Australská angličtina pro pokročilejší cestovatele

Jsme tu už několik měsíců a celkem jsme si přivykli na zdejší přízvuk a tady je sbírka některých zajímavostí nejen australské angličtiny. Začneme u základních lidských potřeb.  Až si budete potřebovat odskočit, není úplně zdvořilé se přímo zeptat na záchod („toilet“). Slušnější je dotaz na koupelnu („bathroom“), případně dámy nebo pány („ladies and gentleman“, zkráceně „gents“). Australské výrazy pro záchod pak jsou „loo“ a určitě už jste viděli žluto-černou značku s kadibudkou a nápisem „next dunny“ neboli „příští záchod“ 100 km.

Speciality australské angličtiny, které použijete v každodenním životě, jsou slova „brekky“, což je zkratka pro snídani („breakfast“), a „arvo“ neboli odpoledne („afternoon“). Až vám někdy Australan z ničeho nic řekne „cheers“, tedy slovo, které se ve většině anglicky mluvícího světa používá při přípitku ve smyslu „na zdraví“, nenechte se zaskočit tím, že zrovna nic nepijete. V Austrálii se tento výraz často používá i jako poděkování. A až Australan opakovaně v několika větách po sobě řekne „ja“, nelamte si příliš hlavu s významem, myslí „you“, jen se mu nechtělo pořádně otevřít pusu. Kdybyste v Austrálii pracovali, myslete také na to, že životopisu se tu na rozdíl od řady jiných anglicky mluvících zemí neříká „curriculum vitae“ ale „resumé“ a prvnímu výrazu někteří ani neporozumí. Pokud budete v Austrálii pracovat, zřejmě narazíte i na slovo „smoko“. I když je odvozené od slova „kouřit“, dnes se přeneseně používá pro pracovní přestávku bez ohledu na to, jestli si jdete dát cigaretu nebo raději kávu.

V Austrálii stejně jako například v Anglii se nesmíte nechat zaskočit oslovením od cizích lidí. Pokud vás například prodavač v obchodě bude titulovat familiárně „drahoušku“ („darling“ nebo „honey“, tedy doslovně „medíku“), mohlo by se zdát, že má postranní úmysly, v Austrálii jde ale o běžné oslovení.

Až budete mít pocit, že vaše angličtina už nemá trhliny, jistě se najdou věty, které vás vyvedou z omylu. Tak schválně, co znamená třeba tato věta - Hey Davo, I'm goin' to the servo for arvo smoko. “Servo” je opakování z první lekce australské angličtiny, “arvo” a “smoko” z té dnešní. Celá věta znamená – Hej Davide, jdu si na benzínku koupit něco k jídlu na odpolední přestávku. Již v minulé lekci australské angličtiny jsem zmiňovala zdejší oblibu věty „no worrie“, tedy „bez obav“, která se dá použít téměř kdykoliv a dobře vyjadřuje australský pohodový přístup k životu. Pokud se budete chtít blýsknout, alternativně můžete říct „no drama“ nebo „too easy“. Když po vás někdo něco bude chtít a vy mu odpovíte jednou z těchto hlášek, tedy „žádné drama“ nebo „příliš snadné“, neznamená to nic hanlivého, ale pouze oznámení, že to rádi uděláte.

O trablech s některými číslicemi psanými českou a anglickou variantou už jsem se zmiňovala, narazit ale můžete i při psaní textu. Ne všichni v Austrálii totiž umí rozluštit psací písmo. A teď nemluvím o doktorském škrabopise ale o svém úhledném písmu, za které by se nemusel stydět žádný prvňáček. Důvody neznalosti psacího písma jsou dva. O velkém počtu cizinců žijících trvale nebo na čas v Austrálii už jsem psala. Řada z nich pochází ze zemí, kde se nepíše latinkou, a v dospělosti jsou rádi, že se podle tištěného textu naučí psát alespoň tiskacím písmem. A někteří rodilí Australané se to prostě neučí ve škole. Vzhledem k těmto okolnostem aktuálně bojuji s psaním tiskacího písma, které je vyžadované například u některých zkoušek. Což o to psát bych uměla, ale rychlost je problém. No schválně si to zkuste a žádné švindlování, ale poctivě velká a malá tiskací písmena. Obdobně bídně jako Australané jsou na tom s psacím písmem i někteří Američané. Pokud chcete zjistit, jaké nestandardní dovednosti máte, podívejte se na díl Simpsonových (Série 24 díl 3), kde se Lisa naučí psát záhadným písmem, které Bart a jeho kamarádi neumí rozluštit. Na konci celého dílu do titulků hraje hudba jak z prvorepublikového filmu s Adinou Mandlovou, čím asi tvůrci chtěli vyjádřit svůj názor na modernost tohoto písma. Snahy o zavedení výuky písma podobného tomu tiskacímu (Comenia Script) na českých školách dopadli zatím rozpačitě. O našich trablích s psaním číslovek a o dalších poznatcích o australské angličtině se můžete dočíst v jednom z předchozích dílů.

