslední večeři nás uvítala fotografie nevěsty a ženicha v nadživotní velikosti, u které se mohli návštěvních zvěčnit, pro případ, že se přes dav k těm skutečným ani nedostanou. V sále bylo mimo stolů i jeviště a plátno, kde moderátorka zdůraznila osobní i profesní úspěchy novomanželů, komentovala průběh večera a různé tradice. Nás nejvíce zaujal zvyk, kdy se novomanželé snaží dostat do svého hotelového pokoje a musí překonávat překážky připravené jejich kamarády. Pověřená osoba z ženichovy rodiny se snaží záškodníky uplatit, aby nevěstu a ženicha pustili.
Jak už jsme zmínili, novomanželé jsou stejně jako většina barmské populace (90%) budhisté. Křesťané, muslimové a ateisté jsou v Myanmaru v menšině. Většina chlapců vstupuje do budhistických klášterů alespoň na určitý čas obvykle v době dospívání. Mimo duchovního rozměru mladíci v klášterech získají i vzdělání, jídlo a střechu nad hlavou, což není pro všechny Barmánce samozřejmost. Duchovními vůdci jsou chlapcům v klášteře mniši, kterých je v současnosti v Barmě zhruba 300 000. Mniši i jejich studenti chodí omotaní velkým kusem karmínové látky přehozené přes jedno rameno. Jako důkaz respektu jsou sedačky v MHD určené nejen hendikepovaným, těhotným, ale v Barmě i mnichům. Mniši mají také přednost ve frontách. I když je náš kamarád spíš z majetnější rodiny, do kláštera se pravidelně na několik týdnů vrací pro duchovní pohodu. V historii Myanmaru sehráli budhistické kláštery významnou roli mimo jiné i tím, že přispěli vymýcení negramotnosti. Barmské písmo vypadá jak řada přerušovaných koleček vedle sebe. V mluvené formě patří barmština do stejné jazykové skupiny jako čínština, ale jazyky jsou velmi odlišné.
Navzdory mírumilovné povaze budhistického učení, zdejší náboženské menšiny čelily v posledních dekádách persekucím. Nemohli například získat vládní zaměstnání, vlastnit půdu, uzavírat smlouvy, mít více než dvě děti, na cestování v rámci země potřebovali povolení a bylo jim odebráno občanství. Od roku 1962 byly statisíce nuceny emigrovat do sousedních států, další tisíce byly vězněny nebo popraveny. Nejutlačovanějším etnikem byli muslimští Rohingové. USA a další mezinárodní hráči uvalili opakovaně na Barmu ekonomické sankce za účelem vynucení dodržování lidských práv. Od roku 2011 dochází k oslabování vlivu diktatury vojenské chunty a nastolení demokracie. Některé sankce byly zrušeny jen před několika měsíci. Vztahovaly se převážně na zablokované mezinárodní bankovní transakce a společnosti vlastněné více než z poloviny barmským kapitálem. Pozůstatkem vojenského režimu jsou bezpečnostní rentgeny, kterými musíte projít i při vstupu do hotelu, muzeí nebo supermarketu.
Co se budhistických svatyní týče, těm barmským se říká pagody, které se dále dělí na stupy a chrámy. Stupa je zpravidla několikametrová pozlacená stavba ve tvaru slzy, do které nelze jít dovnitř. Rozlehlejší chrámy vypadají z venku jako egyptské pyramidy, ale uvnitř je prosto členěn do půdorysu kříže s majestátní sochou Buddhy v každém cípu. My se vydali do největšího svatostánku v Yangonu, do Šweitigoumské pagody. Podle pověsti ukrývá sedm Buddhových vlasů, které získal poutník za dobré skutky a král na tuto počest nechal vybudovat rozsáhlí komplex kláštera. Srdce klášter tvoří velká stupa, kolem které je osm oltářů, podle dnů v týdnu. Pokud jste se pozarazili nad mým duševním zdravím a chabou znalostí dnů v týdnu, nezoufejte. V barmské mytologii je středa jeden den do oběda a další odpoledne. Podle toho, jaký den v týdnu se člověk narodil, u toho oltáříčku se pomodlí a nechá květiny nebo jinou oběť Buddhovi. Další tradicí je lepení zlatých plátků na sochu Buddhy. Čtverečky zlata podobné alobalu jsou dobře přilnavé. Když jsem se ale hrnula plátek zlata nadšeně koupit, náš kamarád mě zadržel. Jako žena a nevěřící, bych se k Buddhovi neměla prý příliš přibližovat, natož se ho dotýkat.
