Australské kulinární poklady

Když jsme se ptali našich Australských známých, co je jejich národní jídlo, dlouze se zamysleli a pak řekli, že něco z grilu, neboli barbecue. V létě všudypřítomné grilování je tu opravdu tématem číslo jedna. Grilují se obvykle klobásky, které se pro nás netradičně podávají mezi dvěma toustovými chleby. Vliv původních anglických kolonizátorů se odráží v australské kuchyni nejen velkou oblibou nejrůznějších sendvičů, ale i vegemite/marmite, pomazánkou ze zeleniny, kvasnic a koření, která chutí i barvou připomíná české Maggi. Australané jsou stejně jako Angličané odkojeni na opečených toustech s touto pomazánkou a na vegemite/marmite nedají dopustit. Největší fajnšmekři holdují lepeňáku z jednoho toustového chleba namazaného vegemite/marmite a druhého burákovým máslem. Kombinace, ze které se asi většině Čechů ježí vlasy hrůzou. 

K pátému kontinentu neodmyslitelně patří i sušenky Tim Tam. Čokoládová lahůdka byla uvedena na trh přesně před 50 lety, což je období delší než jedna pětina novodobé australské historie. Moderní australské dějiny se počítají od zabrání východní poloviny pevniny Velkou Británii v roce 1770, resp. od prvního osídlení pobřeží trestanci v roce 1788. Kromě klasické příchutě jsou Tim Tam nabízeny i v nejrůznějších variacích, včetně anglické populární kombinace čokolády a mentolu. Oblíbeným dezertem je i sněhový dort pavlova. Slavná ruská baletka Anna Pavlová rozšířila během svého světového turné tuto lahůdku do řady měst. 

Velmi oblíbené jsou v Austrálii i velké snídaně v malebných kavárničkách v postranních uličkách. V nabídce obvykle jsou vajíčka na různé způsoby, palačinky, ovesné kaše, ale i klasická anglická snídaně – volské oko, pečená slanina a fazole v rajčatové omáčce. Obdobně jako v Americe se tu často servírují i francouzské tousty. Tedy toustový chleba obalený ve směsi vajíčka a mléka, který se tradičně jí s vypečenou slaninou a javorovým sirupem, který svou chutí připomíná aromatický med. Ochutnat jsem se zatím neodvážila, ale navzdory netradiční kombinaci sirupu a slaniny si umím představit, že to nechutná špatně. 

Když jsem v úvodním článku psala, že během prvních týdnů jsme tu viděli klokany pouze plyšové, nebyla to tak úplně pravda. V obchodě mě hned několik dní po příjezdu zaujala široká nabídka sušeného masa. Kromě obligátního hovězího je tu k dostání právě i sušené maso klokaní. Tím to ale nekončí. Lze si koupit i maso z emu a dokonce i z krokodýla. Běžný sortiment supermarketu tvoři i klokaní steaky a klobásky. Obecně však klokaní maso z místního jídelníčku postupně ubývá. Nejen pod tlakem ochránců přírody, ale částečně i z etických důvodů. Přeci jen jsou klokan a emu národními symboly nejmladšího kontinentu. 

Velký důraz je kladen na australský původ potravin. Pravděpodobně proto, aby se zámořské potraviny vůbec prodávaly, jsou často označeny jako „evropská kvalita“. Australané jsou také aktuálně téměř posedlí zdravou stravou bez glutamátů. Označením, že jídlo je bez glutamátů, se pyšní i řada restaurací, což je jistě pozitivní. Na druhou stranu nápis na čerstvém banánu, že neobsahuje tuk ani glutamáty, mě asi nepřestane rozesmávat. 

Kromě anglické kuchyně je ta australská silně ovlivněna i jinými světovými kulinárními poklady. Třeba tradiční ukrajinský pokrm kuře Kyjev plněné bylinkovým máslem se minimálně v Sydney servíruje na každém rohu. Díky početné komunitě přistěhovalců je dostupná i například řecká kuchyně. Australské Melbourne je údajně dokonce hned po Aténách a Soluni třetím největším městským společenstvím Řeků na světě. Nejsilnější vliv má ale beze sporu kuchyně asijská. Kapitolou samo o sobě jsou pak asijské obchody a trhy, na kterých jsou k dostání mimo slepičích pařátů a řady neidentifikovatelných potravin opatřených pouze čínskými znaky i roztodivné druhy ovoce a zeleniny. Jako velcí příznivci objevování nových netradičních chutí si to tu opravdu užíváme. Metodou pokus omyl prozkoumáváme australské kulinární poklady a předháníme se, kdo dnes první navrhne, že si jdeme koupit nějakou divnost.  