Tož tak. Děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na fotografický speciál. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R

Trocha australské historie

Když to vezmeme hodně ze široka, musíme začít u původních obyvatel Austrálie Aboriginců neboli Austrálců. Ti podle některých teorií přišli do Austrálie jako část prvního afrického kmene lidí a to téměř suchou nohou ještě před oddělením kontinentů. Po definitivním odtržení Australské pevniny se zde domorodci vyvíjeli odříznuti od okolního světa. Mají velmi snědou pleť, černé často kudrnaté vlasy, podsaditou postavu a výrazný širší nos. V ulicích australských měst na ně ale narazíte dnes pouze výjimečně. Angličtí kolonizátoři se k nim nezachovali zrovna přátelsky. V současnosti tvoří Aboriginci pouze 1 % australské populace a většina z nich bydlí mimo velká města. Z jejich jazyka je odvozeno nejen pojmenování australského hlavního města Canberra, tedy „místo setkání“, ale i anglické slovo pro klokana („kangaroo“). Vznik názvu tohoto zvířete je poměrně kuriózní. Jeden z prvních anglických usedlíků se domorodce zeptal, jak se jmenuje to divné zvíře, co hopsá kolem. Ten mu ale nerozuměl a odpověděl „nevím“, což je v aboriginském jazyce právě „kangaroo“. Podle aboriginských pověstí vzniku světa předcházela „doba snění“. K jejich kultuře neodmyslitelně patří hra na didgeridoo a typická tečkovaná malba v bílých a přírodních odstínech.

Obrázek 1: Domorodá malba

Novodobá australská historie se datuje od roku 1770, kdy v sydneyském zálivu Port Jackson přistál kapitán James Cook. Už v roce 1788 v oblasti Sydney zakotvila první flotila s trestanci z Evropy vedená kapitánem Arthurem Philipem. Jen několik dní poté u australských břehů přirazila i francouzská expedice. Se zabíráním Austrálie ale už přišli s křížkem po funuse. Podmínky na sluncem rozpáleném rudém kontinentě byly před vybudováním zemědělské produkce a hospodářského chovu dobytka velmi těžké a jak trestanci, tak i jejich dozorci museli čelit nezměrné bídě. Téměř nikdo z nich neměl navíc žádné zkušenosti se zemědělstvím, natož pak v subtropickém a tropickém podnebí. Obživou jim řadu měsíců zajišťovali pouze námořní dodávky z Anglie, které se často během dlouhé cesty zkazily. Paradoxní také je, že někteří z trestanců sem byli přepraveni k výkonu několikaletého trestu například za drobné krádeže, jejich následný návrat do rodné Anglie již ale nebyl domyšlen.