Kromě modlení si ale i Barmánci někdy rádi odpočinou. Oblíbené jsou zde třeba masáže nebo žvýkání betelu. Myanmarské masáž je na pomezí ráznější thajské a jemné japonské. Před masáží dostanete bavlněný obleček připomínající pánské pyžamo a masáž zahrnuje i část, kdy po vás drobná Barmánka šlape. Na rozdíl od thajské masáže však zpravidla jemněji pouze jednou nohou. Další myanmarskou zálibou je žvýkání betelu. Jde o list pepřovníku, ve kterém je zabalené vápno a oříšky z arekové palmy. Navzdory pro někoho až nesnesitelné hořké chuti je betel čtvrtou nejoblíbenější drogou na světě. Žvýká ho až 200 milionů lidí převážně v jihovýchodní Asii a Indii. Tato činnost je zároveň společenská a rozšířená hlavně mezi staršími lidmi. Celá směs v puse zčervená a člověka, který žvýká často, poznáte jednoduše podle červených až černých napůl vypadaných zubů. Na každém kroku narazíte na krvavý flek na chodníku. Naštěstí jde jen o sliny smíchané s touto povzbuzující rostlinou, kterou v Barmě muži používají místo kávy. Nakoupit betel můžete v pojízdných stáncích na každém rohu. My ale tu odvahu neměli. Ve větším množství má betel stejné účinky jako některé jiné drogy.
Další den jsme vyrazili na místní trh s oblečením, látkami a šperky. Na rozdíl od sousední Bangladéše není barmský textil téměř vůbec vyvážen do zahraničí. Obdivovat kvalitní látky můžete nejen na trhu ale i na ulicích. Krásné Barmánky se rozhodně nebojí barev a i ve všední den se rády oblákají do elegantních šatů s výšivkami, třpytivým detailem nebo krajkou. Myanmar oplývá i velkým nerostným bohatstvím. 90% světových rubínu pochází z Myanmaru. K dalším nerostným surovinám patří safíry a zlato. Jejich těžba je však problematická hned z několika důvodů. I když pozvolna dochází ke zlepšování. Šperkařští giganti včetně Tiffany a Cartier odmítali tyto kameny z důvodu nehumánního zacházení s horníky a vyústěním byl úplný zákaz nákupu diamantů z Myanmaru, jelikož zisky plně připadly vládnoucí vojenské chuntě, která dodnes vlastní zdejší doly.
My si proto na trhu raději koupili jinou ozdobu místních, pleťovou masku ze dřeva thanaka. Dřevo rozemleté na prach na malém ručním mlýnku se smísí s vodou a potírá se jím obličej. Nažloutlá pasta má pozitivní vliv na pokožku a zároveň ji chrání před sluncem. Tuto módu jsme rádi vyzkoušeli. Zvyk žirafích žen v oblasti barmského jezera Inle a v některých oblastech Thajska se ale ze čtení zdál za hranou. Velmi dlouhý krk je považován v některých oblastech do dnes za symbol krásy. Ženy si postupně přidávají kovové kroužky a tím se během let krk nepřirozeně prodlouží. Rizikem je kroužky sundávat. Oslabené svalstvo by hlavu nemuselo udržet a v krajním případě by mohlo dojít ke zlomení vazu. Další tradicí je nákup a pouštění malých ptáčků pro štěstí. Obchodní model je to geniální, ptáčci jsou totiž naučeni se k prodejci vracet, ten je znova umístí do klece a může je opakovaně prodat.