Obrázek 1: Paddy's Market

Jedno z jídel, po kterých se nám tu první měsíc stýskalo, byly české koláče a buchty. V obchodech je k dostání různé pečivo z listového těsta, ale o kynuté koláče jsme tu nezavadili. Při jedné procházce jsme tento týden náhodně zašli do pekařství v čínské čtvrti a koupili si kynutou buchtu. Těsto chutnalo úplně jako v Čechách, jen náplň byla neurčitá růžovobílá hmota. Nicméně v pekárně měli v nabídce i rozinkovou vánočku posypanou mandlemi. Pekařství s podobným sortimentem jsme v čínské čtvrti našli ještě několik. To by člověka nenapadlo, jak blízko k sobě má čínská a česká kuchyně. 

Naše zážitky ze zkoušení neznámých potravin a nápojů by vydaly na samostatný blog. Ve zkratce musím ale všechny varovat alespoň před hořkým melounem („bitter melon“). Meloun vypadá jako větší vrásčitá okurka, uvnitř bílý a pod vrstvou dužiny je vatovitý střed. Navzdory tomu, že tato zelenina je podle všech dostupných materiálů nesmírně zdravá, polknout se nám ji nepodařilo. Chuť bych popsala jako kombinaci nezralého ovoce s hořkou příchutí. No prostě takhle si představuji chuť něčeho jedovaného. Podle video kuchařky se dá konzumovat syrový, k tomu se ale neodvážil ani sošný kuchař, hrdina celého videa, a rovněž po dušení malého množství melounu s kopou česneku, čili a tuňáka nevypadal při jídle příliš spokojeně. 

Obrázek 2: Hořký meloun 

Naopak nám tu velmi chutnají sladké čínské koláčky plněné černými fazolemi.  Navzdory tomu, jak nepředstavitelně a možná i nechutně to zní, jsou opravdu dobré. Je to vlastně taková česká buchta s tenkým těstem podobným listovému plněná černou hmotou, která chutí trochu připomíná kořeněný čokoládový krém. Výborné také byli mini buchtičky a vanilkový vnitřkem, které ve vyhlášeném obchůdku v čínské čtvrti vyrábí přímo před zákazníky plně automatizovaná stroj, jehož rok výroby odhadujeme minimálně před 100 lety. 

Obrázek 3: Krabí a humří hostina 

V Sydney jsme si nemohli nechat ujít ani další ze zdejších vyhlášených kulinárních míst, rybí trh. K vidění tam byl například krab velikosti mikrovlnky (na kterého bychom doma jen těžko hledali hrnec) a řada ryb a mořských potvor, o kterých se jen dohadujeme, co přesně to bylo.  V přilehlém bistru jsme se nechali nalákat na kraba a pravděpodobně humra. Krab překvapivě chutnal téměř stejně jako české krabí tyčinky, které kraby viděly jen z rychlíku. Maso pracně vydolované z pevného obalu krabí nožky i podobně jako česká krabí tyčinka vypadá, na povrchu výrazně růžové, uvnitř bílé. Pokud někdo víte, jak se to jí, určitě mi dejte vědět. Já krustu krabí nožky prošťuchovala tupým koncem plastového příboru, a jestli mě někdo pozoroval, jistě se náramně bavil.  Vyhlášené jsou i australské ústřice, které se tu dají v porovnání s Českou republikou, koupit za hubičku. Možná tomu dám ještě šanci, i když naposledy to chutnalo jako lžíce mořské vody s trochou želé. 

Obrázek 4: Prodejkyně ústřic na rybím trhu v Sydney

Nesmíme zapomenout ani na kuchyni původních obyvatel Austrálie, Aboriginců. Tu jsme zatím neměli možnost ochutnat, ale z dokumentů, které jsme viděli, na nás udělala dojem. Aboriginci dodnes žijí v úzkém spojení s přírodou a součástí jejich jídelníčku jsou například i leguáni. Poté co zvíře chytí za ocas, roztočí ho a hlavou mu mrsknou o připravený zapíchnutý klacek. Celého leguána pak pečou přímo v rozpálených uhlících. V centrální Austrálii v oblasti Alice Springs můžete vyzkoušet i delikatesu původních obyvatel - larvy brouků a motýlů. Podávané pečené nebo v syrovém stavu.

Tož tak. Jako obvykle děkujeme všem čtenářům za přízeň a za dva týdny opět v neděli se můžete těšit na zajímavosti o Sydney. Budeme vděční za veškeré dotazy, náměty a komentáře. 

 M+R