I když možná o trochu méně známá než Sydney, Canberra je hlavní město
Austrálie. Canberra byla před sto lety uměle vybudovaná jako kompromis na půli
cesty mezi Sydney a Melbourne. V jazyce domorodého obyvatelstva znamená slovo
Canberra místo setkávání. Hlavní dominantou města je budova parlamentu. Čímž
bylo rozhodnuto, kde náš výlet zahájíme. První den odpoledne jsme stihli ještě
Válečný památník (War Memorial). A přestože nejsem milovník podobných atrakcí,
musím uznat, že to bylo jedno z nejlepších muzeí, které jsem kdy viděla.
První rozsáhlé patro věnované první světové válce, vystřídalo další poschodí o té
druhé včetně několika letounů ve skutečné velikosti. Po následujícím patře s exponáty
z války ve Vietnamu jsme se zmoženě za světový mír modlili víc než jindy. I
tak jsme si ale patro věnované válce v Afganistánu a dalším současným
konfliktům nenechali posilněni svačinou ujít.
Druhý den jsme vyrazili do národního parku s krkolomným názvem Tidbinbilla,
kde jsme mimo klokanů a koal viděli poprvé i divoké emu a zahledli ptakopyska.
Poslední den naší výpravy jsme si nemohli nechat ujít vyhlídku z Telstra
Tower (taková obdoba žižkovského vysílače) a procházku kolem rozsáhlého uměle
vybudovaného jezera Lake Burley Griffin. Cestou domů jsme přibrzdili u obří
sochy ovce Big Merino v Goulburn. Betonová skulptura měří úctyhodných 15
metrů a připomíná slavný vlnařský průmysl v této oblasti. Na podobné obří
atrapy můžete narazit po celé Austrálii. Mimo banánu a ananasu ve více než
nadživotní velikosti je k vidění i například obří humr.
Obrázek 1: Big Merino v Goulburn
Zpět ale k naší první zastávce, tedy nové budově australského
parlamentu. Velkolepé architektonické dílo bylo slavnostně otevřené před
dvaceti lety, aby pomohlo překonat nedostatek místa ve staré budově. Celá
stavba stála miliardu australských dolarů. Budova sama je zapuštěna do
travnatého příkrovu a na jejím vrcholu se tyčí futuristická ocelová konstrukce.
I když je parlament umístěn na kopci, právě jeho částečná lokace pod zem, má
symbolizovat podřízenost politiků hlasu voličů, kteří se mohou po trávníku nad
jejich hlavami procházet.
Vnitřní členění budovy je standardní, s interiéry zdobenými plastikami
a obrazy domorodých umělců. Výběr místa byl inspirován kresbou domorodého malíře.
Jeho obraz sestává z 19 tisíc teček a jeho kopie je umístěna v chodníčku
před budovu parlamentu. Překvapit by mohlo i velké množství fontánek a jiných
exponátů pracujících s tekoucí vodou. Tento živel reprezentuje Austrálii
jako nezávislý kontinent a množství kašen a vodních ploch v celé Canbeře
se zdá až bláznivé. Materiály použité na stavbu parlamentu mají lokální původ
s výjimkou evropského mramoru, který symbolizuje fakt, že hlavou Austrálii
je dodnes britská královna. Opatrně ale před Australany. Ti jsou na podobné
výroky citliví a sami sebe vidí jako nezávislý stát, což v podstatě není
daleko od pravdy.
Obrázek 2: Nová budova australského parlamentu
Sněmovna reprezentantů a Senát Stejně jako v Česku australský
parlament je tvořen horní (House of Representatives, tedy obdoba poslanecké
sněmovny) a dolní komorou (Senát). Celý interiér zasedací místnosti horní
komory australského parlamentu je laděn v zelených odstínech lístků
eukalyptu. Možná i proto, že historicky první sjezd politické strany se konalo
právě pod eukalyptem. Na určitý počet obyvatel v každém australském státě
připadá jeden reprezentant. Budova parlamentu je navržena na příštích sto let.
Volná místa tak budou v budoucnu obsazena podle plánovaného výrazného
nárůstu obyvatel díky řízené migraci.
Hlasování probíhá do dnešní doby tradičním vykřikováním „já“, těch co
chtějí návrh podpořit, nebo „ne“ odpůrců. Hlasování je tedy otevřené. Pokud
jsou výsledky nejasné, v jednou rohu místnosti se sejdou přívrženci a
v druhém odpůrci a přepočítají se. Upřímně si neumím představit, že někdy
může být sčítání první formou někdy jasné. Celý proces hlasování moderuje a
organizuje mluvčí. V minulosti šlo o nebezpečnou profesi. Pokud byl
neoblíbený, docházelo k otevřenému násilí. Proto dostal a ochranu vojáka
vyzbrojeného tyčí s koulí na konci, kterou odháněl rozezlené poslance.