Krátce po přistání prvních trestanců vypukla v Austrálii epidemie neštovic, při které zemřela třetina vězňů a námořníků. Za oběť neštovicím padla i tisícovka Aboriginců. Tím ale jejich konflikt s anglickými dobyvateli teprve začal. Domorodcům byla násilně zabírána půda a děti smíšených aboriginsko-anglických rodičů byly posílány na převýchovu do bílých rodin nebo křesťanských misií. Děti z misií pak často končily jako sluhové v „bílých“ rodinách. Odebírání dětí pokračovalo až do roku 1970 a odebráno bylo celkem 100 000 dětí. Tato generace, která nepatří ani mezi Australany anglického původu, ale díky letům převýchovy a násilného odloučení od rodin a přírody nepatří ani mezi domorodce.  Bývají označováni jako „ukradená generace“. Půda byla jediným zdrojem obživy domorodců a poté co jim byla zabrána, nezbývalo jim než krást dobytek „bílým“ dobyvatelům, za což je často stihly kruté tresty. Kritická byla situace na ostrově Tasmánie pod jižním okrajem australského kontinentu, kde odměny vypsané za smrt Aborigince vedly téměř k jejich vyhlazení. Pokud se chcete o této problematice na počátku minulého století dozvědět více, můžu doporučit film Austrálie s Nicole Kidman a film Protikráličí plot natočený podle skutečné události o míšenských dětech, kterým se z převýchovného tábora podařilo utéct.

Pokud váháte nad tím, co je to protikráličí plot, čtěte dále. Králík divoký byl z Evropy zavlečen do Austrálie již s prvními anglickými loděmi. Díky absenci přirozených predátorů se králíci nezřízeně množili a postupně se rozšířili na celé území Austrálie včetně ostrova Tasmánie. Nejenže spásali úrodu zemědělcům ve velkém, ale díky nedostatku vegetace přispěli i k vymizení téměř jedné osminy původních australských savců, kteří byli vyhubeni ve 20. století. Naděje v samovolné vyřešení králičí invaze australskými lokálními predátory se ukázala jako lichá a proto byl zahájen aktivní boj. Jed, pasti a cílený lov byl následován přivezením lišek a koček, které se také enormně přemnožily a dávaly bohužel přednost lovu původních australských drobných savců, kteří byli lehčí kořist než rychlý králík. Po selhání všech těchto opatření byl v západní Austrálii v roce 1907 vybudován protikráličí plot dlouhý téměř 2 000 kilometrů. Jeho význam byl ale zanedbatelný, protože králíci již byli rozšíření na jeho obou stranách. V 50. letech 20. století bylo rozhodnuto o drastičtějším řešení a byl vypuštěn virus myxomatózy. Populace králíků díky němu klesla z 600 milionů „pouze“ na 100 milionů. Po čase ale virus zmutoval na méně účinný, králíci se stali odolnější a jejich počty začaly opět narůstat jako při jakékoliv jiné epidemii. Za stejným účelem byla později vysazena i králičí blecha, která ale nevydržela horké australské podnebí. Po krátkodobém snížení počtu králíku, jejich počty vždy opět narostly. V současnosti je snaha o vývoj nového silnějšího viru.

Obrázek 2: Aboriginská vlajka

I když dnes Aboriginci nejsou vnímáni negativně a jejich vlajka visí po boku té australské v parlamentu a na všech významných akcích, aboriginská otázka je stále ožehavým tématem. Už jsme byli upozorněni, že anglické slovo „aboriginal“ může být někdy vnímáno jako rasizmus a vhodnější je například výraz „indigenous“ tedy „domorodý“. Situace se nevyřešila ani po roce 2008 po oficiální omluvě australské vlády za zabrání půdy a veškerá příkoří způsobená původnímu australskému obyvatelstvu. Jako odškodné jim byly přiznány vysoké důchody, čímž se ale rozpoutal další problém. Tato generace Aboriginců již neumí žít v souladu s přírodou, ale ani nejsou připraveni začlenit se do životního stylu „bílých“ Australanů. Vysoké důchody, díky kterým nejsou nuceni chodit do práce, zároveň přispěli k dramatickému nárůstu alkoholizmu v aboriginské populaci.

Australský svaz (Commonwealth of Australia) byl založen 1. ledna 1901 a dnes zde naleznete neuvěřitelný kulturní a národností mix. Čtyři z deseti Australanů jsou migranti, nebo první generace potomků přistěhovalců zejména z různých asijských a evropských států. Pokud vaše angličtina má zatím pár mezer a nemůžete se zbavit přízvuku, není důvod k obavám, rozhodně v tom tady nebudete sami. Zároveň je ale Austrálie skvělým místem na zlepšení angličtiny a asi nejlepším místem pro získání kamarádů z nejrůznějších zemí.

