neděle 3. července 2016

O podmořském životě nejen na Velkém bariérovém útesu

V australských vodách se to životem jen hemži, například v oblasti Velkého bariérového útesu lze pozorovat více než 1 500 druhů ryb. Při potápěni a šnorchlováni jsme viděli řadu těch akvarijních, ale i velké. Někteří obři metr a půl jistě měly. Mimo ryb tu můžete narazit i na placaté rejnoky, neboli trnuchy (stingray). Jsou to takové mořské vysavače a mezi jejich zajímavosti patří to, že umí jist pusou i nosem. A přesto že jejich tělo má okolo dvou metrů, dokáži rozvířit písek, pod který se pak schovají tak, že jim vykukují jen oči.

Obrázek 1: Potápění na Velkém bariérovém útesu

Z rybích zajímavostí musím zmínit ploskozubce malonosého (parrotfish), rybu se zobákem. Duhové krasavice jím okusují podmořské skály a korály. Jejich silné zažívání vše natráví a z rybky padá zadní části písek. Vědci odhaduji, že okolo 70% písku v oblasti Velkého bariérového útesu prošlo zažívacím traktem těchto ryb. Až si příště půjdete lehnout na pláž, nezbývá než doufat, že "pokakaný" písek už moře dostatečně opláchlo. Ploskozubci mají ještě jednu, o nic méně nechutnou, zvláštnost. V noci, než jdou spát, vyprodukují ohromný smrkanec, kterým se obalí a tím maskuji svůj pach i tlukot srdce před žraloky.

Ve snaze přežít a zachovat druh jdou některé ryby do krajnosti. O schopnosti skupiny ryb měnit pohlaví jsme se již zmiňovaly. Například u pyskounů (groper) největší samice změní pohlaví a převezme roli uhynulého samce. Pozadu nezůstává ani ryba klaun (clownfish), tedy hlavní hrdina pohádky Hledá se Nemo. Pokud v rodině klaunů zemře jeden z rodičů, jedno z dětí ho zastoupí. Jde tedy o takový podmořský incest.

Sumýši neboli mořské okurky jsou zvláštní tvorové s netradičním typem obrany. Pokud se ocitnou v ohrožení, jsou často schopní vyvrhnout na nepřítele část svých vnitřních orgánů, které útočníka zalepí a někdy i zabijí. V brzké době jsou tyto orgány opět regenerovány. Radek si na jednu podmořskou okurku sáhl, tak ještě že ji to moc nerozrušilo a neoslizla ho.

Obrázek 2: Mořská okurka

Teplé moře severní Austrálie by se mohlo zdát rájem, celou idylku ale narušují medúzy, kterými se voda začne hemžit, jakmile se trochu oteplí. Proto se i v létě plave v neoprenech nebo v ochranných tenkých trikotech. Sezona medúz je od listopadu do května, loni ale přišla dřív a tak jsme i my na naší říjnové dovolené museli do vody ve slušivých elasťácích na cele tělo. Nádoby s octem, který zmírňuje požahání, jsou u většiny pláží. V hlavní sezóně někdy zdejší oblast pocítí nedostatek octa jako v Česku na vrcholu letní úrody okurek. Známí nám vyprávěli, jak lehce paranoidně vezli ze Sydney auto naložené z poloviny octem.

V oblasti se řídce vyskytují i smrtelně jedovatá medúza irukandji. Proti jejímu jedu zatím bohužel nebyly vyvinuty účinné protilátky. Při včasném převozu do nemocnice lékaři pacienta obvykle zachrání. Je zvláštní hříčkou přírody, proč několikacentimetrová medúza potřebuje množství jedu, které by skolilo člověka. Koupání bez neoprenu si tak většina lidí rozmyslí. Řada lidí zpočátku nechtěla věřit ve smrtelné účinky tak malého tvora. Do výzkumu irukandji syndromu se pustil doktor Jack Bernes, který prokázal výsledky svého badání mimo jiné i tím, že úmyslně požahal sám sebe. Bernes měl štěstí a dávka nebyla smrtelná. Ti, kteří měli štěstí méně, trpí v hrozných bolestech a ani největší možná dávka morfia je téměř nezmírní.

Mezi nebezpečné medúzy patří i čtyřhranka (box jelly fish). Obecně ale není důvod propadat panice. V oblasti Sydney se medúzy nevyskytuji téměř vůbec a i na severním pobřeží jsou ty nebezpečné velmi výjimečné. Jsou to tvorové plašší a pouze se brání. Při jednom ze šnorchlování jsme byli svědky toho, jak želva kareta obrovská požírala medúzu velikosti lidské hlavy. Nešlo o žádný smrtelně jedovatý druh, i tak by mě ale zajímalo, jestli to želvu pálilo na jazyku třeba jako chilli. Hodovala tam víc než půl hodiny, takže se jistě jedná o delikatesu. Některé druhy medúz jsou oblíbenou ingrediencí asijských jídel. V Sydney se čerstvé i sušené medúzy dají koupit například na rybím trhu. K oblíbeným úpravám patří podušení se sójovou omáčkou a sezamem. Na ochutnávku se zatím chystáme, tak o tom v některém příštím díle.

Obrázek 3: Náš žraločí fotografický úlovek

Žraloků se v Austrálii vyskytuje cela řada a téměř žádní z nich nejsou krvelačné bestie jak z filmu Čelisti. Můžete se potápět se žraloky ochranáři, kteří jsou navzdory své až třímetrové délce býložraví. Velké tělo a malá hlava už od pohledu vypadají dobrácky až trochu přihlouple. I tak ale budí respekt. Naše první setkaní se žralokem v Sydney na Mušličkové pláži (Shellly Beach) se odehrálo bez jakéhokoliv varování při jednom šnorchlování. Když se tak klidně plácám na hladině, podplaval pode mnou asi dvoumetrový žralok. Krve by se ve mně nedořezal. Ze školení o podmořském světě jsem si byla naprosto jista, že jde o žraloka, ale už jsem si nemohla vzpomenout, jestli tenhle druh je nebezpečný. Naštěstí šlo o wobegonga, který na lidi neútočí. Vzhledem má blíž k sumci než žralokovi, jak si ho většina suchozemců představí. Pro ten den jsem udělala dospělé rozhodnutí a do vody už jsem šla jen bez brýlí, abych alespoň neviděla, co se pode mnou děje. S leopardími žraloky jsme se potápěli v Byron Bay na Julien Rocks, a protože jsme byli s instruktorem, proběhlo to o poznaní s větším klidem.

Když o tom tak přemýšlím, se žraloky jsme se potkali už dříve. Ve vodním příkopě kolem hotelu, kde jsme byli na dovolené, se proháněli s dalšími rybičkami. Nabízela se tak otázka, jak to může fungovat a jestli musí hotel pravidelně bazének zásobit novými rybkami. Odpověď je ale jednoduchá. Líní a přezrání žraloci si ryb vůbec nevšímají. Proč by se za nimi taky honili, když od chovatelů dostanou žrádlo bez námahy. A pokud nepatříte mezi dobrodruhy, může žraloky obdivovat v sydneyském akváriu. Projít se tam můžete i v tunelu obklopeném akváriem ze všech stran, kde je žralo na žralokovi.

Tož tak. Děkujeme všem čtenářům za přízeň a první neděli příští měsíc se můžete těšit na díl našeho australského deníku nejen o našem výletu do hlavního města Austrálie, do Canberry. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R