Obrázek 2: Šweitigoumská pagoda
Kromě modlení si ale i Barmánci někdy rádi odpočinou. Oblíbené jsou zde třeba masáže nebo žvýkání betelu. Myanmarské masáž je na pomezí ráznější thajské a jemné japonské. Před masáží dostanete bavlněný obleček připomínající pánské pyžamo a masáž zahrnuje i část, kdy po vás drobná Barmánka šlape. Na rozdíl od thajské masáže však zpravidla jemněji pouze jednou nohou. Další myanmarskou zálibou je žvýkání betelu. Jde o list pepřovníku, ve kterém je zabalené vápno a oříšky z arekové palmy. Navzdory pro někoho až nesnesitelné hořké chuti je betel čtvrtou nejoblíbenější drogou na světě. Žvýká ho až 200 milionů lidí převážně v jihovýchodní Asii a Indii. Tato činnost je zároveň společenská a rozšířená hlavně mezi staršími lidmi. Celá směs v puse zčervená a člověka, který žvýká často, poznáte jednoduše podle červených až černých napůl vypadaných zubů. Na každém kroku narazíte na krvavý flek na chodníku. Naštěstí jde jen o sliny smíchané s touto povzbuzující rostlinou, kterou v Barmě muži používají místo kávy. Nakoupit betel můžete v pojízdných stáncích na každém rohu. My ale tu odvahu neměli. Ve větším množství má betel stejné účinky jako některé jiné drogy.
Další den jsme vyrazili na místní trh s oblečením, látkami a šperky. Na rozdíl od sousední Bangladéše není barmský textil téměř vůbec vyvážen do zahraničí. Obdivovat kvalitní látky můžete nejen na trhu ale i na ulicích. Krásné Barmánky se rozhodně nebojí barev a i ve všední den se rády oblákají do elegantních šatů s výšivkami, třpytivým detailem nebo krajkou. Myanmar oplývá i velkým nerostným bohatstvím. 90% světových rubínu pochází z Myanmaru. K dalším nerostným surovinám patří safíry a zlato. Jejich těžba je však problematická hned z několika důvodů. I když pozvolna dochází ke zlepšování. Šperkařští giganti včetně Tiffany a Cartier odmítali tyto kameny z důvodu nehumánního zacházení s horníky a vyústěním byl úplný zákaz nákupu diamantů z Myanmaru, jelikož zisky plně připadly vládnoucí vojenské chuntě, která dodnes vlastní zdejší doly.
Obrázek 3: Trh s oblečením
My si proto na trhu raději koupili jinou ozdobu místních, pleťovou masku ze dřeva thanaka. Dřevo rozemleté na prach na malém ručním mlýnku se smísí s vodou a potírá se jím obličej. Nažloutlá pasta má pozitivní vliv na pokožku a zároveň ji chrání před sluncem. Tuto módu jsme rádi vyzkoušeli. Zvyk žirafích žen v oblasti barmského jezera Inle a v některých oblastech Thajska se ale ze čtení zdál za hranou. Velmi dlouhý krk je považován v některých oblastech do dnes za symbol krásy. Ženy si postupně přidávají kovové kroužky a tím se během let krk nepřirozeně prodlouží. Rizikem je kroužky sundávat. Oslabené svalstvo by hlavu nemuselo udržet a v krajním případě by mohlo dojít ke zlomení vazu. Další tradicí je nákup a pouštění malých ptáčků pro štěstí. Obchodní model je to geniální, ptáčci jsou totiž naučeni se k prodejci vracet, ten je znova umístí do klece a může je opakovaně prodat.
Tož tak. Děkujeme všem čtenářům za přízeň a příští měsíc se můžete těšit na zážitky z druhé části naší barmské dovolené. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.
M+R