Díky své velké odříznutosti od okolního světa se Austrálii významně nedotkla ani jedna ze světových válek a v současnosti je s výjimkou Antarktidy jediným kontinentem bez aktivního válečného konfliktu. I přesto nebo právě proto jsou Australané na své vojáky velmi hrdí a 25. dubna slaví ANZAC den. ANZAC je zkratka pro australské a novozélandské vojenské jednotky (Australian and New Zealand Army Corps), zejména ty bojující během první světové války. Den tohoto státního svátku byl zvolen podle vylodění australských jednotek na poloostrově Gallipoli v provincii Canakkale v evropské části Turecka, která sousedí s úžinou Dardanely. Anglická a francouzská vojska podpořená australskými jednotkami obléhala tehdejší osmanskou říši a chtěli se zmocnit strategického průplavu. Australské jednotky se na poloostrově Gallipoli vylodily 25. dubna 1915. Letos si tak Australané připomněli sté výročí jedné z nejvýznamnějších historických událostí krátké novodobé australské historie. A i když pro Austrálii skončila bitva drtivou porážkou, jsou na ni velmi hrdí a podle jednotek ANZAC pojmenovali nejen slavné sušenky, ale i druhý největší most v Sydney

Na ANZA C den se každoročně koná velkolepá vojenská přehlídka a u příležitosti stého výročí, vyšla i řada knih, byl natočen výpravný seriál v hollywoodském stylu inspirovaný skutečnými příběhy a australské televizní kanály se již několik měsíců předhání v množství odvysílaných dokumentů na toto téma. Na řadě míst Austrálie se ve státní svátek tradičně koná ve 4:15 pieta za vojáky padlé v této bitvě. V Sydney následuje dopoledne vojenská přehlídka a vzdání holdu při západu slunce. U příležitosti stého výročí byl zorganizován i tábor Gallipoli, kdy lidé měli mít možnost přenocovat v jednom ze sydneyských parků podobně, jako kdysi nocovali vojáci, kteří se chystali do bitvy. Protože park, kde se akce měla konat, máme za rohem, zvažovali jsme, že bychom se ke stanování přidali. Odradila nás ale velmi vysoká cena vstupného a špatné počasí. Kvůli silným dešťům a povodním byla tato akci z podmáčeného parku přesunuta a nakonec bohužel pravděpodobně i zrušena.

V samotný ANZAC den ale panovalo po dlouhé době slunečné počasí a tak jsme vyrazili obdivovat průvod. Nepředstavujte si ale žádný manifest vojenské techniky a síly. Armádní kapely střídali současní aktivní vojáci a skupinky postarších veteránů často i na invalidních vozících. Spojitost s britskou historií demonstrovaly skupinky dudáků v kiltech s velkými chocholy na hlavách, právě takovými, které má i hradní stráž před londýnským Buckinghamským palácem. Nejen na hrudích vojáků ale i na civilním oblečení několika lidí mezi diváky se leskla řada vyznamenání a metálů. Celá akce byla velmi emotivní. Když procházeli kolem vojáci, lidé srdečně tleskali, mávali a skandovali. V průvodu šli i pozůstalí padlých vojáků s jejich fotografiemi. Úctu přihlížející vzdávali diváci i červeným květem vlčího máku, který je obecně znám jako květina úcty k padlím vojákům, nebo snítkou rozmarýnu, který má v Austrálii má stejnou symboliku.

Obrázek 3: Vojenská přehlídka na ANZAC den.

Během druhé světové války uskutečnily japonské ponorky sérii útoků na Sydney a australský Newcastle. Dvě ze tří trpasličích ponorek, které v roce 1942 chtěly zaútočit na spojenecké lodě v přístavu v Sydney, byly odhaleny. Ta poslední namísto spojenecké flotily potopila trajekt, na kterém zemřelo 21 námořníků. Osud poslední ponorky nebyl znám až do roku 2006, kdy ji na severních plážích v Sydney našel amatérský potápěč. My zatím při potápění viděli maximálně chobotnici, ale třeba se nám příští sezónu taky poštěstí nějaký větší úlovek.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na Australskou angličtinu pro pokročilejší cestovatele. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře.

M+R