Chodbu mezi horní a dolní komorou zdobí portréty všech 29 australských
předsedů vlády, kteří jsou nejvyššími představiteli země hned po britské
královně. Liberál Malcolm Turnbull vystřídal před necelým rokem v úřadě
premiéra svého stranického kolegu Tonyho Abbotta. Nejdéle v úřadu byl Sir Robert
Menzies plných 18 let. Rekordmanem na opačném konci je Frank Forde,
který byl v úřadu pouhých 8 dní. I ten tu má svou malbu. Malby nemají
jednotný styl a každý politik si může zvolit vlastního malíře. Nejvíc nás
pobavil portrét jednoho vysloužilého předsedy vlády, který s rozepnutým
sakem, špatně uvázanou kravatou a podezřelým pohledem, vypadá, jako by šel
právě z flámu.
Obrázek 3: Poslanecká sněmovna
Sál senátu je navržen v rudé barvě na počest australské dominantní
barvy písku a hornin. Na rozdíl od poslanecké sněmovny má každý australský stát
stejný počet senátorů s výjimkou těch nejmenších. Jedna z židlí na výsostném
místě je určena britské královně, která ještě budovu nového parlamentu
nenavštívila, ale co kdyby měla cestu kolem. Co se týče délky projevů, každý
řečník má 20 minut, poté se vypne mikrofon a cokoliv řekne, není zahrnuto do
záznamu zasedání. Důvodem pro to netradiční opatření byl projev politika, který
se dlouhým řečněním snažil získat výhodu pro svou stranu. Někteří z jeho
spolustraníků totiž jeli na toto důležité hlasování vlakem, který měl
několikahodinové zpoždění. Jeho projev trval v kuse přes čtyři hodiny. Politici
musí být v budově parlamentu během pracovních hodin. Velkou část doby však
tráví ve svých kancelářích. Každý den ve 2 hodiny se schází k projednání
otázek dne. Průběh tohoto zasedání obvykle bývá velmi bouřlivý a řada
z nich nejde pro výhružku nebo ostřejší slovo daleko.
Před nerozhodným hlasováním jsou politici svolání do zasedací místnosti
zvonkem a světýlkem znamením, které se objeví na všech hodinách v budově.
Zelené světýlko je pro poslaneckou sněmovnu a červené pro senát. Hodin je
v budově celkem 2700. Na běh do jednacího sálu mají několik málo minut,
poté jsou dveře sálu zamčeny a opozdilci, kteří nestihli doběhnout například ze
vzdálených kanceláři, mají smůlu. Co se týče politických stran pravici
zastupuje Australská národní strana
(National Party), která obvykle tvoří koalici se středopravými liberály
(Liberal Party of Australia). Levicovou opozicí jsou Australská strana práce (Australian Labor
Party) a zelní, kteří jsou na rozdíl od ČR v Austrálii spíš na levé straně
politického spektra. Navzdory významnému zastoupení zelených ve vládě by se
dalo říct, že Australané na ekologii kašlou. Přestože Austrálie patří k nejslunnějším
státům světa, na solární panely tu téměř nenarazíte. I když nedávno mě zaujal
projekt se solárními panely na pohánění aut. Pokud vám v odlehlých
pouštních oblastech dojde benzín, prostě jen zastavíte a počkáte, než auto
natankuje ze sluníčka. Dle mého názoru geniální projekt ale zatím čeká na
rozšíření.
Obrázek 4: Mohutná propagace těsně před volební místností
Osobní účast u voleb je povinná. Ze závažných důvodů lze získat výjimku a
volit poštou. Mimo velké vzdálenosti k nejbližšímu volebnímu místu
existují i kurióznější důvody. Omluvenku můžete získat například, pokud je vaše
volební místnost v kostele a vaše náboženské přesvědčení neumožňuje vstup
do křesťanského svatostánku. Odhaduje se, že poštou volí až 30% lidí. Proto se
na oficiální výsledky voleb čeká až dva týdny po jejich konání. Volí se
v sobotu a na rozdíl od Česka se politické strany mohou prezentovat do
poslední chvíle. Cestu k volební místnosti si tak Australané klestí
rozdavači letáků z celého politického spektra. Snad kdyby se ještě na
poslední chvíli někdo nechal přesvědčit.
Tož tak. Děkujeme všem čtenářům za přízeň a bryz se můžete těšit na další díl našeho australského deníku. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.
M+R
